Domeček z karet

Nějak tak nyní vypadá můj život. Mám sestřeničku, má 5 měsíců a já už ji možná nikdy neuvidím....je to nefér...proč ta zmije, co strejdu bila, terorizovala a utekla s maličkou teď vyhrává....tohle je tak strašně nefér...to přece nemůže...nesmí to udělat...lže...manipuluje...a soud i sociálka jí na to skáčou...už pár nocí jsem probrečela...pomůžou mý slzy...ne....já jsem jen malá holka a co tak asi zmůžu?Proto jsem se rozhodla, že právě za lidi jako je můj strejda budu bojovat...budu advokátka přes rodinné právo...nedovolím, aby lidi typu té zmije šly vpřed a za sebou nechávaly ty, co za nc nemůžou...tohle si nezaslouží....jeden rozvod v rodině jsem prodělala, když mi byly čtyři...naši se rozešli...teď je to le jiné...teď jde o holčičku...malinkou...já ji nechci ztratit...MARTINO,já tě tak strašně nenávidím....ty nevíš, jak to bolí...ty nevíš, co svými prolhanými pohádkami způsobuješ...a tvá matka...ne, o té mluvit nechci...ale taky za to může a ne, že ne...Nikišku, my tu budeme pro tebe a jestli dojde k nejhoršímu a ty nás jednou vyhledáš...řeknu ti, jak to odpravdu bylo...jen ať mi uvěříš...vždy tu budeme pro tebe...neopustíme tě, ačkoliv ty opustíš nás...až se vrátíš...