CCho smysl života

Žiju ve své hlavě. Mám to tady zařízené moc dobře. Stůl, židle, obraz od Michala s lodí a počítač. Ten mám od Hanky, protože Hanka je starý vetešník. Asi jako Jaromír Hanzlík ve slavnostech sněženek.Michal mi říkal, že bych se neměl upejpat, a nabízel mi i druhý obraz, ale ten se mi nelíbil. Nebyla na něm loď. Abychom si rozuměli, já lodě nějak extra výrazně nemusím. Ale líbí se mi ten jejich klid. Taková veliká loď, mám na mysli tu loď s plachtama, ne ty moderní motorové železné oře, no tak taková loď, když jen tak pluje po moři, to je přece balzám na nervy. Moje nervy jsou věčně napnuté, Michal o mě má strach, nemám mu to za zlé. Vlastně jsem neřek, co bylo na tom druhém obraze. Tak to se podržte. Nebylo na něm vůbec nic. Byly to jen obyčejné kliky a háky a já jsem vůbec nevěděl, co tím chtěl malíř říct. Michal říkal, že je to velikánské umění, a že ten pan malíř, Jackson Pollock, byl stejný mimoň, jakým jsem já. Moc jsem mu to nevěřil. Já přece mimoň nejsem.
Jenom žiju ve své hlavě. Mám tady opravdu všechno. Stůl, židli, obraz, i tu malou chladničku, co se otevírá kreditní kartou. No jo. Ale nemám tady záchod. V mé hlavě není záchod. Nejdřív mi to nevadilo, prostě jsem se vyprazdňoval jen tak po zemi. Co jsem měl dělat?
Ale jak čas běžel, nedalo se tu už hnout. Moje hlava nemá záchod. Žiju celý život ve sračkách.

To je to, co dostanete, když si myslíte, že jste už nic lepšího mít nemohli.

Na moment jsem se ztratil. Ztratil jsem se v tom nepořádku, který jsem v sobě nosil; je to ale omluvitelné. Každopádně teď už je to dávno dobré. Řekl bych, že dost dobré. Nemůžete se ztratit navždy, jednou se objeví to světlo, které ukazuje na konec tunelu.
Dnes jsem si nechal udělat odpad. Přišli ti lidi v bílých pláštích, vyvrtali díru, a jsem zase zdravý, spokojený, šťastný a uvolněný. Jsem opět sám sebou. Zuzano, jsem sám sebou, a dvě a dvě už nejsou čtyři, protože mám v kapse spoustu lentilek. Oni mi pomohli, dali mému životu zase smysl.

A zítra postavím tu stodolu...