Tatínkova holčička
Tatínkova holčička
Anotace: O čem to je? Nejspíš o tom, že lidé nosí masky, stylizují se do rolí a schovávají se před zbytkem světa, aby nikdo neublížil tomu křehkému jádru jejich já...
Vyhýbá se pohledu do zrcadla, nechce vidět tvář dívky, která by se jí ukázala.
Na prázdný psací stůl postupně odkládá množství přívěsků, obrácený pentagram, draka s otevřenou tlamou, lebku na kříži, přes zápěstí přetahuje náramky, černé a pobité cvočky, spletené kůže a stříbro. Sundá i všechny prsteny, až na jeden na malíčku, který se jinak mezi ostatními šperky ztrácí, malinký kroužek s kamínkem, jaké se dají vystřelit u kolotočů.
Uvolní pásek a těžká černá sukně sklouzne přes úzké boky dolů ke kotníkům, dvěma ladnými kroky přistoupí k posteli, cestou svlékne i tmavou halenku, také ji s nezájmem pohodí na zem.
Pod polštářem najde pánské pyžamo, jedinou věc, kterou si otec zapomněl sbalit, když odcházel za novým, lepším životem. Vklouzne do kalhot a stáhne je v pase, aby jí nepadaly. Pomalu si obléká horní díl, zapíná knoflíček po knoflíčku, u krku jeden chybí. Vnímá vůni, která už dávno vyprchala.
Lehne si a pod peřinou se schoulí do klubíčka, bezbranná jako právě narozené mládě, v náručí tiskne plyšového medvídka.
Zdá se jí sen o malé holčičce, kterou vzal táta na pouť. Společně sedí na kolotoči s labutěmi a smějí se. Táta se směje a drží dcerku za ruku. V tom snu ji nikdy nepustí, nikdy od ní neodejde.
Ráno je, jako každý den, barevný sen nahrazen černou realitou. Půvabná tvář je opět skryta za masku, za pevný štít, který umí ochránit před bolestí z další ztráty.
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Věřím že tohle je povídka napsaná čistě podle fantazie...a že se ani trochu neprolíná do tvého života. I když chápu, že i takoví jsou.... Promiň, jinak je to moc pěkně napsaný, i když to vyzřívá hrozně krátce....jen se odlíčila, svlékla a šla spát....krásný cyklus každodenního života.
10.01.2008 19:51:00 | Fuori dal mondo
Málokdo uimí takovýhle věci takhle dobře podat, protože kdo to zažil, nechce se k tomu vracet a mluvit o tom (a pokud už musí, tak to udělá hodně rychle), a kdo o tom dokáže mluvit, neví, co to je, protože to nezažil, proto mu to nedělá problémy. Ale pak v tom něco chybí. Chybí tomu ta zkušenost. Ty mě pleteš, nejsi ani jeden případ...
02.03.2007 09:19:00 | Cristinne
Chjo... takovýchto příběhů je ve všedním životě na stovky, ale podat je takto poutavě umí jen málokdo. Povídky miluji, Ray Bradbury, Jeffery Deaver... A myslím, že ty se jim vyrovnáš.
21.12.2006 18:23:00 | Jimmy Ručka
Já čas od času dávám repete a tohle psaní vzhledem k tomu, že mám dvě dcery stálo za to. Je to silné a asi i poučné. Píšeš i veselé věci?
19.09.2006 09:55:00 | umělec2
Dala jsi dohromady dvě osoby. Tohle mi vždycky všichni zkritizují, že nejdou dohromady. Rocker podle nich nemůže mít duši. Zase jsi ukázala, že to jde. proto sto.
18.09.2006 18:29:00 | Aaliyan
Z tebe bude jednou velká spisovatelka...myslím, že na to už máš i věk, přímo teď a tady, kdyby ses rozhodla napsat něco delšího, se klidně vsadim, že za pár dní bychom už v rukou svírali tvoji knihu a nechtěli se od ní odpoutat...
15.09.2006 09:57:00 | Eylonwai
Tak trochu (hodně!) jsem se v tom poznala a asi proto mě to tak chytlo za srdce. Je to moc hezké a vystihuje to moje pocity ... prostě krásný!!!
01.09.2006 22:53:00 | meg...
Já nevím jak to děláš, ale už u první věty mi naběhla husí kůže, protože člověk už u tý první věty ví, že ta povídka (ač krátká) bude za něco stát. Ale popravdě, už se začínám cítit trapně, když Ti píšu samou chválu :) Ale tu 100 Ti dát musím. Děkuji za komentáře k Wilkornovi i k detektivovi, beru všechny Tvoje rady, ale musím přiznat, že ač klišé, tak se mi to s tím dopisem zdálo docela dobré :) A co se týče Posledního případu, prostě jsem to začal psát a dopsal jsem to na jeden zátah, prostě mě to nějak chytlo a i když na tom není prakticky vůbec nic originálního :) tak se mi to docela líbí. Těším se na další příběhy o dráčkovi :)
30.08.2006 09:32:00 | Walome
Hezka povidka. Asi rok jsem chodila oblecena v cernem obleceni, kovovy pasek, naramek s piramidama... Byla to takova maska. Mela jsem pak pocit ze jsem silna a ze mi nikdo nemuze ublizit. A pritom jsem tak schovavala svoji citlivou a zranenou dusicku. Vazne je to v te povidce hezky vystizeny.
29.08.2006 10:42:00 | Baladona
mě se ta povídka moc líbila.není dramatická,má zkryté kouzlo a je to krásně napsaný....je pěkná :o) ..doufám,že přibudou další...
29.08.2006 09:22:00 | shackle angle