Kačenka
Kačenka
„Vylez už z té postele!“ křičela ráno matka. Z pod blonďaté hřívy vykoukly dvě modré oči, plné smutku. „Ještě chvilku, prosím…“ zaškemrala Markétka. „Já ti dám chvilku! Je skoro 12 hodin! A řeknu ti, s tou Kačenou tě nechci už nikdy, rozumíš – NIKDY, vidět! Doslechla jsem se, že spí se všema ochlastama z okolí…“ zajíkala se Markétina matka. „Neboj, na mě se vykašlala. Všichni jste se na mě vykašlali!“ rozkřičela se Markéta. Vlasy na hlavě se jí nebezpečně rozhodily a z očí sršela nenávist. Matka se zarazila. Nebyla zvyklá, aby po ní kdy její děti křičely. „To si nezvykej, holčičko,“ dostala ze sebe. Na víc se nezmohla. Odešla a prudce za sebou zavřela dveře. Markéta zděšená svým chováním začala brečet. Kromě kapesníků tu nebyl nikdo, kdo by jí slzičky osušil…
Seděla na břehu. Co jí bylo do toho, že hlásili, ať nikdo nechodí k řece, že se její hladina rychle zvedá. A stupně pohotovosti se měnily z minuty na minutu… Nebyl už nikdo, nikdo na světě, komu by mohla říct své trápení. „Ahoj, ahoj řeko, kamarádko moje!“ vyřkla poslední slova a vrhla se do rozbouřené vody…
Místo v poslední lavici vedle smutné dívky bylo prázdné. Místo vedle Kateřiny. „Markétka? Jo, to bývala moje kamarádka. Proč jen mě opustila? Proč?“ pohladila své zakulacené bříško. Skončila s minulostí, ale jednu střepinku z minulosti vymazat nikdy nechtěla. Svoji nejlepší kámošku. Ale vrátit ji už nemohla…
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Moooc hezký, asi je to ze života. Hmm, celkem rozumím, něco podobného právě prožívám...
24.08.2006 10:57:00 | Atomovka
Tvůj styl psaní se mi mooooc moooooc líbí, si moooooc moooooc dobrá autorka.. :)
12.08.2006 08:37:00 | -Jojo-
Moc se omlouvám, chtěla jsem posunout stránku a dala jsem ti 20%..tímto si to prosím u sebe v hlavě uprav na 100!!! A promiň mockrát, nebylo to tak myšleno
11.08.2006 14:12:00 | Nerien
Námět bude zřejmě hodně osobní, tak se v něm šťourat nebudu:-). Spíš napíšu, že se mi líbí tvůj styl psaní a způsob, jak skládáš věty, jak citlivě volíš slova a vytváříš pomocí nich obrazy, které se člověka při čtení dotknou.
09.08.2006 19:06:00 | Gina Rocca
Agnesito, děvče zlaté, musím ze sebe sejmout, byť jen stín podezření, že shazuji dílka autorů, kteří se věkem řadí do kategorie teenagerů. Opak je pravdou, dokážu ocenit, a taky to dělám, talent, schopnost přemýšlet, orientovat se ve světě dospěláků, do kterého máte nakročeno, to, jakým způsobem dokážete vyjádřit svoje pocity bolesti, radosti i naděje, oceňuji bohatost vaší slovní zásoby...to všechno dokážu, protože jsem s touto věkovou kategorií prožila celý svůj produktivní věk a pomáhala ji formovat. Často se "procházím" vaší tvorbou tady na Literu a vesměs mám velice dobrý pocit a radost z toho, jak moc vás je, kteří se zabýváte tou krásnou činností skládání písmenek do smysluplných textů a "klubete" se do podoby nadějných spisovatelů.
Jen se nějak nedovedu srovnat s tím, že ve vaší tvorbě převažuje smutná nota.Snad proto, že už stojím na té vzdálenější straně životní pouti a vím, kolik bolesti to putování dokáže člověku přichystat, hledám teď spíš jiskřičky radosti.Děkuji Ti za Tvoje slova a hodnocení a věř mi, že mám radost, když ty moje miniaturky vyloudí úsměv a třeba i chvilku zamyšlení. Ať se Ti daří.(:-))Ma
08.08.2006 06:04:00 | Mara*
Dnes večer nemám štěstí, tak ráda bych si přečetla něco krásně jiskřícího dobrou náladou, hezkým pohledem na svět kolem, něco plného radosti z hledání a nalézání...a potkávám smutek, zklamání, tragedii.Napsané je to dobře, což o to, ale depresivní.Škoda.
07.08.2006 22:24:00 | Mara*
Moc moc krásné, Agi, smutné, ale pěkně se to četlo... skoro bulím jako ráno...! Nemá to chybu. Ale mám takový dojem, že si měla námět, hm? Něco mi to připomíná!
07.08.2006 19:11:00 | Linushka