Volba

Nebylo ještě pět a byla už prakticky tma. Dálnici v tomto úseku ozařovaly jen světlomety a koncová světla aut. Spěchal jsem a jel už dost dlouho..

- zdá se, že máme problém, kamaráde..

Z místa spolujezdce na mě promluvil chlapík asi tak v mým věku. Rifle a bílý sáčko - takovej ten týpek, co na něj letí ženský. Vůbec nevím, kdy jsem ho naložil. Proč vlastně stojíme? Proč sakra všechna auta stojí?

- jo kamaráde, to je právě ten problém..

Jakej problém, o čem to mluví..

- čas, víš? Čas je velkej prevít, kamaráde..

Něco tu nesedělo. To ticho. Žádný zvuk motoru. Jen hlas toho manika, co mi pořád říká kamaráde..

- popravdě řečeno nestojíme. Všechna ta auta se pohybují, jenom to nedokážeš postřehnout. Vidíš, kolik máš na tachometru? 110..

Nechápavě zírám na podsvětlenou ručičku tachometru, která by měla být úplně jinde...

- jen ten kamion vpředu, kolik to je 7? 8 metrů? Tak ten stojí. A ty spíš..

Tak já spím? To je ale blbej sen..

- ne, není to sen. A neříkej mi, že jsem se nesnažil. Říkal jsem ti přece zastav, dáš si kafe... ale ty dnes tolik spěcháš. Je ti pětatřicet, máš rodinu, hezkej dům.. už s tebou nebylo tolik práce jako za mlada. A teď tohle. Opravdu máme problém. Tak teď mě dobře pslouchej. Až procitneš, nestačíš ani sundat nohu z plynu a třískneš do toho návěsu. Ne, nesnaž se, stejně spíš a tu pravou chvíli na brždění jsi dávno prošvihl..

Co se mi to snaží namluvit..

- ale máš zapnutý pás.. alespoň jednou si mě dnes poslechl.
A bezpečný auto.. přežiješ to, když mi pomůžeš. Nebude to pěknej pohled. Ale přežiješ, když to nevzdáš, rozumíš?

Střídavě hledím na něj a na brzdová světla před sebou..

- víš, nezmůžu všechno. Bude moc a moc záležet na tobě. Bude to hodně bolet a stokrát snazší bude zemřít. Ale společně máme šanci. Slyšíš?! Máš ženu a děti. Potřebují tě..

Už nevím, co je sen a co realita. Ta světla.... Copak to nelze odvrátit?

- ne. Už ne. Nemáme čas. Schází nám pár blbých vteřin. Já potom udělám, co půjde, ale musíš chtít. Chtít žít. Jasný? Tak půjdeme do toho spolu, chlape?

Zvláštní. Této chvíle jsem se vždy bál. A já necítím strach. Snad jen... smutek? Mlčky jsem přikývl.

- tak se mi líbíš. Až budeš připravenej, pořádně se zapři o volant.
A neboj se, už není co pokazit. Budu blízko. Hodně štěstí, kamaráde..

Opět jsem sám a nepřítomně hledím před sebe. Můj vůz se nezadržitelně řítí na stojící kamion a za okny ve vzduchu visí vločky sněhu.
Tolik jsem se těšil na dnešní večer, lásko.
Na tebe, na děti, na dárky. Opravdu jsem chtěl přijet včas.
Musíš být silná. Věř mi, já se vám vrátím. Dnes už asi ne, ale vrátím se. Vím to. Slibuju.
Dej za mě dětěm pusu.
Tak... štastný a veselý.

Silně se zapřít do volantu bylo poslední, na co jsem myslel.
Svět se dal s rachotem do pohybu.
Prásk.