Mýtus o stvoření světa

Na počátku světa nabyla ani obloha, ani zem, neexistovalo Slunce či hvězdy. A z věčné tmy se zrodil Bůh. Byl dokonalý a všemohoucí. Nelíbila se mu tma a tak tvořil hvězdy. Stvořil jich tisíce, ale stále bylo šero. A tak se Bůh rozhodl stvořit Slunce. To dostalo za úkol osvětlovat svět a dávat teplo. Jenže Bohu to bylo stále málo. Chtěl, aby Slunce sloužilo více účelům. A tak stvořil zemi a na ní rostliny, aby mohly čerpat sílu ze Slunce. Protože byly křehké a zranitelné, stvořil nad nimi nebe, aby je ochraňovalo, a protože byly žíznivé, stvořil oceány, řeky a jezera, aby měly odkud pít, a dal vodě padat z nebe.
A rostliny rostly, rostly a za chvíli nebylo na nové zemi žádné místo. A tak Bůh stvořil den a noc, aby mohly rostliny růst jen ve dne. Jenže to bylo stále málo. A tak se stvořitel rozzlobil a stvořil zvířata a lidi, aby rostliny ukrotili. Jenže lidé a zvířata se zabíjeli navzájem a nikdo nedbal Božích přání. a tak se Bůh rozhodl, že stvoří něco dokonalého. Někoho, kdo by dokázal udržovat správný běh věcí, někoho, kdo by byl Božím vtělením. Bohu podobný jak po těle, tak po duši. A tak byl stvořen symbol dokonalosti – šnek. Achatina*. A on dokázal udržovat běh věcí tak, jak si Bůh přál. Žral neposlušné rostliny, zvířata i lidi. A tak Bůh stvořil další šneky, aby velké Achatině pomáhali. Proto jsou šneci dokonalí, neboť jsou Božskou dokonalostí. Ovládají dnešní svět, protože Bůh si to tak přeje. Svět je totiž jen jedna obrovská mísa salátu a vařeného kuřecího.

*Pozn: Achatiny jsou největší šneci. Žijí v tropech a sežerou úplně všechno.