Když se daří, tak se daří...

 „Čtyřicet deka mouky, máslo, ořechy,“ předčítal z kuchařky. „Na rum bych zapomněl!“ A už se hnal do špajzu pro lahev hnědavé tekutiny. S plechem šup do trouby a teď je to v rukou božích. Sedl si na pohovku a vzal do ruky noviny. Zašimralo ho v nose, kýchl a po celém obývacím pokoji se rozlétla mouka ze zástěry, kterou měl ještě pořád na sobě. Došel pro vysavač, zapnul ho a v tu chvíli vypadly pojistky.

„Sakra práce,“ zaklel a došel ven pojistky znovu nahodit. Druhý pokus. Hurá, povedlo se. Když byla mouka z poloviny pokoje uklizená, vzpomněl si na cukroví. Z trouby na něho vykoukl plech černých vanilkových rohlíčků. Otevřel troubu, ze které se vyvalil šedý dým, a sáhl po plechu: „Au!“ Spálil si ruku. Běžel ke dřezu, aby si ruku zchladil, ale zapomněl, že před deseti minutami měli dělníci vypnout vodu. Vzal do ruky lahev rumu a přihnul si na kuráž.

„Tohle bude ještě zajímavé.“ Když trouba nabyla svého původního vzhledu a po dýmu už nebylo ani památky, dal do ní druhý plech a pustil se do vysávání zbytku obývacího pokoje. Jak tak luxoval, zavadil o skříňku, ta se zakymácela a na zem spadla váza. Voda se rozlila po podlaze a střepy se rozletěly až do toho nejvzdálenějšího kouta. V tu chvíli se ozval zvonek. Šel otevřít. Za dveřmi stála jeho manželka, která se právě vrátila z dovolené. Sundal si zástěru, podal jí své drahé polovičce a vyrazil ze dveří.

„Jdu na jedno,“ prohodil a zmizel za rohem. Na jedno odpoledne toho bylo až příliš.