Mocná

Pohrává si s myšlenkou a... Zabíjí ji. Stejně dobře jako si ona pohrává a zabíjí jeho city. Temné vlasy, černé šaty. Barvy stejně nerozpoznává. Nemá světlo, které by mu pomohlo vidět cokoliv než tmu. Než to, co považuje za svůj domov. Nechává se unášet zběsilým tempem skladby, vyprávějící jeden ze stovky smutných příběhů, ze kterých je mu jeho jednoduchostí a přímočarostí na zvracení. Láska! Kurva jedna... Bodá ho u srdce, jen když to vysloví. Jen když na ni pomyslí. Třísky se rozletí všemi směry, když se židle rozláme o stěnu. On však stojí dál. Jako by se nic nestalo. Stejně by nejraději naložil s tím, co mu teče po tváři. Jenže přijdou další... Vždycky přijdou... Náhle neví, jestli má křičet či padnout na kolena. Neví, proč nedokáže zklidnit svůj vztek. Neví, co si má myslet. Neví... Proč miluje tu, kterou má nazývat děvkou. Hlavou mu sviští myšlenky. Nevyzná se v nich. Cigarety už nepomáhají... ani pití. Cítí, že by mu nepomohla ani smrt. Možná tak její. Mozek se mu rozmetává v krvavé lázni. A srdce? Už si nepamatoval, jaké to je... usmát se, kdyby se ozvalo. Zavřel víčka. Nechtěl jít ale spát. Věděl, že časem usne. A až by se stalo... viděl by ji zase. Stíhaly ho vzpomínky. Vzpomníky, které by nejradši pohřbil. Neopouštěly ho. Ani když se bavil, ani když spal. A vracely se mu celý život... Tak takhle končí příběh dalších dvou? Snad až příliš nenávisti je na tomto světě. Snad až příliš smutku... S touto nocí umřel jeho svit. Svit, který pozorujete v očích zamilovaných. Svit, který píše lidské příběhy, který píše dějiny. Svit, kvůli kterému je radno žít... i umřít. Svit, který přemůže každého. Nenávidený a milovaný. Nenáviděná a milovaná. Někdy překrásná, někdy zkurvená. Vždycky mocná... Láska.