Zasněžené stromy
Zasněžené stromy
Anotace: Mráz pomalu ochromoval celé její tělo. Vnímala pouze osvobozující proudění horkých slz po svých tvářích... moje první povídka
Po pár minutách oddechu opět pokračovala ve své bezcílné cestě., aniž by si uvědomovala, jak se s odlivem slunečních paprsků může ochladit. Zatím ji dostatečně hřála touha po pomstě a také možná po potrestání sama sebe za to, že tuto situaci nedokázala řešit jinak než nejzoufalejším a nejkrajnějším způsobem. I ty nádherné stromy, pomalu se v čerstvém větru kývající ze strany na stranu, jako by přikyvovaly a utvrzovaly ji v tom, že dělá správně, že se v žádném případě a za žádných okolností nemá vracet.
Anna se otočila a pohledem jejích chladných modrošedých očí hodnotila vyšlapanou cestu, která se táhla od místa, kde stála až někam do hlubokých lesů, jež dnes už prošla. I kdyby se snad chtěla vrátit zpět, vítr téměř jistě zával stopy jejích dřívějších kroků, těžko by se tedy dostávala pryč z labyrintu nekonečných zástupů stromů. Věděla, že musí jít dál, a tak opět vykročila vpřed.
Teď už zmizely i poslední záblesky denního světla a les se proměnil v místo temných zákoutí a podivných zvuků. Annin krok se zpomaloval stejně tak jako jí ubývalo sil i odvahy proplétat se mezi neúprosnými siluetami jedlí, smrků a borovic. Bylo stále těžší zvedat nohy hluboko zanořené do sněhu, kterého hrozivě přibývalo.
Anna nyní zjistila, že stojí pořád na tom samém místě a nemůže se pohnout. Uvědomila si, jaká neskutečná zima tu panuje a prostupuje celým jejím tělem, každou jeho částečkou. Vzpomněla si na jejich krásný krb v teplém, příjemném obývacím pokoji prostoupeném vůní mnoha druhů čajů, které máma sbírá...Ne! Žádné myšlenky na domov. Ale přesto...třeba tam teď u krbu zrovna všichni sedí, bezstarostně popíjí čaj, samozřejmě kromě malého Martina, který už určitě spokojeně usíná ve své teplé postýlce. Možná někdo za pár dnů jen tak mimochodem prohodí: " Neviděli jste někdo Annu? " Všimli si vůbec, že tam nejsem?
Anna se ještě jednou zoufale pokusila zvednout nohu a vyprostit se tak z tohoto sněhového vězení, avšak marně. Zvedla hlavu a v duchu prosila o pomoc stromy, které se jí ve dne zdály tak přívětivé. Za mrazivých nocí ale v lesích vládne mrtvolné ticho a snová krása zasněžených stromů vám nepomůže. Anna se bezmocně skrčila. Chtělo se jí strašlivě plakat, ten tlak v očích byl až neúnosný, nemohla se však takhle ponížit sama před sebou. Tohle přece nemůže být konec...
Mráz pomalu ochromoval celé její tělo. Vnímala pouze osvobozující proudění horkých slz po svých tváří. Zradil ji hlas, a tak pouze nesrozumitelně tichým chraptěním odříkávala stále stejná slova: " Odpuste mi a zachraňte mě, prosím. " Stále dokola.
Myslela na svou rodinu, na svého malého bratra, kterému tak neskutečně záviděla neustálou péči rodičů. Chorobně žárlila. Byla teď pro ně jenom odrostlé dítě, o něž už není potřeba se tolik starat. Chtěla je tímto způsobem potrestat za jejich zdánlivou ztrátu zájmu o ni, jenže nemyslela to tak úplně vážně...jak by je chtěla ještě vidět, říct jim tolik věcí, které si uvědomila až nyní.
" Odpuste mi a zachraňte mě, prosím. "
" Že není doma jste si tedy všimli dnes ráno? " zeptal se inspektor a vše si pečlivě zapisoval.
" Ano, přesně tak, " odpověděla rozechvělým hlasem Annina matka, " Obvolali jsme všechny její kamarádky a nic. Nemáme tušená, kde by mohla být. "
" V poslední době se chovala trochu divně. " ozval se otec.
" Jak divně? " zajímal se inspektor.
" Když ona je tak přecitlivělá! " vybuchla náhle matka, " Všechno si moc bere. Těžko říct, co se jí honí hlavou, vůbec se v ní nevyznám." Zatvářila se bezradně. Najednou se z vedlejšího pokoje ozval dětský pláč a žena okamžitě odběhla malého utišit.
" Začneme prohledávat okolí hned teď.Dneska má být chladno. "
Pátraní se z malého městečka, kde Anna bydlela, poměrně brzy přesunulo do blízkých lesů. Volání " Anno! Anno! " se ozývalo ze všech koutů i dávno po západu slunce.
Policisté bloudili hlubokými lesy stejně jako Anna, těžko však mohli slyšet její zoufalý, tichý nářek. Začal nový den a k pátrání se připojila i Annina matka doufající, že brzy zahlédne drobnou dívku ve svém vlastním červeném kabátě. S úsměvem si vzpomněla na to, jak po něm Anna vždycky pokukovala. Zakázala jí ho nosit, protože plánovala dát jí ho k narozeninám. Určitě bude mít radost. Začala tiše plakat a v tom někdo zakřičel: " Támhle něco je! "
A opravdu. Nedaleko zády k nim seděla postava v červeném kabátě opřená o strom. Všichni se k tomu místu jako na povel rozeběhli. Chladné ranní paprsky však neukázaly nic jiného než smrtelně zmodralé rty a až příliš otevřené, skelné oči bez života.
Komentáře (20)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
Můj styl povídek..nádhera,nádhera,nádhera.Piš prosím víc takovýhle povídek.
07.07.2010 12:16:00 | Toda
dost mi to pripomina me..ale ja byla tak zvedava jestli si vubec vsimli ze jsme se vratila ze jsme prilezla domu a pokukovala oknem dovnitr slysela jsme vecernicek a uklouzla na terase..a bylo to..nevsimli si z ejsem s 10 minut neozyvala a tak jim to nebylo divny..od ty doby sme to vzdala..ale to uz je jedno...protoz ejinak bych ani nevedela o tomhle vsem cos napsal a takze jsme rada ze sme s evratila:) a to je dobre..jinak samozrejme uzasne dilo!:)
13.10.2007 22:07:00 | Fried Green Tomatoes
Dobře napsané dílko. Jen tak dál. I když já raději čtu něco s veselejším koncem. Ale žiot už je takový. Někdy to prostě jinak nejde. Pokud máš ráda povídky ze života, zkus se podívat do mojí autorské dílničky. Možná i Tebe nějaká z mých povídek potěší.
05.10.2007 16:28:00 | Aliwien
Moc povedený! Plný emocí, krásně se to četlo... Přesně můj styl:) Blahopřeju! Nemůžu jinak než za 100 :o))
16.09.2007 11:18:00 | Liss Durman
Co je to za slušňáka, ten Tömätäri? :P Já taky nemám rád, když člověk napíše "líbí/nelíbí", jako by o tom nebyl schopen říct cokoli víc, ale nepovažuju za nutné kvůli tomu někoho hned označit za blbce. Pořád si myslím, že je pro androida lepší, když jí vypíšu všechno, co mě k tomu napadlo, a specifikuju plus a mínus tak, jak je vidím já ;)
15.09.2007 18:10:00 | Perilan
Ještě jedna rada: nenech se otrávit ve svém psaní "kritikou". Piš, jak to cítíš, tak, jak Ti to plyne ze srdce. To je ta nejlepší cesta, jak se postupně vylepšovat. Držím pěsti-hodně štěstí přeje Vanda
20.08.2007 09:00:00 | vandule
Och, jak smutné. Nemohla jsi jí nechat alespoň trošínku naděje? Asi ne, viď. Hezké.
20.08.2007 08:55:00 | vandule
Co je to za blbce (perlian)? Nesnáším pseudointelektuální rozbory...
Jinak jsem rád, že píšeš i povídky, i když je to očividně první a poslední...
Líbilo se mi to, moc... Mám rád začátky... Nechává se v nich nejvíce emocí...
11.07.2007 14:26:00 | Tömätäri
Ehm... bych byl zapomněl - v celé povídce se Ti nadmíru opakuje slovo "Anna", které je naprosto zbytečné. V celém ději je víceméně pořád jen sama se sebou, takže není potřeba ji neustále nějak oslovovat a pojmenovávat. Čtenář vždy pochopí, o koho se jedná.
Totéž se týká také častého "jejích", které mi připadá zbytečné, např. u těch šedomodrých očí. Copak tam těch očí je víc? :o)
15.05.2007 19:39:00 | Perilan
No...
Všichni tu chrlí chválu a slova o velkém talentu. Jak by ne, napsané je to veskrze dobře a talent nepochybně máš. O tom žádná. Přece ale budu mít pár výtek.
Předně k příběhu: byl předvídatelný. Možná tomu napomohlo i to, že jsem si všiml zařazení povídky mezi "smutnými", možná ne, ale myslím, že málokdo nečekal Anninu smrt.
Na druhou stranu musím pochválit skvělé detaily, které dokáží zamrazit svou lidskou obyčejností a jednoduchostí; kabát jako dárek, o kterém dívka nevěděla, útěk vedený nespravedlivou, pubertální žárlivostí dospívajícího. To bylo moc dobré a na povídce pro mě jednoznačně nejlepší.
Stylistika je - pokud je to opravdu Tvoje prvotina - na velice dobré úrovni. Měl bych výhrady vůči některým výrazům, které mi moc nesedí do jinak civilního vyznění celé povídky brané z pohledu Anny (tohoto x toho; avšak x však) - já všeobecně těmhle výrazům moc nefandím. Pak dvě místa, která mě trošku pálila do očí..
"Ne, to není to správné vyjádření" - správné vyjádření? To je ale krkolomné sousloví. Snad správný termín? Těžko říct. Takhle to vybočuje ze stylu povídku (toho civilna, viz. výš)
"Její šíleně povznesenou náladu" - to mi zas připomíná typický hovorový slovník dnešní doby, jako by někdo o něčem říkal, že je to fakt "šíleně hustý, šíleně dobrý atp., atp...". Možná kdyby tam bylo šílenou nebo "zvláštně povznesenou".
Obojí případy jsou jen mé názory vycházející z toho, jak psaní vnímám já.
Třetí věcí, které jsem si všiml, je chvíle, kdy Anna pomalu ví, že zemře. Co bude dělat? Neosobním způsobem - jak je to napsáno - prosit o odpuštění a záchranu? Nemyslím. Člověk se tehdy vrací k těm, kteří jsou mu nejbližší v srdci i vzpomínkách. Spíš bude volat "promiň mi to, maminku" (příp. něco ve stejeném duchu), než aby žádala odpuštění tímhle způsobem. Připadá mi to málo uvěřitelné - druhá varianta by čtenáře možná vzala mnohem víc za srdce.
I tak byla ale povídka hodně dobrá. Nejsem si jistý, jestli si zrovna zaslouží plných 100 % (sám bych dal tak 90 %, a to nejde), a proto nechám dílko beze známky. Jen tak dál, potenciál máš velký.
15.05.2007 19:34:00 | Perilan
Dyž to říká Bíša žmúlám tú čepicu také. Celé sem to nečetl, sa přiznám, idu fčil do básniček, ahoj.
27.04.2007 22:24:00 | stryc
krásná a smutná nemusejí být protiklady:) každopádně moc děkuju
20.04.2007 21:15:00 | paranoidandroid
Tak jsem si řekla, že si přečtu nějakou povídku. A nezklamalo mě to … jen mi to vyrazilo dech.. je opravdu moc krásná, ale šíleně smutná..
20.04.2007 21:09:00 | Najlin
A netvrď mi.. povídky máš moc pěkný, básničky taky.. chtěla jsem původně říct, že ty píšeš líp, než já.. ale to bychom se o tom mohly dohadovat donekonečna =)
píšeš jinak než já, a to se mi na tobě líbí..
03.03.2007 22:18:00 | Kapika
Přečetla jsem to jedním dechem. Musím říct, že různých příběhů na tohle téma je spousta, ale tvoje vyjádření, je naprosto jedinečné, úplně mě to vtáhlo. ještě teď mi mrzne celé tělo.
Lidé by si víc říkat, co cítí...
17.02.2007 22:21:00 | Elvien
Ten konec byl strašně smutnej. Ale hezky se to četlo, ty pocity Anny byly dobře vyjádřeny.
04.02.2007 14:36:00 | christine
Kafka tě prozradil, íčko usvědčilo... Měla bys psát víc - jednak ti to prospěje a já si to ráda přečtu!
01.02.2007 16:21:00 | Aranael