a dětí jako smetí

vracím se domů a znaven a těm ptákům je to jedno a možná ještě o to víc křičí a řvou to své jaro. a malá holčička - už jsem starší pán a jen těžko odhaduju věk takovýchto slečen - se vám, tedy mně, souká podivně ze dveří vedlejší bytovky, protože to zní daleko lépe než paneláku, kterýžto název mi jen připomíná panelovou dobu ledovou, která je stejně s námi a do smrti.
a ta malá holčička, snad sedmiletá, se točí ve dveřích bytovky a najednou jako motýl právě proživší závěrečnou fázi své podivné metamorfózy, jak roztahuje svá na obdiv vystavená křídla, tak tato holčička najednou byla obsypána hromadou menších dětí po obou stranách, co se jí vůbec nehodlaly v tom jaru pustit. a tak se ty děti najednou rozvinuly jako ten barevnej motýlek do celého chodníku a kulily se z boku chodníku a přímo na mne. zvláštní a pěkná podívaná hezkých tvářiček kolem sebe a holčička, co je teď mámou, vesele - dobrý den, pane. a ten kopec malých hezkých lidiček stvořen akorát tak na hraní se hned přidává - dobrý den, pane, dobrý den, pane a smály se těm slovům a já musel s nima. a sedmiletá máma si přidá navíc ještě - dětí jako smetí - a všechna ta drobotina ozvěnou - dětí jako smetí, dětí jako smetí, a já celej praštěnej sladkým pytlem dobrot a přímo do hlavy koukám, abych nezakop.