Tam u nebeských bran
Tam u nebeských bran
mami? mami!
-tady jsem, neboj se.
kde to jsme?
-nevím, taky jsem tu poprvé..
hele! to jsou krásní ptáci, že mami?
-ano
myslíš, že viděli boha?
-kdo
ti ptáci přece..
-možná ano
a je hodný?
-bůh? určitě. A taky spravedlivý.
a proč nás nechal umřít?
-to opravdu nevím, synku. Ale můžeš se ho zeptat.
Tak už pojď. Máme před sebou dlouhou cestu.
A tak šli, spolu, tou zářivou krajinou, ruku v ruce a poutala je jen velká, nekonečná láska.
A opět bylo ticho..
Komentáře (14)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Přeběhl mi mráz po zádech. Je to jen pár slov, v pár větách a přitom jsi jimi dokázal říct tolik, kolik většina lidí nedokáže říct ani miliony vět či slov. Bylo to mrazivě krásné počtení.
A možná bychom se měli sami sebe zeptat zda je smrt začátek či konec...
Díky za probuzení emocí v mé duši, Yenna
19.08.2009 16:31:00 | Santinan Black
Tentokrát se zdržím hlasování. Ale pravdu mají komentující v tom, že málo slovy je řečeno mnoho. Už proto mi tohle dílko připadá spíše jako úvaha, ale možná je to jen můj názor. Přeji hodně inspirace do další práce.
27.10.2007 14:02:00 | Aliwien
Je to nádherná vzpomínka na svou maminku-upravená do povídky.Myslím,že tak spolu půjdete celým Tvým životem.
30.07.2007 05:43:00 | s.e.n
dokážeš pomocí krátkého textu vyjádřit hodně. Nádhera, ráda čtu Tvoje slova:)
11.10.2006 14:36:00 | usmazena_hranolka
Nepíšu Ti svá první a poslední slova, ani slova začátku či konce. Vlastně... to, co Ti chci říct, se nevejde do žádného slova, tak jen skromně, jako člověk, děkuji...
27.09.2006 17:24:00 | Levandule
K tvému spaní já nemám ani slov..je to překrásné a od srdce...děkuji ti za to.
19.07.2006 19:14:00 | karamelkaaa
Bůh... to Ticho plné Lásky
neděsí, vábí zpátky...
a že je třeba projít Branou
je skutečností provždy danou
07.07.2006 23:34:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Ne, není smutné tohle povídání...
smutek nenajdeš v lásce schovaný...
a v smrti? Záleží na člověčím podívání...
:o)
máš svoje dílko krásně napsaný!!
24.06.2006 20:19:00 | Cecilka