Pomoc

Hluk...Povzdech..křik...nářek..Tohle to bylo slyšet, když se mu ona snažila pomoci...Vše se seběhlo nějak moc rychle. Náhodou šla kolem domu, který vyčníval z řady městských domků..když najednou spatřila skupinku lidí jak na někoho pokřikují a pak jen viděla, jak se kolem toho člověka rozestoupili a jeden mu dal pěstí..Ten chudák upadl..a bylo vidět, jak jí toužebně žádá o pomoc..Nebyla si jistá, zda by se do toho měla pléct..Ležel tam a pozoroval jí..Rozhodla se, že to bude ignorovat a půjde dál...Ale najednou spatřila, jak do něj pár lidí začalo kopat, Svíjel se na zemi a bolestí vykřikoval...toužebnou prosbu o pomoc.. Nevydržela pohled na bezmocného člověka a rozběhla se směrem, který se jí stal osudným... Ano, rozhodla se mu pomoci za jakoukoliv cenu, nenechá přeci někoho trpět, ikdyž nevěděla, proč ho bijou… Přiběhla tam a zmateně začala na ten gang pokřikovat. Vysmáli se jí, jeden z nich řekl, že tohle to není její záležitost a ať laskavě odejde, ale to nemohla. Pokusila se tomu chudákovi pomoci vstát ze země…Ale najednou ucítila tupou bolest, někdo jí zezadu něčím přetáhl a ona upadla vedle toho bezmocného chudáka…A aniž by za něco mohla pocítila trest za její dobrotu…Když do ní začali také kopat, připadala si jako pytel brambor…Slzy jí stékaly po tváři dolů, nepřála si nic jiného, než aby to celé byl jen zlý sen, ze kterého by se brzy probrala, ale ta bolest jí dávala najevo, že toto celé je krutá realita. Kolem nich šlo tolik lidí, ale nikdo nic neřekl, jen se na ní zadívali a odešli. Ano, netýkalo se jich to, ale snad nebyli tak sobečtí, aby jí tam nechali jen tak ležet. Netrvalo dlouho a ucítila odér krve, který vycházel z jejích úst, věděla, že to nedopadne dobře, ale i tak vykřikla něco ve smyslu – nechte nás bejt, nic jsme vám neudělali, pusťte nás- Bohužel její prosba vyslyšena nebyla. Muž ležící vedle ní, se na ní díval s pocitem viny, ale nic neřekl…Oba leželi v louži krve, který se rozlíval po dlažebních kostkách, jako by to byla voda omývající břehy pláží. Bála se, co se stane. Ale měla přeci v sobě malou hrdost, snažila se vydržet tuto potupu až do konce. Ale jak pozná, že je bolesti konec?? Ničím si už nebyla jistá. Oči se jí přivírali, při každém nárazu do jejího těla. Bolest vnímala čím dál silněji..Krev se rozutíkala od jejího těla všemi směry..Trpěla…a nejen ona, muž vedle ní trpěl stejně jako ona…Chytila ho za ruku, chtěla mu dodat odvahu, která jí ovšem chyběla stejně jako jemu..Najednou uslyšela něcí křik a kroky, blížili se rychle k nim…Gang se rozutekl a ona spatřila obrysy postav, ale byla moc slabá nato, aby zaostřila svůj zrak na ty postavy..Obklopila jí tma……………….Díky tmě se objevila ve světě snů..Cítila bolest, nárazy a slyšela křik…křik bezmocných lidí, nevěděla, co dělat..Vykřikla….Otevřela oči a spatřila bílou místnost..Nevěděla, co se s ní děje..ruce měla sevřené v pěsti a cítila zápach krve..stále jí obklopoval….Uslyšela něčí hlas…říkal jí, ať chvíli vydrží, že jí pomůže. Nedokázala si ten hlas nikam zařadit. Najednou ucítila náraz vykřikla bolestí..Něco se dotklo jejího břicha…její zrak zachytil postavy, všude kolem ní někdo pobýhal a něco sháněl….Postavy v bílém..- doktoři- Někdo zavolal policii a ti jí přepravili do nemocnice…Pocítila úlevu, snažili se jí pomoci, ale byla moc zmlácená.. Začala usínat…Když se probrala slunce bylo vysoko na obloze…a ona nevěděla, co se děje..Vzpomínky na předchozí nepříjemnou zkušenost jí rozlítostnilo a ona začala histericky křičet..Bála se.. Přiběhl rozrušený doktor a snažil se jí uklidnit….Avšak byla neochotná spolupracovat..její slzy zalili celou její tvář. Doktor se jí snažil uklidnit laskavými slovy něco se jí snažil pořád říct ale ona ho nechápala nakonec se však snažila zachytit jeho slova – váš přítel je v pořádku …. – Její přítel, kdo to je?? Ano, asi myslí toho muže, co se mu snažila pomoci…Kde je, co dělá, proč není vedle ní??!!! Byla vystrašená..Doktor se jí snažil pořád něco naznačit, ale ona byla slabá, nedokázala se soustředit. Snažila se doktora pochopit, ale bylo to moc těžké .. – Nebojte, váš přítel je v pořádku…- Pořád opakoval jednu a tu samou větu..Její slabé tělo najednou přestalo vyvádět a ona usla..Přístroje, na kterých byla připojená ztichly a celou místnost zaplavila vlna ticha.. Ten její poslední výdech se rozléhal po místnosti. Její ruce bezvládně padli. Doktor její tělo přikryl bílým prostěradlem a odešel…Po pár dnech, když ten mladý muž (oběť násilí) odcházel z nemocnice s rozhodnutím vyhledat tu mladou statečnou ženu trpící jako on prošel kolem nástěnky s vyvěšenými informace o úmrtích……zarazil se..nemohl tomu uvěřit..strhl jistý papír z nástěnky a upadl na zem..jeho slzy na sebe nenechali dlouho čekat…Nářek, který vycházel z jeho úst byl silný..Byl plný bolesti a beznaděje..Jeho ruce zakryli jeho obličej..Papír mu vypadl z ruky a upadl do louže vytvořené ze slz…slzy si vesele pohrávali s písmeny na papíře…Ona umřela a on nemohl nic udělat…umřela kvůli němu, nebyla jako ostatní kolemjdoucí, ona neodešla, chtěla mu pomoci…Ale její rány byly moc velké, silné vnitřní krvácení jí přemohlo..a její tělo vzdalo ten bolestný boj !!!