Jsi sladkej

"Jsi sladkej, víš to?"
"Cože?"
"Sladkej. Naprosto a dokonale sladkej."
"Co jsem udělal?"
"Co bys měl udělat?"
"Proč jsi usoudil, že jsem sladkej? Sedím tu a čtu si!"
"No, a v tom je právě ten vtip."
"...?"
"Ty se nevidíš, co?"
"Jasně, že ne, ty pa... Ehm, lásko."
"Jsi tak strašně sladkej, když si čteš."
"Jo. Jasně. Asi bys mi tu sladkost nemohl nějak... definovat, co?"
"Ach, ty se prostě nevidíš..."
"Jo, to jsme už před pár vteřinama řešili, vzpomínáš?"
"Hele, nebuď takovej!"
"Jakej?"
"Takovej... zlej."
"Nejsem ZLEJ."
"Ne? Samozřejmě, že jsi. A to vůbec není sladký, víš?"
"Zlato, přísahám, jestli tohohle nenecháš, tak tě UŠKRTÍM!"
"To ještě pořád nejsi zlej?"
"Ne, ale BRZO ZAČNU BEJT!"
"..."
"!!!"
"???"
"Poslouchám, proč jsem při čtení sladkej."
"No, to je tak. Ehm... Když pomineme samotnej fakt, že si čteš Mumínky, což je v tvým věku sladký samo o sobě-"
"Víš co? Možná radši mlč."
"Ani omylem. Víš, co je na tobě sladkýho? Ach, proboha, kdyby ses jen MOHL vidět..."
"!!!"
"No jo, já vím, já vím. Ale jde o tohle. Ty se totiž... tváříš."
"TVÁŘÍM?"
"Jo. TVÁŘÍŠ. Pousměješ se. Zaculíš. Taky všelijak nahejbáš hlavu. A pohybuješ pusou, jako by sis snad chtěl číst nahlas. Dokážeš si vůbec PŘEDSTAVIT, jak jsi u toho-"
"To ti přijde sladký? To je... normální čtení."
"Ne, lásko, viděl jsem ve vlacích a autobusech číst hromadu lidí. A nikdo se u toho nechoval jako ty."
"Protože tohle je soukromí! Ve vlaku a v autobuse bych tohle přeci-"
"Aha. Tak já ti nikdy neřekl, proč jsem si k tobě v tom vlaku přisednul?"
"..."
"Tehdy sis četl Pipi."
"!!!"
"No co?"
"Přisednul sis ke mně, protože jsem byl SLADKEJ?"
"Jistě."
"Už před tebou asi nikdy nebudu schopen číst."
"Tomu sám nevěříš."
"Ale věřím. Protože... SLADKEJ? Hergot. Mám ti připadat vzrušující. Sexy. Přitažlivej. Dominantní. Máš se mi chtít podvolit, máš-"
"Hele. Jsem buzna. Víš,jak moc potřebuju sladký, po kterým se netloustne? Sexy a přitažlivejch chlapů můžu mít deset za jedinou noc. Ale najít-"
"Ne! Už o slovo neříkej. PROSÍM."
"Ubližuje snad tvojí ješitnosti?"
"Docela jo, věříš?"
"Chlape."
"Buzno."
"Hm, jo, to já jsem."
"Já si všimnul, neboj."
"Lásko..."
"Hele. Kde ses vzal na mým klíně?"
"Lásko, copak já tobě nikdy nepřijdu sladkej?"
"Jasně, že přijdeš. Když na sobě máš čokoládovou polevu a šlehačku, tak mi přijdeš nesmírně-"
"Miláčku..."
"Nebo když se na mě takhle podíváš, pravda."
"Drahoušku můj..."
"Hele, o co jde?"
"Ale nic. Jen ti chci názorně ukázat, že mě docela vzrušuje, když jsi... sladkej."
"Řekl jsem ti, ať už to neříkáš."
"Sladkej."
"Kušuj."
"Sladkej."
"A dej ty pracky pryč!"
"Sladkej..."
"Argument,že si chci dočíst kapitolu, asi nezabere, co?"
"Ach, bože. Vážně jsi strašně sladkej..."