Vysvobození

Byla noc…Karin seděla na okraji hluboké propasti a přemýšlela,proč je život tak krutý.Před rokem zemřela její jediná osoba která o ni kdy projevila zájem-maminka.Když si myslela že nalezla štěstí v Danovi,který ji rozmluvil sebevraždu přišla na to jak krutý to byl omyl.Dan se zabil před dvěmi dny když jel za Karin na chatu.Už nevěděla jak dál,tentokrát to chtěla udělat a vysvobodit se z trápení a samoty.
Když už se chystala,že to udělá uslyšela za sebou příjemný hlas:“Ne,tohle nedělej!Ať už se děje cokoli dá se to řešit i jinými způsoby!“Když se otočila spatřila docela pohledného kluka.
„Co je Ti do mě?Už mě to všecko štve,měla jsem vše teď nemám nic.Nebaví mě to.Jdi pryč a nech mě jít!!“Kluk se však nedal odbít:“Jsem Mark a do Tebe je mi hodně.Jsi krásná a mladá dívka,Tvého života by byla škoda.Teď Ti podám ruku a ty hezky vstaneš a najdeme řešení Tvého problému ano?“Karin chvíli váhala,ale pak…..Ty oči,ten úsměv…Mark byl tak moc podobný Danovi,že nedokázala říct ne a skočit.Natáhla ruku a Mark ji pomohl na nohy.
Chodili městem celou noc a velice se spřátelili.Neuběhlo ani půl roku a ti dva tvořili nerozlučný pár.
Strávili spolu plno krásných chvil.Karin měla pocit,jakoby se Daniel vtělil do Marka a byla opět šťastná.Když jejich vztah přežil první velkou hádku a následně se museli kvůli Markově práci na dva měsíce odloučit,myslela si,že už je nic nerozdělí.Netušila ovšem jak moc se zmýlila….
Byl červnový večer a Karin čekala na Martyho-měl ji vzít do kina.Když měl však dvouhodinové zpoždění začínala si dělat starosti.V tu chvíli někdo zazvonil-byla to policie a oznámila Karin,že měl Mark nehodu a je ve špatném stavu v nemocnici…
Karin se za ním okamžitě rozjela.Strávila mnoho dní na Markově pokoji a doufala v zázrak-doufala že se probere z komatu.Věděla,že její princ je silný a umí bojovat avšak tento boj po 14-ti dnech prohrál…
Byla noc po pohřbu a Karin již po třetí seděla na okraji propasti a prožívala silnou bolest.“Proč,proč mě již opustili tři milovaní lidé?Je to osud nebo snad proletí??“,tohle všechno jí probíhalo hlavou.Už se chystala ke skoku když za sebou uslyšela hlas: :“Ne,tohle nedělej!Ať už se děje cokoli dá se to řešit i jinými způsoby!“Když se otočila,ztuhla ji krev žilách.Zase tam stál……byl opět podobný nejen Danovi,ale teď i Markovi.
Karin cítila jak se jí do očí derou slzy a pronesla:“Musím to udělat,nezlob se na mě lásko,ale je to jak zlé prokletí.Když bych to neudělala teď zemřel bys nejen ty ale ještě bůhví kolik dalších“
Po těchto slovech se klukovi podívala do očí ve kterých se leskly slzy.Udělala to- skočila…..při pádu do propasti věděla ,že ji čeká jen a jen vysvobození a kdo ví,třeba se tam potká i s tím koho tolik miluje a už bude konečně šťastná.