Jak jsem kormidloval zaoceánskou loď

Jak jsem kormidloval zaoceánskou loď

Blížilo se poledne a posádka začínala být neklidná. Zásoby nám došly již před týdnem a nemohli jsme narazit na pevninu. Námořníci už začali hlady okusovat stěžně. Jako kapitán zaoceánské lodi jsem si nevedl moc dobře. Plavčíci by mě nejradši hodili přes palubu. Ale já jsem vytrval a statečně kormidloval vpřed, hned zase na pravobok, potom na levobok a tak pořád dokola. Náhle jsem strnul, protože jsem v dálce uviděl hejno bílých žraloků! Nařídil jsem posádce, aby připravili děla s harpunami, ale ty krysy radši zalezly do podpalubí. Nastal vhodný čas začít panikařit. V hrůze jsem strhl kormidlo, loď se prudce otočila a několik žraloků dostalo přímý zásah a zůstalo omráčeno. Stále jich však byla přesila. Zavřel jsem oči a počítal své poslední vteřiny, když tu najednou... "Vladimíre, vylez už z té vany!"