if you wanna understand my pain

Obtáhla oči tlustou černou linkou a přišla mu otevřít v krajkovym prádle. Nebe bylo červený. Očima ho pozvala dál a jeho pohledu lemovanýmu solí slepenejma řasama se vyhejbala.
"Nerozmyslel sis to?" zeptala se, než zavřela dveře.
Mlčky zavrtěl hlavou, pověsil kabát na věšák a třesoucíma rukama si začal knoflíček po knoflíčku rozepínat košili.
"Ukaž," přistoupila k němu, aby mu pomohla. Rozplakal se a ona dál dělala jakoby nic. Pak ho vzala za ruku a odvedla do ložnice. Počkala, až si lehne, a připoutala ho k posteli. Tak, jak to měl rád. Jenomže dneska to bylo jiný. A nebe přecházelo z červený barvy do temně rudý.

Posadila se na něj obkročmo a políbila ho na krk. Tak, jak to měl rád. Po tvářích mu tekly slzy proudem a ona jen stroze řekla: "Jen breč. Já taky brečela."
Pak vzala ze stolu skalpel, ten mu přiložila na prsa a bez varování táhlým pohybem řízla.
Vyjekl bolestí a pořád dokola se jí omlouval. "Promiň... Prosím tě, promiň, promiň, promiň..." Pořád. Křik mísený s pláčem. Pořád. Hučelo jí v hlavě. Dokázal to on... Dokáže to ona taky!
Promiň, promiň, promiň, promiň...
Nebe bylo rudočerný, když mu vyrvala srdce z hrudi a špendlíkem do něj vyrejvala písmenka. Neplakala. Plakal snad on, když totéž dělal jí? Představení zůstává furt stejný... Jen role se vyměnily.

Ránu mu zašila černou nití a jehlou ohřátou nad zapalovačem a nebe bylo zase červený.
"Tak co," povzdychla si.
"Promiň," opakoval pořád. "Promiň, promiň, prosím tě, promiň..."
"Ještě něco," vzpomněla si a odběhla do kuchyně pro citron. Ten pak rozřízla napůl a chvilku zaujatě sledovala, jak se kapičky krve ze skalpelu jedna po druhé vpíjí do kyselý citronový žlutě. Jako když na červenym nebi vysvitne slunce.
Vzala jednu půlku citronu a prudce vymáčkla do otevřený rány. Hlasitě zařval a celej se rozklepal.
"Teď jsme si kvit," řekla, pak vstala a odemkla želízka.
Ještě chvíli ležel, vyjeveně ji pozoroval a rozechvělými rty šeptal pořád dokola...
Promiň.
Mávla rukou. "A teď vypadni."
Pomohla mu na nohy, odtáhla ke dveřím a košili a kabát mu vrazila do náruče.
"Sbohem."
"Lásko..." zkusil naposled, ale ona jen pohrdavě zavrtěla hlavou a zabouchla mu dveře před nosem.
Nebe bylo červenožlutý a její zlomený srdce navždycky zkamenělo.