Tajemství snů

Po dlouhém a namáhavém dni za pozdních hodin si konečně mohu vychutnat sladký a lákavý pocit uvolnění. Zabořím se do měkkých a něžných peřinek a nahmatám své neživé přátele. Jejich měkká srst mi dává pocit bezpečí, cítím, že nejsem sama. Je mi dopřáno volnosti, mohu zavřít oči a dlouho snít o neuvěřitelných i obyčejných věcech. Nade mnou svítí nebe, pozoruji mnoho malých, jasných hvězdiček, měsíc, i planetu. Kousek ode mne stojí modrý, dřevěný ochránce, oči upřené do dáli, stojí tam na stráži, den ode dne nepohnutě. Jsem ve svém útočišti, ve vchodě vedoucího do jiného světa, připravená vstoupit do jakýchkoli dvěří, ve kterých mě čeká má vysněná fantazie. Mohu nahlédnout do pomyslné budoucnosti, do své vlastní prožité minulosti, nebo do úplně jiného života, kde jsem šťastná. Opouštím svůj svět. Je to velmi opravdové, jako bych to prožívala. Přestanu vnímat, co je v tu chvíli, teď jsem jinde a s někým jiným. Zde se meze nekladou, mohu žít, jak chci. Všechny sny jsou splněny. Jaké by to bylo, kdyby byl život zábavný a zároveň jednodušší? Nejsou zde jen všední dny, všechny jsou naplněny láskou a náklonností. Mé tělo má pocit úlevy a taktéž i duše. Nechci jít zpět, ale čeká na mě můj skutečný život. Odejdu z těch sametových dveří a kráčím pomalu zpátky. Pak se mnou zacloumá čas a já si uvědomím, že pozdní hodiny mě již uhánějí. Co nejrychleji tedy spěchám do svého spícího útočiště.