When I come around...

Bylo sychravé pondělní ráno. Po víkendu zase do školy. Ach jo... Jak já jsem tam nechtěl. Ale když už jsem byl přinucen vstát asi tam zajdu. Oblékl jsem se, na záda hodil batoh a vyrazil do zasněžených ulic. Přešel jsem jako obvykle půlku města až ke škole. Vše se zdálo být normální... Ale když jsem přicházel ke škole, pod ní ve sněhu seděla dívka...a plakala. Nikdy jsem jí tu neviděl, ale nemohl jsem se koukat na tu ztrápenou duši, přiskočil jsem k ní a zeptal se, co se stalo...Neodpověděla, ale podívala se na mě takovým pohledem, že kdybych věřil že andělé existují, ona by jím byla. Jenže nemluvila...Pokusil jsem se o pěkný úsměv, abych jí rozveselil a ona se usmála takovým krásným úsměvem, který vypadal jak zářící sluníčko...Rozhodl jsem se, že do školy nepůjdu...Jakoby mě očarovala. Nabídl jsem jí ruku a ona jí přijala. Tak jsme se toulali zasněženou ulicí a od té doby jsem jedno pochopil...Andělé existují. Jsou všude kolem nás v lidech, které máme tak rádi...Tak proč si jich sakra nedokážeme vážit?? Proč...:(