Příběh vločky

Nad městem se setmělo. Každý věděl, že se blíží sníh a v tu samou chvíli se daleko nad nimi vynořila jedna malá ledová hvězdička.Pomalu padala a kochala se krásou svého mrazíkem vytvořeného těla. Každý krystalek zmrzlé vody měl přesně určeno, kam patří, zvlášť neznamenaly nic, ale v celistvém útvaru tvořily nádhernou strukturu, na niž vločka pomýšlela s pýchou. Vtom zahlédla první větélka sídlišť, dálnic,továren,...Náhle tento svět milovala. Vše se přece tak krásně lesklo, třpytilo, komu se to nemohlo líbit? Všude kolem s ní tancovaly její přítelky, jež sdílely nadšení. Konečně rozeznala bílou pokrývku pod sebou. Zaradovala se. Věděla, že většina, obrovská většina milovníků zimi tohle období miluje právě pro tento přírodní rozmar. Ale ne! Místo, kam měla přistát, zastoupila obrovská silueta. Snažila se brzdit, nešlo to. Lehounce se snesla na něco tenkého, dlouhého, černého. Zahltila ji obrovská bolest. Ony krystalky se začaly díky těmto útvarům ztrácet. Vločka cítila horkost, nemohla nic dělat, jen se dívat, jak se ztrácí. Měnila se v obyčejnou kapičku vody a zemřela...