Nedoceněná

„Myslíš, že ještě někdy budeme moct bejt spolu?“
You're telling me I should forget you...
But why?
„Ne,“ řekla bez přemýšlení, protože některý věci není potřeba promýšlet.
Kdyby ho neznala, snad by jí připadal smutnej, možná trochu zoufalej, kdyby ho neznala, snad by ho i objala a utěšila.
Čeho nejvíc lituješ?
Nás... Hlavně nás.
„Řešíš samý teoretický sračky... Chceš ji opustit?“
Skoro neznatelně zavrtěl hlavou, nemusel se obtěžovat, stejnou odpověď by jí poskytlo i jeho mlčení.
„Tak co po mně chceš? Zadní vrátka? Kdyby tě náhodou přestala bavit? Nebo nedejbože kdybys přestal bavit ty ji?“
Čeho nejvíc lituješ?
But why?
Kdyby ho neznala, snad by čekala reakci adekvátní situaci, možná omluvu, možná vysvětlení... Možná řešení.
Takhle nečekala nic, a přesně toho se taky dočkala.

- - -

„Šedá je hrozně nedoceněná barva, nepřijde ti?“
„Ne,“ řekl bez přemýšlení, zívl a překulil se na druhý bok.
Come on the guy's fake, what do you love him for?
„Díky za pozornost... Za tvůj zájem, a za to, jak mě vždycky vyslechneš, že jsi tu pro mě, miláčku. Nerada bych, aby sis připadal nedoceněný, protože kdybych o tom pak chtěla někomu vyprávět, zřejmě by mě neposlouchal. Asi mi rozumíš.“
Kdyby se neznala, vmetla by mu jeho nezájem do polospící tváře přesně takhle, ale protože se znala, jen si v duchu povzdychla, přitulila se a popřála mu dobrou noc.
But why?

- - -

„Ty máš teda náladu... Sis ráno nezašukala, co?“
„Hm. Máš rád šedou?“
„Ne.“ Některý věci není potřeba promýšlet, ale u některejch je škoda, že se to neděje.
„Proč?“
„Obyčejná. Nezajímavá... Nudná.“
„A máš rád mě?“
„Tebe mám moc rád.“
You're telling me I should forget you...
But why?
„Podle mě je šedá hrozně nedoceněná, víš? Lidi se jí bojej, aby náhodou nezapadly mezi šedý myšky, maj potřebu na sebe upozorňovat a snažit se vybočit z řady, akorát jim nedotejká, že takhle zase zapadnou mezi všechny, co se snažej vybočit. Nechceš bejt součástí masy, obarvíš se na červeno a vyměníš obyčejný tkaničky u bot za nějaký super hyper křiklavý... A? Zase si jen součástí masy, která se obarvila na červeno a vyměnila tkaničky. Nikdo nikdy nebude originální a jedinečnej.“
„A šedá bude?“
Zasmála se. Poslouchal ji.
„Šedá bude,“ prohlásila důležitě a pustila se do jídla. Nevzpomínala si, kdy naposled chutnalo tak dobře.
Myslíš, že ještě někdy budeme moct bejt spolu?
„Co chystáš na víkend?“
„Jedem někam s Anet...“
But why?
Kdyby ho neznala, a kdyby neznala ji, snad by jí to všechno přišlo k smíchu.
Čeho nejvíc lituješ?

- - -

„Co to máš za tričko?“
„Nový... Nelíbí?“
„Je... Šedivý,“ ušklíbla se znechuceně s otazníkem v očích.
And if it's just a game, what are we crying for?
„Šedá je hrozně nedoceněná, nepřijde ti?“
„Ne,“ zasmála se tomu jako špatnýmu vtipu a začala se lísat. „Radši to sundáme, co říkáš...“