Holka pro všechno

Vzala si ji na chvíli k sobě domů a zaměstnala ji.
Společně pekly koláče, šily na panenky, dívaly se na televizi a dokonce ji vylákala i na doccela obyčejnou procházku - bez legrace, bez jejích přátel.
Mluvila! dokonce dobrovolně s leda s čím pomohla a ukázala, že umí pracovat.
Nevzala do ruky jediný svůj deník a nezeptala se na žádnou ze svých otázek, na které skoro nikdo nedokázal odpovědět.
Posledním úkolem bylo vytáhnout koláče z trouby, dát je na velký talíř a společně ochutnat.
Malinký koláček s velkým množstvím ovoce jí dal nápad na další příběh. Navíc už vycítila, že ji čeká loučení.
Přestala mluvit tak, jako předtím.
"Proč ten koláč jíš tak pomalu?" zeptala se její hostitelka.
"Abych zabila čas," odsekla.
Jen, co měla polovinu koláče v sobě, zvedla se, ve dveřích se otočila a řekla: "Nashle," a byla pryč.
Druhou polovinu koláče venku hodila do potoka, možná ji to trochu zamrzelo, ale stejně šla dál.
Čekala ji další návštěva u přátel, počítač, hudba, deníky a touha jít dál.
Během chviličky zapomněla na svou návštěvu.
Její hostitelka chtěla rodičům říct, že přece jen je to ještě holka pro všechno, jako dřív, místo toho pravila:
"Člověka šťastného v jeho životě nezměníte k obrazu svému, jen mu tím ublížíte. Nechte vaši dceru tam, kde je, mezi přáteli, v jejím světě, pokud chcete, aby byla šťastná."