Mrtvá
Mrtvá
Anotace: Mám k tomu důvod to napsat, možná je ale vážnější, než si kdo myslí
Kdepak je a kam šlo, to moje malé sluníčko. A co tady dělají ty kytky, když není slunce...TÁHNĚTE PRYČ!
Co ta pomalá písnička, proč už nehraje. A co znamená ta hrůza, co po ní zní? PŘESTAŇ HRÁT!
proč to jenom říkám, myšičko, a proč vlastně pláču...ale vždyť já nepláču, já jen...k tomu nemám daleko.
Třepot rukou už je dávno pryč,nastal klid, už se neklepu. Moje myšičko, pojď za mnou, nedosáhnu na tebe. Nemůžeš, jsi plyšová.
Chci se cítit v bezpečí, bojím se, bojím se tak, že mi naskakujehusí kůže, bojím se slov, co slyším. Bojím se písmen, co stojí nade mnou.
Ach má myško, pojď jen blíž, ty jediná jsi zůstala. jen tebe tu nechali a ¨s tebou ticho, jen pár strašidelných slov naed mnou. A co víc...
Však malá holka nepotřebuje, aby ji někdo měl rád, totiž že já jsem ta slova nestihla nikomu říct. Tolik toho lituji. A do toho ticha chci mluvit a neslyším vůbec nic. Svůj hlas...už nevím, jaký je.
Já jen cítím. Slzy, co dopadají namůj domov s malou myšičkou, kde se těžko trochu pohnu. A nevidím, jen tmu. A kdo to tedy pláče, asi jen déšť. Já už se to nedozvím, já už jsem mrtvá.
A nadhlavu mi někdo posadil nádherná slova: Život je prý jako pohádka, ta tvá trvala jen pár prvních vět.
Co ta pomalá písnička, proč už nehraje. A co znamená ta hrůza, co po ní zní? PŘESTAŇ HRÁT!
proč to jenom říkám, myšičko, a proč vlastně pláču...ale vždyť já nepláču, já jen...k tomu nemám daleko.
Třepot rukou už je dávno pryč,nastal klid, už se neklepu. Moje myšičko, pojď za mnou, nedosáhnu na tebe. Nemůžeš, jsi plyšová.
Chci se cítit v bezpečí, bojím se, bojím se tak, že mi naskakujehusí kůže, bojím se slov, co slyším. Bojím se písmen, co stojí nade mnou.
Ach má myško, pojď jen blíž, ty jediná jsi zůstala. jen tebe tu nechali a ¨s tebou ticho, jen pár strašidelných slov naed mnou. A co víc...
Však malá holka nepotřebuje, aby ji někdo měl rád, totiž že já jsem ta slova nestihla nikomu říct. Tolik toho lituji. A do toho ticha chci mluvit a neslyším vůbec nic. Svůj hlas...už nevím, jaký je.
Já jen cítím. Slzy, co dopadají namůj domov s malou myšičkou, kde se těžko trochu pohnu. A nevidím, jen tmu. A kdo to tedy pláče, asi jen déšť. Já už se to nedozvím, já už jsem mrtvá.
A nadhlavu mi někdo posadil nádherná slova: Život je prý jako pohádka, ta tvá trvala jen pár prvních vět.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Předem upozorňuju, že to jdu hodnotit literárně. To jen abys nebyla naježená, že jsem nepochopila důvody, proč je to napsané tak, jak je to napsané. Nepochopila jsem je, protože je neznám. A je to asi dobře, protože pak už bych nemohla být objektivní.
Takže.
Líbil se mi začátek. Ty první odstavce. Pak se to celé nějak smotalo do jednoho shluku dojemnosti. Ale cením si té nejednoznačnosti, toho, jak vlastně není přesně řečeno, co se stalo, co se stane, kdo to vypráví.
16.02.2007 18:17:00 | Gina Rocca