Tom v tom

 

Narovnal se a spláchl. Záchodová voda se ochotně řinula spolu se zvratky ve víru dolů do odpadu. Umyl si ruce a vykloktal ústní vodu, aby z něj nebyly zvratky cítit. Pak se zavřel ve svém pokoji. 
Sedl si k notebooku a nehnutě zíral na obrazovku. Byl zoufalý. Nevolnost a mdloby ho pronásledovaly už pár týdnů. Musel se hodně hlídat, aby sebou ve škole nesekl.

Opět se zvedl. To neměl dělat. Do spánků mu vystřelila ostrá bolest, která se rychle šířila hlavou. Před očima se mu dělaly mžitky. V krku mu bublala pachuť žluči. S odporem a slzami v očích polkl. 
Došel do ložnice rodičů a prohlédl se ve velkém zrcadle. To, co viděl, se mu moc nelíbilo. Hnědé krátké vlasy, zelené oči, pleť s několika pupínky. A postava? Nikterak vysportovaná. K tomu teď trochu přibral. Prostě obyčejný puberťák. 
V zámku zarachotil klíč. Máma se vrací z práce. Aby se vyhnul tázavému pohledu, cože to v té ložnici dělal, šel mámu přivítat.

     „Ahoj mami" 
„Ahoj Tome" usmála se na něj máma. 
„Není ti něco? Jsi nějak pobledlý" nadzvedla obočí. 
„Nee. Já jenom... Asi mi nesed dnešní oběd. Dyť víš, jaký nám vařej šlichty" snažil se svést vinu na školní jídelnu. 
„Aha. Tak dobře" Máma se s nákupem v náručí vypravila do kuchyně.

   Po večeři, to už byl táta doma, odešel psát úkoly. Dělal je tak nějak automaticky, únava ho zmáhala. 
Ten kluk se mi nějak nelíbí, pomyslela si máma poté, co si všimla, že šel Tomáš hned, jak se osprchoval, do pokoje, kde zhasl, aby zřejmě mohl spát.

Následující ráno absolvoval Tom další záchodové rande. 
Sem těhotnej bleskla mu hlavou děsivá myšlenka. Ve stejné chvíli myšlenku zapudil. 
To je kravina. Blbost. Dyť těhotný můžou být jenom holky. 
S tímhle vysvětlením se spokojil, šel do kuchyně a namazal si na chleba jím tolik nenáviděnou domácí pomazánku s česnekem.

    „Hele Tome, nerad ti to řikám ale ty… smrdíš. Cos dělal?“ prohlédl si ho kamarád Aleš nedůvěřivě ve škole.

    „Blil sem a pak si dal pomazánku s česnekem. Ještě ňáký blbý otázky?“ pohlédl na Aleše, jako by to byl nějaký otravný hmyz.

    „Rači ne. Ale dám ti radu. Vzchop se. Poslední dobou seš divnej“ oznámil mu Aleš a odešel ke své lavici. Zazvonilo.

      „Že sem divnej vím i bez tebe“ zavrčel si Tomáš pro sebe.

„Říkal jsi něco, Tome?“ zareagovala na mumlání učitelka zeměpisu, která právě vešla do třídy.

   „Já? Ne. Vy ste něco slyšela?“ do hlasu se mu vkradl drzý podtón.

„Pokud jsi opravdu nic neříkal, tak si vytáhněte papíry, napíšeme si ze slepé mapy. Á, bé od okna. Á, bé, á, bé…“   

 

„Aleši! Aleši no tak počkej, do háje!“ běžel za Alešem po škole na ulici.

„Co je?“ Aleš zpomalil, aby ho mohl Tomáš doběhnout.

„Víš, jak si říkal, že sem poslední dobou divnej?“

   „No?“ přisvědčil, že ví, o co jde.

„Myslim… myslim, že sem těhotnej“ svěřil mu Tomáš své obavy. Aleš se rozřehtal.

„Tý vole, to nemyslíš vážně, ne? Která tě zbouchla? A už si přišel o menses?“ Aleš stěží popadal dech. Když si všiml, že se Tomáš tváří vážně, smích ze rtů mu odvál vítr.

„Počkej. To je volovina. Chlapi nemůžou bejt těhotný. Víš, co se říká, my bychom porod, na rozdíl od ženskejch, nevydrželi“

    „Já vim. Ale co když sem fakt v tom? Bleju jak doga, bolí mě hlava, přibral jsem, a jím to, co bych normálně nejed ani kdybys mě chtěl obětovat sektě“ povzdychl si Tomáš a od úst mu stoupaly obláčky páry.

   „Víš co? Kup si v lékárně těhotenskej test. Některý sou levný a prej se dovíš výsledek do pár minut“ poradil mu Aleš.

   „To mě nenapadlo. Dík“ usmál se Tom do límce kabátu.

   

  Jen co přišel domů, popadl část kapesného a už si to razil směr lékárna. Když na něj přišla řada, vykoktal lékárníkovi své přání.

    „Jeden těho – těhotenský test“ zrudl.

„Hm. A kterej bys chtěl?“ Zřízenec lékárny byl zřejmě sadista, očividně s potěšením se pásl na Tomášovo rozpacích.

„Ten, který byste mi doporučil vy osobně“ odsekl Tomáš a lidé ve frontě za ním se začali pochechtávat. Osoba v bílém plášti na okamžik zmizela a po chvíli se opět vynořila.

    „Sežer si ho a vypadni“ sykl lékárník a hodil po něm balíčkem ukrytým v igelitce s logem lékárny.

         „Děkuji pěkně“ zavrkal Tomáš a za hurónského smíchu ostatních nakupujících opustil lékárenské prostory. Doma zavolal Alešovi.

    „Jakpak se má naše těhulka? Tak chlapeček nebo holčička? Nebo rovnou dvojčátka?“ vyhrkl Aleš bez pozdravu.

    „Nevim, to mi ten test neřekne. V balíčku je pár papírků, co se maj namočit do moči“

„No tak! Na co čekáš?“ podivil se Aleš.

    „Na netu píšou, že je dobrá ranní moč…“ snažil se Tomáš z podrobení se testu gravidity vykroutit.

   „Tak počkej na ráno. Nic těžkýho“ dal svému příteli Aleš cennou radu.

   „OK. Počkám. Díky. Měj se“ rozloučil se Tom.

   „Čau“ ukončil Aleš hovor.

 

„Dělá mi starosti“ povzdechla si máma, poté co nakoukla k Tomášovi do pokoje, zda je už doma. Výjev jejího jediného syna, jak jen sedí u stolu a dívá se do zdi, jako by v ní chtěl propálit díru, ji zneklidnil. 

„To je jen puberta, miláčku“ přitáhl si táta svou ženu do náruče a políbil ji na rty.

„Snad máš pravdu. Půjdu udělat večeři, ano?“ políbila muže na strniště na tváři.

    „Tome? Nechceš si o něčem promluvit?“ zaklepal táta zlehka na dveře.

„Ne! Dejte mi pokoj!“ vylétl Tomáš jako čert z krabičky.

   „Puberta“ zavrtěl táta pro sebe hlavou a odešel pomoct manželce s večeří.

 

     Ráno musel Tomáš vydržet, než odejdou rodiče do práce. Když se za oběma zaklaply dveře od bytu, na nic nečekal. S nohama překříženýma doběhl na toaletu a z ní do svého pokoje, v ruce držel kelímek od jogurtu s močí. Opatrně položil do kelímku diagnostický proužek papíru. Znovu si rychle pročetl příbalový leták. Za pět minut by měl vědět výsledek. Pokud se objeví jeden proužek, je to v pohodě. Pokud dva…

Uběhlo pět minut. Opatrně vzal papírek špičkou palce a ukazováčku. Mrkl na hodiny. Asi přijde pozdě do školy, ale co. Chtěl se podívat na papírek, který měl na sobě jeho budoucnost. Jeho počínání ale přetrhla hudba, hrající z mobilu…

 

Patnáctiletý Tomáš sebou v posteli zděšeně trhl. Zvonící mobil se dožadoval vypnutí budíku. Posunutím čudlíku na dotykovém displeji budík vypnul. Takže se mu to všechno jenom zdálo? Určitě. Vždyť těhotný puberťák, kdo o tom kdy slyšel?! Periferním viděním zahlédl na stole papír, bílou A4. Na téhle A4 byl další papírek, kratší a uzší. Pohlédl na ten kratší z dvojice. Měl na sobě dvě příčné čárky. To znamenalo jediné. Test je pozitivní. Tomáš otevřel pusu. Zprvu bylo ticho, nevyšla z něj ani hláska. A pak začal křičet.