Ano pane premiére, ano

V rytmu potlesku. Zprvu pozvolna se tempo stupňuje, pak přechází do ovací s děkovačkou a následně slábne s první oponou. Znovu roste úklonou. Nyní a tam s předklonem. V tomto rytmu, na délku palce klauna, či politika, tam a zpět houpal se na Ní On. „Jen aby nevyklouzl,“ a zajel, „Bože, kam až to půjde.“ Plesk a plesk.

Reklama:
„Na pleskání ve stoje
Indulona dobrá je.“

„Ano pane premiére, ano,“ vzdychla paní Jana, s důvěrou. Dřela jak kůň, tam a zpět, na délku palce klauna, či politika. „Ano pane premiére, ano.“
S tváří obrácenou k západu, díval se přitom On k oknu na počasí. „I tam je nečas,“ vždyť taky bylo pár dnů před povodněmi. Lilo a lilo. Lilo i s premiéra jak se snažil. S tváří snaživě upřenou na západ a holý zadek vystrkoval na východ.

Reklama:
„Váš holý zadek zakryje,
prádlo ze sekáče Marie.“

„To je nečas, viďte pane premiére,“ špitla dáma, Jana, v předklonu, s vyhrnutou sukní na zádech. „Viďte,“ špitla v kočičím hřbetu, trochu jí prasklo v kříži. Pravda, již taky nebyla nejmladší, ale zapřela se a vydrží.
„Mohu si někam zavolat Petříku?“ zeptala se udýchaně, vždyť taky ještě stačila prohánět prsty po klávesnici počítače. Psala proslov k delegátům OdEeS a dřela, dřela jak kůň.

Reklama:
„Nechcete-li aby dřel,
používejte lubrigační gel.“

Při své činnosti, aby neupadla, byla zapřená lokty do stolu z mahagonu, plného lejster a spisů s nápisem „Přísně tajné,“ „Zvláštní utajení,“ Tunel Blanka a Jiné tunely. Spisy jí klouzaly pod tělem a listy obracela nahými prsy. „Můžu sem připsat nulu Petříku? Docela malou nulu?“ zeptala se nad zakázkou. Státní.
Přitakal jí zasunutím. „Ó, já se upsala, připsala jsem nuly dvě pane premiére, nevadí.“

Reklama:
„Špatně slyšíte, nevadí,
naslouchátko uší si s tím poradí.“

„To nevadí,“ rozhodl On pevně, připojený. Na stěně vycpaný kalous ušatý, přivolávající svým táhlým houkáním smrt, zamrkal. Tento vypreparovaný byl o poznání menší, snad tedy kalousek, ještě přikývl i pírko upustil.
„Ano pane premiére, ano!“
„Říkej mi Petříku. Petříku, tak mi říkala i maminka.“
„Petříku, premiére, ano,“ a dřela jak kůň.
„Komu chceš volat drahoušku? Vašek píše vzpomínky z cest, Barack už spí, spí i hrabě a, a ten,“ hlavou kývl k vycpanině, „počítá miliony, svoje.“

Reklama:
„S kalkulačkou Capka,
je i matematika hračka.“

„Tak aspoň zavoláme generálům Petříku, víš, těm moc hvězdičkovým. Na kabátě mají hvězdy, na opasku nosí přesky. Koupíš mi kabát Petříku?“ V rozrušení se narovnala, předčasně.
„Koupím, s přeskama, i hvězdy. Zavolej jim a nešetři je,“ řekl smutně povadlý a vyklouznutý.
„Promiň Petříku, vypadla jsem s konceptu. Neboj se, hned to napravím,“ řekla, sjela na kolena do hlubokého koberce.
„Ty jsi tam byl bez ochrany? I ty divochu,“ dělala Jana, že se zlobí. Pak již v ústech měla něco, co se nejí, a u ucha sluchátko. Spojení na generály.

Reklama:
„Ministerstvo zdravotnictví varuje,
kouření škodí zdraví.“

„I ochranku ti přidělím,“ hekl On a obrátil tvář k lustrům. Jeho zrak však mířil víš, až k Samotnému. „Snad mi odpustí, vždyť s církví jsem již vyrovnaný.“
„F ano, ve to voskas jenerále, pon pemijel si to řeje,“ s plnými ústy udělovala Jana rozkazy generálovi.
„Prosím tě nemluv,“ zaúpěl nejen strachy Petřík. „Pchomiň,“ omluvila se, ale nepustila, prostě, dřela jak kůň.
Tváří v rozkroku, zadkem na lidi a venku nečas, nejen podzimní, ještě vládl. Do povodní.

Reklama.


„Pojištění k povodní se neztratí,
těm,
co bydlí na kopci se jistě vyplatí.“

...