Its Night... Night... ELECTRIC NIGHT !!!

Celý ten fesťák byla fraška.
Doslova jakoby všechny ty kapely revivalovaly samy sebe. Tomu říkám tedy obscénně morbidní parodie rocku.
Stojím v davu asi ve třetí řadě a snažím se přijít na to, zdali mi můj žaludek činí potíže z důvodů
prozatím nenatrávené stravy otrávené ještě horší směskou "hudby“ anebo se mi takhle jen mstí
za nadměrné množství hysterických záchvatů smíchu.
To je situace…, přemítám si v duchu něco o "muzice“, která neviděla rock ani na obrázku.
Asi před 20 minutami vstoupila na stage partička agroidních metalistů , jejichž druh vyjádření a styl oblékání já osobně nazývám "čistá špína".
Jsem dost zmatena, jelikož opravdu netuším , jde - li stále o stejný song. Docela by mě zajímal text,
i když mám dojem , že jej najdu v loužičce zvratků , o které se zřejmě onen "zpěvák" náruživě snaží.
Ne. Odcházím , na tohle vážně nemám. Můj dávivý efekt je silnější než mé pravidelné dýchání.
Ještě bych to mohla bejt zrovna já, komu se vyprázdnění žaludku nakonec povede.


Sešla jsem po schodech za stage a nemám chuť už ani hrát. Mám ráda pořádnou muziku , a jak jsem skončila.
Jako průměrná kytaristka u formace hrající podprůměrnou hudbu jen proto, že je založena na třech akordech
ve vysorychlostní frekvenci, za to dost hlučná. A to se někomu líbí? Zřejmě už to tak bude.
Možná trocha propracovanosti by nemusela být až tak pasé.
"Do psí prdele , kterej idiot tady nechal na prostředku jeho zavšivenou komerční Marshallku ?! " rozčiluju se
a kopu načepýřeně do reprobedny, o kterou jsem se právě málem přerazila, kdo ví, čí vlastně vinou.
Stejně je mi to jedno, nechápu ten idiotismus lidí, jak mohou postavit něco takového do cesty všem průchozím, ještě navíc v ztemnělé chodbě. Převážná většina rockerů tady jsou staří páprdové, nosící sakra už popelníky,
klidně si o to mohli vymlátit protézu.
Jsem rozčilená, znechucená vším tady a nervní z představy, že my svým těžkopádným humbukem
vlastně jen přispějeme k tomu imitátorskému cirkusu.
Však jasné, nechte tady i kytary , mamlasové! Proč ne ? Je tu jen zkurvená spousta cizích lidí ,
co tu ani nemaj co dělat! Že se dotyční neobávají krádeže, to nechápu.
Jen tak mimoděk pokouknu , co za nástroj by jim mohlo být údajně zcizeno.
Hmmm... Ibanez. Jak jinak. Ty má teď naprosto každej. Tomu říkám těžká neoriginalita.
Uhm… jak se na ni asi hraje ? Ale kurva...co mě to vůbec zajímá ?! Kytara , jako každá jiná.
Na Synysterového Shectera bez pochyby nemá.
Stejně mi to ale nakonec nedá k bližšímu prozkoumání.
Blýská se, jak psovi koule. Čím to mazal proboha? Krémem na pleš ? Zřejmě.
Když už ji teda obkoukávám, potěžkám si ji.
A již mám kytaru v merku a prohlížím ji ze všech stran. Možná, že bych to harampádí měla dát přece jen trochu bokem, zželí se mi nakonec.
Tak… mají to téměř vevnitř tady těch dveří, třeba je to jejich stanoviště.
To už se ale se všemi těmi věcmi táhnu do oné místnosti a odkopávám před sebou pohozené prázdné lahváče.
Ještě tady budu dělat bedňáka nějaké doposud invisible hic partě...
S námahou jsem dopravila šoupacím stylem bednu k nejbližší možné stěně.
Tak a je to. Raděj vypadnu, než mne někdo křivě obviní z násilného vniknutí a kdo ví čeho všeho dál.
Ještě naposledy zbloudím očima po kytaře a v duchu se rozloučím. Možná , že není zas až tak špatná...
Pomalu za sebou zavírám dveře a rozhlížím se po chodbě, zda li po ní někdo neběhá sem a tam a nezmatkuje,
jen tak, abych jej ujistila, že o jeho věci je již postaráno.
No, možná si také jen nechci odepřít potěšení z následného desetiminutového kázání majitele.
Nikdo nikde. Tak fajn, odcházím.
Stačím však udělat jen pár kroků a za dveřmi se ozve obrovská rána něčeho... kytary. Ten zvuk já poznám.
Váhám, jestli si na to hodit ignor a jít si po svejch, ale možná snad přílišný strach a starost mne nakonec nepustí udělat další krok.
Nemohu se přemoci a vracím se zpět do pokoje zjistit, co se stalo.
Otevřu dveře jen na malou skulinku a opatrně nakouknu. Zjistím, že Ibanezka , již jsem tak odhodlaně odložila
k posteli, zklouzla a padla na znak, čímž ztropila onen rámus, jak jsem si myslela. I zželí se mi jí (již podruhé)
a rozhodnu se ji opřít pevněji, v lepším případě ji položit raděj na i postel.
A jen ji uchopím, ihned mi proletí hlavou souvislost mezi jejím štíhlým krkem a mými krátkými prsty.
Je to osud ? Ale, co to žvaním...
Rozhodnu se ji prubnout slovy "Tak ukaž, co umíš, holka" a usedám na tu úhledně upravenou postel,
pokládajíc si ji do klína, pro lepší efekt ji zapojuju do nelíbivé Marshallky.
Páni to je zvuk! Ale nějak mi to neladí.
Aha! Podladěný éčko. To bude zase kapela založená na tvrdejch riffech.
Beztak zas drsňáci největšího kalibru... pomyslím si.
Zní moc pěkně a tak si neodpustím kvalitně zabrnkat Bullety , nějaké další kraviny a hlavně Metallicu.
Nothing else matters je velká nádhera. Možná že ta moje vysazenost je přece jen přehnaná.
Zkouším různé variace a nevnímám okolí.
Plně mne uhranula, jsem jako v transu. Nemohu si pomoci, nemohu přestat.
Jakmile dohraju chabý kousek Masters of Puppets , který jakžtakž zvládám, jsem připravena na Slipknoty.
Od mého začátku pokračování mne ale vytrhne tak bouřlivý potlesk, že úlekem nadskočím i s kytarou asi půl metru
nad postel. Posléze se odvážím otočit.
"Jsi dobrá!“ Zazní mým směrem burácející, hluboký hlas, který patří osobě vysokého, mohutného vzrůstu.
Pokusím se o letmý, skromný úcul a srdce mám až v krku nejen z infarktu, způsobený zběsilým aplausem,
ale také z následného vědění, kým byl vyluzován.
Whipplasher stojí opřen o futra do půl těla odhalen s takovým nějakým… prazvláštním úšklebkem, připomínající úsměv, prolínán zaujetím.
Co se mu asi děje teď v hlavě? Co se ale spíš děje v hlavě zřejmému majiteli kytary stojícího s podmračivě vyhlížejícím výrazem a rukama zkříženýma na prsou za ním, by mě ale mělo asi v tuto chvíli zajímat mnohem víc.
"A..hoi..já..omlouvám se..." Podávám ibanezku , držíc ji za krk v póze naznačující vrácení instrumentu.
Dlouhovlasý hubený týpek s hřívou barvy havraních křídel a nijak zvlášť podmanivým pohledem však nehne ani brvou. Až chvíli přemýšlím, nejedná - li se o figurínu. Beztak používá žehličku, bo je nemožné mít takové dráty, pomyslím si.
"Ne, v pohodě. Nic se nestalo,“ zvedne konečně oči a mám dojem, že kdyby pohled uměl vraždit,
jsem v mžiku usmrcena.
"Ale ano. Já vím, že na cizí kytary se nesahá. Moc mě to mrzí, nezlob se, prosím… „
Klopím submisivně šíji v konceptu poddajnosti, abych dala najevo, že namanuté situace je mi opravdu líto.
Zraky mi ale neustále v krátkých intervalech bloudí po hladké, hezké, sympatické tváři podrážděného mladíka.
"Dyť říkám, že je to v pohodě. Neřeš to." Odsekne poněkud pohrdavě, přijímá vlastní kytaru a následně
systematicky navodí milejší výraz a rozhodne se zřejmě pro příjemnější způsob vystupování.
"Hraješ dlouho ?" Zajímá se.
"Pár let. Ale jen tak rekreačně." Odvětím mile.
"A to znamená co ? Usedá na protější lavici ke stolu a otvírá si pivo značky Budweiser , poté vytahuje cigaretu vetknutou za ucho a šacuje se , hledajíc zapalovač.
Mou postavu minou štíhlé nohy patřící druhému kytaristovi. Podívám se po něm a když narazím na jeho vyčítavě planoucí podbarvené oči , raději odvrátím zrak a zpříjemním mu pohledem do krásně modrých , zářivých ,
ale nedůvěřivých očí.
"To znamená , že jsem samouk a dlouhou dobu jsem si hrála jen tak pro sebe doma." Nastolím upřesněnou.
"Mmm..." zazní citoslovce namísto odpovědi , protože Nightmare si v té samé chvíli zrovna lokl moku.
"Vy jste... ale měli přijet až zítra , ne ?" Zaneprázdním svou mysl , neboť tuhle důležitou partu ,
říkající si Deathstars jsem viděla před očima napsanou na vstupence až den po tomhle.
"No jestli to vadí , tak my zase odjedem a pak zas přijedem" , směje se Whip , klade se vedle mě a prohlíží si můj ohoz.
"Ne , to ne heheh já jen... překvapilo mě to." Zatřepe se mi hlas poněkud nervózně , když si lehá do mé těsné blízkosti.
Jeho obdivné pozorování činí mou osobu ztuhlou v křeči.
Zalapám po dechu , když se kolem mě proline jeho nasládle svůdný parfém.
Naberu odvahy se po něm podívat , jak náruživě a nerušeně zkoumá mé ošacení.
Bože ty jeho namakané kozičky... Mám úplně nutkání si sáhnout. Aspoň polaskat , pohladit...
Doléhá od něj ke mně jeho teplo , jak vidno , dopřál si před pár okamžiky horkou koupel.
Když na mě sáhne , dělajíc , že jej zaujalo mé tetování v podobě heartagramu na hrudi ,
otřepu se touhou a mráz mi přeběhne po zádech. Husí kůže také zapracuje na své důležitosti.
Má tak velké dlaně a baculaté prsty , pomyslela bych si , že je víc , jak jasné , jak drsné musí být. Opak je pravdou. Nezažila jsem jemnějšího , ni něžnějšího styku prstů s kůží.
Za pár okamžiků opět přicházím k sobě a uvědomuju si plně svůj stav transu , připravena zabránit jakémukoli
možnému intimnějšímu dotyku.
"My rádi překvapujem" , pomrkne na mě záludně. Připadne mi to děsně sexy a nejspíš bych se ani moc nebránila ,
kdyby se mnou teď šlahnul. A i kdyby , stejně by mi to moc nepomohlo , v porovnání s našimi proporcemi.
"Tak to máme společný zájem !" Přijde mi vhodné zapůsobit také trochu rajcovně.
"Opravdu ? A co ještě máme společné ?" Přiblížil se k mé tváři svou na vzdálenost několika centimetrů
a hypnotizuje mě přímým pohledem z očí do očí , až je to pro mou psychiku neúnosné a nezbývá , než ucuknout.
"Ahaha nezlob ji , prosim tě !" Pozasmál se Nightmare a zatípl cigaretu do bledě modrého popelníku.
Jak ohleduplné , hlavně že celou dobu odklepává popel na zem... Amatér !
Někoho mi to silně připomíná. Uhm , že by mě ?
"To bych si přece nedovolil !" Plácne ironicky a stahuje se.
Oddychnu si a mount everest mi spadne ze srdce , následná dřevěnitost též pozvolna ustupuje.
"Zaujalo mě tvé hraní , ta Metallica byla vážně dobrá." Polichotí mi opět chladně.
"Heh... tys... to poznals ?" Zavtipkuju , přičemž je mi oplaceno ještě opovržlivějším pohledem , než doposud
a duchovními výčitkami typu : "Snad mě máš za úplného debila ?"
"Jo." Dočkám se tvrdě kamenné odpovědi.
"Zlobíš se moc , viď..." Nepřestávám vynechávat své předchozí opovážlivosti.
"Měl bych ?" Pozvedne obočí.
"No... já bych se zlobila. Hodně bych se zlobila."
"Proč ?" Věnuje mi zaslouženou pozornost , o kterou jsem se tak snažila celou dobu a konečně naslouchá.
"Protože já osobně zastávám názor , že kytara je jako manželka. Chápeš ? Prostě - na kytary a manželky se nesahá." tvářím se neoblomně.
Nihtmare se vztyčí od stolu a jde mým směrem. Na sucho polknu , když si ke mě přisedá , nenápadně vyhazujíc Whipa.
"Zajímavé." Vypadne z něj stručně a vypadá to , že urputně přemýšlí.
"Která naše písnička se ti nejvíc líbí ?" Odbočuje okatě od tématu.
Whip znechuceně vstává a odchází neznámo kam , obracejíc oči v sloup.
Z jeho tváře stačím zaznamenat něco o faktické nemožnosti jeho kytaristy.
Ani nemusím moc rozmýšlet a již se slyším , jak říkám "Togues" .
Nevím tedy , co čekal , ale zdá se , že ho to docela zarazilo. Chvíli to vypadá , že od jeho usilovného uvažování
chytnou záclony visící opodál , pak ale nastoupí další otázka.
"Ještě něco jiného ?"
Čekala bych , že se zeptá na něco důvtipnějšího. Třeba například proč zrovna tuten song.
"Termination Bliss" , usměju se.
"Uhm Uhm..." přitakává pokyvem hlavy , zaujat mými vlasy a oděvem.
Jeho zdráhavost podívat se mi alespoň do obličeje , když už ne do očí , mě nehorázným způsobem burcuje
upoutat jeho zrak jakýmkoliv způsobem.
Kdyby se viděl... Je tak neuvěřitelně nádhernej ! Mám opravdu silné nutkání se na něj vrhnout
a slíbat ty jeho na fialovo namalované rty...
Vím však , že tím bych jen přispěla k jeho zaraženosti a proto se držím zuby nehty zpět , co to jen jde.
"Mohu mít otázku teď zase já ?"
Snažím se vehementně udržet konverzaci a jeho přítomnost vedle sebe.
"No... co by tě zajímalo ?" Věnuje mi pozornost a vypadá už o dost méně nepříčetně.
"Proč tak dobrej kytarista , jako jsi ty , hraje tak jednoduchou muziku ?"
V Nightmarovi tahle otázka nejspíš zanechá mírnou zdrženlivost , je zřejmé , že neví , jak se k tomuhle vyjádřit.
"No víš... ehm ...no... k Deathstars by se to nehodilo. My jsme sice založeni na jednoduchých hudebních konceptech ,
ale v tom je také naše síla. K naší propagaci nám dost napomáhá i naše image , ta je v této době snad důležitější ,
než propracovanost hraní."
Vysvětluje způsobile , až z něj mám pocit , jako by se vžil do své role na pódium a nyní prožíval interview.
Kývám hlavou afektu pochopení a uculuju se.
Nevím , co mne vede k tomu se mu podívat do očí , ale vím jedno a to dost jistě v tuto chvíli - neměla jsem to dělat.
Do háje , to už je druhá věc , co jsem dnes neměla...
Udivena , že v tu stejnou chvíli se on podíval do očí mě , pocítila jsem něco ohromě silného a nesmírně intenzivního. Netuším , jak dlouho náš oční kontakt mohl trvat , já sama bych dala krk za to , že to bylo věčné.
Jiskra v jeho oku přeskočila do mého a tam se rozmnožila a prolila se až hluboko k srdci.
Přejel mi mráz po zádech. Musela jsem ucuknout.
Ne , že by mi náš styk byl za nepříjemný , nýbrž proto , že mne přepadl pocit , že původní tvar mých panenek
se přetransformoval během vteřiny v něco znatelně připomínající srdce.
I on v tu samou chvíli rázovitě zašmátral zrakem jinam a raděj ihned opustil posed vedle mě.
Whipp , coby obdivný pozorovatel pošťouchnul Nightmarovi žebra a něco mu okatě zašeptal ,
dívajíc se koutkem oka na mě.
Z Emilova výrazu bylo znatelné , že je zaražen. Zavrtěl nesouhlasně hlavou a sklopil zrak.
Jakožto na příkladném gentlemanovi pozvání na večeři v kolektivu "těch , co přináší hvězdám smrt" ,
to nakonec zbylo na principálovi samotném.
Chvíli jsem v duchu zvažovala , jestli lákavou nabídku přijmout , touha povečeřet s Nightmarem však byla silnější ,
než můj odpor ke Catovi.
"Věděl jsem , že neodmítneš."
Pozdvihl Whiplasher obočí a zatvářil se důstojně chladně gothicky a posunkem hlavy naznačil , že se odebíráme
do hostitelny.
Nikdo již nereagoval na to , že jsem se nestihla nijak vyjádřit. Zdálo se , že to každý bral za samozřejmost.
Vešli jsme do obrovské místnosti , kde bylo pospolu tak 15 metalistů z hudební branže a každý si u okénka zahlásil kuchařkám , čím by se chtěl nadopovat.
Dala jsem si kachnu se zelím barvy Nightmarových rtů.
O ne , teď mi ho bude připomínat každá maličkost , zakroutila jsem si tak pro sebe hlavou.
Udivilo mne , že tyhlety velké rockové švédské hvězdy vyloženě počkaly , až já se usadím.
A jak jsem tak zaevidovala , hlavně Whipp si na takové způsoby dosti potrpí.
Nightmare , jakoby si chtěl udržet co největší odstupovou rezervu , posadil se plně mimo můj dosah.
Trochu jsem sklesla , zamrzelo mě to , což s největší pravděpodobností nezaznamenal jen Andreas ,
teď pro změnu na jeho žebra zaútočil šťouchancem Bone.
Emil mírně nadskočil a otočil se po něm v gestu že mu flákne , jestli toho okamžitě nenechá.
Bone na něj udělal jen posunek jazykem , což nejspíše postiženého vyvedlo z míry a raděj se v domnění ,
že bude mít klid přesadil blíže k Whiplasherovi. Ten však udělal tu stejnou věc nezávazně na Boneovi a špitl :
"Ty si nesedneš k ní ?"
"Ne , proč bych měl ?"
"Protože se ti líbí. Myslíš si , že to není vidět ?" Night se trochu začervenal a bez odpovědi si vzal příbor a začal jíst.
"Co ty máš vůbec rád ?" Zvážila jsem se trochu vyznat v jeho jídelníčku , k mému souvislost věty ale pochopil
několika různými způsoby.
"Jak to myslíš ?" Svraštil čelo v myšlenkách podtextu.
"Jídlo. " Dodám očekávaně.
"Sex ! A k pití sex !" Zodpověděl za něj otázku Whipp. Night odložil vidličku , nůž si ponechal s gestem ,
zabodnutí v případě potřeby , nepřestane - li takhle neomaleně vtipkovat.
Zapůsobilo to na mě velice roztomile , viděla jsem v nich najednou malé kluky , kteří se handrkují o to ,
že se jednomu nějaká líbí a druhý se pokouší ji sbalit pro něj.
Zasmála jsem se se slovy : "Ale no tak holky , přece se nebudete bít" , načež se Andreas na oko s úsměvem urazil
a Emil opět stydlivě sklonil hlavu k talíři.
"Promiň , on už je takovej. Nikdy neví , kdy přestat. Žeeee ??" zavrčel trochu.
"Jo Whipplashere , už máš dost , slušně řečeno : Mlč !" Směju se , napodobujíc hlásek Johnnyho Deppa ve filmu
"Karlík a továrna na čokoládu". Se mnou se baví i ostatní , až na Cata , který jen přivírá zlověstně a nepřejícně oči. Ráda bych taky věděla , co má za problém , pokud vím , já mu nijak neublížila.
Naše konverzace u jídla se postupně přenesla v lehký gruppen flirt. Já si nemohla odpustit sexuálních narážek nejen směrem k Whippovi , avšak pokaždé , když jsem takhle slovně obrátila na Emila , začaly jeho líce monumentálně rudnout a dále se nevyjadřoval. Děsila jsem se , jestli mu to nepřijde trapně nevhodné , povrchní či snad až nechutné
a dětinské , kdo také ví , jak uvažuje a jaká je to vůbec nátura. Třeba na tohle není a nechce se bavit takovýmto zvráceným způsobem , třeba je stydlín , nebo je na rozdíl od našich povah už na nějakém tom vyšším levelu úrovně.
Zábava pokračovala do pozdních hodin ranních , Night se evidentně nejspíš příliš nebavil , ale ani se od nás nedistancoval , naslouchal , usmíval se , ale nezapojoval do hovorů , pokud jsem z něj něco nezačala dolovat
jako z chlupatiny.
Bylo asi víc než všem jasné , že mezi námi je zvláštní přitažlivost , ale přílišná zdrženlivost.
Já nevěděla , co si k němu mohu dovolit a zda by jeho reakce třeba jen na letmý dotek nebyly negativní.
On působil takovým zájmem - nezájmem , snad aby nebylo jeho konání nevypadalo přehnaně vyzývavě.
Whipp zívnutím a dlouhým protažením svého těla dal na ujasněnou , že je již čas jít si schrupnout.
Popřála jsem všem tedy zaslouženého odpočinku a vydala se ke svému pokoji. Whipp za mnou stačil zavolat otázkou , zda - li noc nechci strávit s nimi.
Touha mi našeptávala "přijmi to , přijmi" a váhala bych asi ještě dlouho , než zazněla konečná odpověď "ale chceš" ,
z Whippových úst za mě. To už nezbývalo , než souhlasit , takříkajíc - neměla jsem ani na vybranou , jelikož ostatní postupně vstávali od stolu a davem mě strhli sebou.
"Spím u Cata !" Nechala jsem se slyšet.
Cat zbystřivší svoje jméno vykulil nevěřícně své podmalované oči.
"No co , chci mít jistotu." Ujistila jsem bezpečně sama sebe jeho směrem.
"No dobrá" zavrtěl Andreas hlavou.
Chlapci ulehli , já šla ještě spáchat hygienu. Když jsem se vrátila svěží , patřičně připravena ke stavu několikahodinového kóma , mohla jsem se rozhlížet , jak jsem chtěla - nenašla jsem volného místa ,
s výjimkou toho vedle Nightmara.
Ti podrazáci... zavrčela jsem si tak pro sebe , lezouc do postele.
Whipp již nebyl ve stavu bdělosti , což bylo snadno rozpoznatelné dle plnohodnotného chrápání.
Položila jsem se vedle Nightmara. Ještě nespal , očima bloumal někde po pokrývce , ležíc na břichu.
Přikryla jsem sebe i jeho peřinou , vysloužila jsem si za to jeho opětovného styku zraku s mým.
Usmál se. Oplatila jsem mu stejnou mincí , což jej nevídaně potěšilo a již se neměl potřebu dívat někam mimo.
Hleděli jsme si nyní do očí , na můj vkus až nezvyklým způsobem dlouho. Už to nebyly jen jiskry , co přeskakovaly.
Byly to téměř erupce , výbuchy srdce , projížděla mě střídavě jedna teplá vlna za druhou studenou , cítila jsem jeho zběsilý tep , napovídajíc mi , že je připraven na cokoliv , jen s možně nepatrnou snahou sebeobrany.
Chtělo se mi jej přepadnout , jednoduše po něm skočit a přirazit ho k posteli , chytit mu ruce a neodtrhnout se
od jeho rtů celý zbytek nastávajícího dne.
Mé představy zdály se být ale malicherné a tak jsem se nakonec raděj přiměla jen k polibku.
Nechal se ! Bylo to kraťunké a téměř jsme se ani nedotýkali , bylo to jako vánek oprašujíc z jích povrchu jemnou smeť.
Tajně jsem si přála , aby to stačilo , mému vyhladovělému srdci však jen tohle malé sousto připadlo neznatelné.
Mé hormony se vzbouřily , mé chutě se mi vzepřeli na patře , běsníce po dalších dotycích jeho sametových rtů.
Odvaha zvítězila nad strachem a já si jen podvědomě uvědomovala , že si přisouvám jeho tvář k mé za pomoci letmých doteků mé ruky na jeho líci.
Hladila jsem ho a líbala zároveň , on jen slepě držel a nechal se vést. Chvíli to vypadalo , že udělá též něco navíc ,
ale nejspíš mu to jeho vlastní zábrany příliš nedovolovaly.
Celá love story části první s názvem "líbání" trvala přibližně 15 minut.
Pak už to má neukojenost holt nevydržela a má maličkost svalila milého nebohého Nightmara do polohy ležící
rockové hvězdy.
"Co to děláš , ne to ne , proboha dost !" Soukal se z pode mě uplašeně. Přiznávám , asi jsem na něj byla přece jen hrr.
"Promiň." Uvolnila jsem ho ihned po uvědomění si svého zbrklého činu. Chvíli mu trvalo mou setrvačnost v jediném okamžiku rozdejchat , když se ale uklidnil a nabyl jistoty , že neudělám nic , co by si sám nepřál
se s oddechem pousmál.
"V pohodě , ne promiň , to já se omlouvám , já jen..."
"Šššššš... dobré. Nic se nestalo. Já to chápu." Nedovolila jsem mu dokončit větu.
Neměla jsem nejmenší zájem poslouchat žvásty o jeho zadání a přítelkyni.
Na usmířenou jsem k němu vztáhla ruku s náznakem pohlazení.
Překvapením mi byl jeho razantní ústup , přičemž si kryl obličej a hlavu zkříženýma rukama a sunul se kams
do rohu postele.
"Hhhhhh !!! N... Nightý ! C..." bylo na mě evidentně znát mé šokování a úlek.
"Já... tě chtěla jen pohladit..." pokračovala jsem v mluvení , možná mi bylo trapné nic neříkat , možná jsem
ho chtěla jen uklidnit.
"Ty... sis... snad sis kriste pane nemyslel že... nebo... jo ? Myslel sis , že... tě uhodím ?"
Zakoktávala jsem se s přehledem.
Neodpověděl. Jen se na mě přikrčeně bázlivě podíval.
"Myslel si to ?" Dožadovala jsem se odpovědi , která mi přišla jen téměř neznatelným pokyvem hlavy.
"Poslouchej mě..." přiblížila jsem se k němu takzvaně face to face.
Znervózněl ještě víc , než doposud , čímž mi dal najevo hledáním neviditelného objektu někde po stěnách
a přisouváním se stále více ke zdi.
"Nightmare !!" Vytřepala se mi z hlasu zoufalecká snaha o to , aby mi jen alespoň koutkem oka věnoval trochu pozornosti.
Zabralo to , ale bylo mi zrázu tak divně po těle , jako už dlouho ne. Ten chlap mě jednoduše děsí !
Jaké to musí mít asi doma ? Je zřejmé , že ho jeho přítelkyně nepřiměřeně tluče... Jak vůbec může ?
"Já bych tě nikdy neuhodila... rozumíš ?"
Nedostalo se mi jinakého , než dalšího zamlčeného přitakání.
Podařilo se mi jej touhle větou trochu zklidnit a přiměla jsem ho něžným způsobem , aby si lehnul.
Chvíli jsem tak jen byla opřená lokty a koukala na něj , pak jsem s povzdechem skladla hlavu na jeho rameno , obličejem k němu.
Zavřela jsem oči , ovšem na nedlouho.
Z mého chvilkového opojení mne vytrhl snad samý dotek křídel motýlích.
Pootevřela jsem jedno víčko a zjistila , že se mě Night pokusil dotknout.
Jak ale zaznamenal , že ještě nejsem v narkóze , ihned se stáhnul. Zavrněla jsem jako kotě a přisunula se k němu blíž , dávajíc mu na zdůrazněnou , že jeho počínání mi bylo velmi příjemné. Pochopil a odhodlal se pro pokračování.
Dlouhou chvíli se odvážil jen jezdit konečkami prstů po lících a rtech , pak sklouznul konečně na šíji.
Chtěla jsem , aby naše dotyky byly vzájemné a tak jsem mu je opětovala , já se však zdráhala stydlivosti
a sjela k hrudníku. Několikrát se prudce nadechnul , párkrát sebou afektovaně škubl a zkroutil se do lechtivé pózy ,
vždy se ale navrátil k té předchozí.
Mé kleptomanské prsty stále více kroužily kolem pupíku a směřovaly níž a níž , až jej zarazil sám majitel sekvoje
těsně před místem , odkud kořenila.
"No tak... Nightý..." Udělala jsem psí očka , pro větší efekt s natočením hlavy na stranu.
"Ne , tohle nejde! " vydělává mi ruku z jeho podšortek na spaní. Posadím se na posteli a ublíženě na něj hledím.
Nevím , co si mám myslet. Chce mě , či nikoli ? Musí mě chtít , dovolil mi až přespříliš zajít do detailů.
Když narazí na můj vyčítavý výraz , ještě jednou zopakováním zdůrazní , že tohle si vážně dovolit nemůže.
"Víš..." začínám s předpřipravenou předmluvou.
"Už dlouho se mi líbíš. Splnil by jsi mi sen. Jen bych... tě hladila. Nic víc. Věř mi."
"Ehm..." zapřemýšlel se na chvíli , s očima opět bloumajícíma někde v dál.
Asi bych měla zbrzdit , zkusit to co nejpomaleji. Ještě stále hladovím , ještě jsem se nenabažila jeho kůže
ani do polosyta. I když jeho očima jsem tedy řádně zpita.
Ok , jdeme na to , pokusíme se o dotek , jak jsem se stačila přesvědčit , ty má docela rád , nemusel by
se až tolik bránit. Jestli ano , je to definitivum a nejspíš raděj odejdu do svého pokoje.
S nervozitou jsem k němu natáhla ruku a jen konečkami prstů jsem jej pohladila po šíji.
Jeho oči jakoby se zasekly na neviditelném objektu někde na stropě.
Pokračovala jsem skrze celý hrudník a namátkou jsem neopomínala pozorovat výrazy obličeje , abych se případně
stihla vyvarovat jakýchkoli negativních reakcí.
Když jsem zabloudila k jeho bradavkám , kterým jsem dopřála chvíli dráždění , celý se zachvěl a následně ztuhnul , neschopen jakéhokoliv dalšího pohybu.
"Co se děje ? Je ti to nepříjemné ?" optala jsem se opatrně.
"Ne , to ne. Právě naopak , myslím , že bys měla raděj přestat."
Nevím proč , ale ta slova se mi překroutila v hlavě a můj mozek je pojal co by výzvu a jen to dopověděl ,
již jsem byla na cestě k pupíku a sunula dlaň postupně čím dál níže. Až mne zarazilo , že nyní už nic nenamítá
a jednoduše zůstává uvolněn ležet , s krátkými pravidelnými slabými vzdechy.
Možná , že právě na to čekal , pomyslela jsem si.
Byl vzrušen na té nejvyšší možné úrovni tak , že po poměrně krátké stimulaci jeho ušlechtile vzrostlé sekvoje už prakticky nebylo čeho docílit. Očistila jsem jeho výměšek slasti , kterýž byl rozprostřen v malých decilitrech
po celé ploše pupíku a sahal až po vystouplé bradavky , papírovým kapesníčkem.
Jen tak namátkově a zdálo se , že i vyčerpaně vyšlo z jeho úst ne příliš zřetelné poděkování.
Položila jsem se vedle něj , slastně a namáhavě sípal.
Zdálo se , že ani neví , co dál dělat a jak nadále přizpůsobovat své chování.
Položila jsem si hlavu na jeho hruď a naslouchala tomu zběsilému tlukotu jeho srdce.
Jako by se hnalo stádo splašených mustangů, tak mi to připadlo.
Ještě jednou jsem pohladila jeho tvář , usmála se na důkaz spokojenosti jeho spokojenosti a vyčkávala příchodu snů.
Pojednou se jho hruď nadmula a přenesla se nade mě.
Otevřela jsem oči v úžasu a očekávání , co nastane. Zlehýnka nalehl a počal mě líbat , snad se vší jemností ,
co v něm byla. Užívala jsem si jeho doteků , polibků i následného mazlení , při kterém mi pozvolna , sám od sebe sundával košilku na spaní , následně rukou zabloudil až na můj pahorek tak jemně , že jsem měla co dělat , abych se nezačala zmítat v lechtivých křečích.
Velice brzy si mé tělo navyklo na ony intimní dotyky a po chvíli již nebylo proč prožívat záškuby ,
i uvolnilo se a podmanilo , připraveno na cokoli , co přijde , jelikož vědělo , že ať už to bude cokoli ,
bude to velmi příjemné.
Dlouhou dobu si jen tak pohrával a dráždil můj roztoužený klín , dokud i na něj nepřišla opěrná síla rozevlátých hormonů. Přestal na chvíli se stimulací a posuvem ruky naznačil , že by rád , kdyby mu můj spodní díl nepřekážel v cestě. Pochopila jsem jeho záměr a sundala ho.
Usmál se a pokračoval tím , že přilehl ještě více a zlehýnka se do mě kousek po kousku bořil.
Do toho všeho mne stíhal líbat a držet si mé tělo u svého kousek nad postelí.
Celý akt s měnícími se prvky trval přibližně 3 hodiny. Tiskla jsem si jej k sobě , opakovala ochutnávání jeho rtů
stále dokola , výskala jsem ho ve vlasech a jemně zarývala nehty do jeho zpocené kůže na zádech.
Pak jsme konečně ulehli , Night ještě naposledy zkontroloval , jestli všichni spí stejně ,
jako se měl na pozoru celou tu dobu a spokojeně usnul , mačkajíc mne v náručí snad náznakově ,
že mě již nehodlá pustit , možná snad aby měl pocit jistoty v tom , že se ráno nesbalím a on se neprobudí
vedle zestudaleného prázdného místa.
O pár hodin později v čase vstávání probudil mne zvuk aktivního plesknutí s následným stažením se Nightmarovi osoby
k rohu postele. Zmateně pátrám očima po jeho ženě , která si to s ním přišla vyřídit razantním způsobem ,
ale nenaleznu , než rozlícený , zamračený výraz v Catově tváři.
"Co... co to sakra děláš ? Proč jsi ho udeřil ?" Vyštěknu na něj a bráním Emila vlastním tělem.
"Co si vůbec myslíte , že děláte ? On je zadanej , je to jasné ? Tohle nesmí !"
"A proč se o to staráš zrovna ty ? To je snad jeho věc , ne ? Byla to jeho volba a nyní je to náš společný problém ,
tak nechápu , oč ti de...?!"
Dohadovali jsme se takhle asi půl hodiny , přičemž i Nigtmare se vehementně zapojoval do hovoru a vysvětloval
svůj čin , snažíc se přijít na to , proč taková věc postihla nejvíce Cata. V tom se mi rozsvítilo.
"Tobě se Emil líbí... !"
"Co ?!" Odseknul odmítavě.
"Ale ano. Hele... za to se nemusíš stydět. Já to chápu ale... měl jsi se zmínit..."
"Co si o mě myslíš ? Že jsem snad nějakej zkurvenej teplouš ?" Vyštěknul po mě.
"Ne , to jsem neřekla. Při nejmenším seš bi a jestli si myslíš , že to není vidět na první pohled , tak to se sakra mýlíš."
"Jsem heterák ! Jsem do prdele heterák !" Nechával se slyšet za každou vyřknutou větou , která neměla již
ani co do činění s něčí , natož s jeho orientací.
"Tak proč žárlíš ? Vysvětli !" Odpovědi se mi nedostalo , každý upíral zrak na mě a na jeho střídavě , kdo zrovna prosazoval svou.
"Cate..." Přistoupila jsem k němu a pohladila ho po tváři , když jsem na ní zableskl odraz , vydávající krůpěj slzy.
"No tak... nevím , o co ti jde. Na tom přece nic není. Hele , já mám přítelkyni už 6 let. Jsem bi , jsem víc na holky , nestydím se za to. A ty taky nemusíš..." Prudce mě odstrčil a pokračoval v opakování stejné věty o dvou slovech.
"No dobře..." nechala jsem ho na chvíli být a přišla za Whippem s prosbou o takovou menší výpomoc , po jíž vyslechnutí se Adreas trochu začervenal , zatřásl , ale přislíbil ji nakonec.
Společně jsme si ho vyhledali. Stál opřen o zeď , stále na stejném místě , uražen a deprimovaně popotahoval z cigarety.
"Co... co je... co chcete ?" Stoupl si do pozoru , když jsme k němu přistoupili , snad aby nebylo zřejmé , jak skrývá svůj strach z toho , co bude následovat.
Whipp tak , jak jsme se domluvili , učinil ohmat Catovi šíje a hrudi , já , aby se necukal , jej sprostě chytla za vlasy , přirazila ke stěně jeho vyzáblé tělíčko a zkroutila mu paži.
"Co to děláte , nechte toho !" Bránil se a v zápětí jeho rozhořčený hlas ztenčil se namátkově téměř ve škemrání.
Pojednou mu Whipp sjel až dolů do kalhot líbaje ho na šíji a jen malinká chvilka mu stačila na to , aby našel , co hledal.
Po té na mě pokývl , což bylo znamením toho , že jsme se nejspíš všichni přesvědčili o tom , o čem jsme předtím spekulovali.
Cat zničeně sklouzl po zdi , div neobjímal kolena a nehoupal se jako blázen zpřed a vzad. Přiklekla jsem k němu.
"Žárlil jsi , viď ?" Mlčenlivě přikývl , jen po chvíli šeptl něco o lepším umu na kytaru , po dalším zcela krátkém časovém intervalu se psychicky zhroutil.
"Já... když jsem tě prostě slyšel hrát... věděl jsem , že Nighta budeš zajímat... a co já ? Já neumím nic prostě !"
"A... ale Cate tak... proč jsi za ním nepřišel , jestli by tě něco nenaučil , něco ti neukázal ? Myslím , že pro něj
by to nebyl problém !" Pomrkla jsem na Emila , který se začervenal.
"Já ho nechtěl obtěžovat a taky... jsem se styděl..." Klopil hlavu potupně k zemi.
"Neobtěžoval by jsi mě. Rád hraju. To přece víš !" Usmál se na něj Night.
"No jo , věčně tam někde s tebou ocáskovala Ewelína a divně se na mě koukala..."
"Hele kocoure... já toho taky moc neumím , těžko říct , kdo z nás dvou je na vyšším levlu.
Já třeba neznám noty a akordy. Všecko hraju dle toho , jak to slyším. Ale máš - li zájem , můžem si spolu sesednout
a ukážem si , co umíme , jeden od druhého se třeba něco naučíme nového , mužem taky jamovat , třeba něco dáme
do kupy , o tom to je !" Povzbouzela jsem ho , jak nejlépe jsem uměla. Bylo mi ho děsně líto ,
z týpka , který si zakládal na svém vzezření a egu , byl najednou malej smrkáč , který se propadl až na samé dno
své vlastní lítosti.
"Ty... ty by jsi..."
"Zajisté. Není problém" Odměnila jsem ho krátkým , přátelským polibkem na líčko.
"Co se to tu děje ? Emileeeeee !!!!!" Vztoupila na scénu Nihgtova svérázná , prozatímní družka.
"Catovi se udělalo trošku špatně jen. Ale už bude v pořádku. Viď ?" Pohladila jsem ho a vstala jsem.
"Kdo je to ? Co tu chce ?" Snažila se vyzjistit.
"To je má kamarádka." Postavil se za mě Whipp , když se Nightmare zostuzeně krčil před jejími ránami ,
měla - li by v úmyslu mu je uštědřit.
Ewelína se podmračeně , nedůvěřivě koukla jeho směrem.
"Přišla jsem jen pokecat. Jsem na odchodu." Rozhodla jsem se raděj nedráždit kobru bosou nohou.
"Tak... se zatím mějte , přijdu se na vás mrknout , snad přijdete vy na oplátku na nás !" Rozloučila jsem v rychlosti a opustila jejich pokoj , naposledy se vrývavě , posmutněle dívaje v tu nebeskou modrost jeho očí.

Mrs. Revenge ©