KGB

Byly to krásné časy. Sluneční paprsky se sápaly po zdech budovy, která se mi stala druhým domovem. Tak harmonická tam vládla atmosféra, takové přátelské vztahy tam byly navázané mezi profesory a studenty, taková pohoda a štěstí tam sálala vzduchem. Tam. Na KGB. Na Klasickém gymnasiu Brno. Tam. Kdysi...

Teneo in memoriam, jak jsem s pýchou vystupoval z trolejbusu na Záhřebské s tím, že všichni vidí, že jsem příslušníkem gymnázia, které nebylo zdaleka klasické...ale Klasické( a na to jsem byl po právu hrdý, že můžu studovat antickou latinu a starořečtinu a procitnout do filosofie a myšlení jejich filosofů...a to vám, věřte nebo ne, otevře oči a vy v realitě zjistíte, že vše už tu jednou bylo, a tak je těžší vás oblafnout...alias Spirála života)

Druhým rokem jsme poprvé uslyšeli latinské fráze a citáty a já jsem cítil, že patřím mezi lidi, kteří mají v hlavě jasno, k profesorům, kteří neučí jen pro peníze, ale kteří mají zájem, abychom jednou dokázaly něco velkého a abychom se dokázaly poprat s životem. Věnovali nám celé své úsilí a s obdivohudnou trpělivostí nám dávali cenné rady. A za to jim z celého srdce děkuji. Jmenovitě panu doktoru Tomáši Měšťánkovi a paní Ilje Doležalové, kteří pro nás, ale hlavně pro celé Klasické gymnasium Brno udělali, co jen bylo v jejich silách, dále naší třídní profesorce Monice Hanáčkové, která to s námi nemá někdy příliš lehké, latinářkám Adrei Táborské a prof. Franclové, dějepisářce Ivetě Maškové a dále všem profesorům a profesorkám, pro které se toto gymnázium stalo také druhým domovem a ne jen prácí.

Děkuji za těch pět krásných let, v kterých jsem se mohl chlubit tím, že patřím k těm vzdělaným lidem, kteří nás berou jako rovnocenné a ne jako tupé studenty, na které si často rádi hrajeme. byly to krásné léta ,,svobody a demokracie", ale jak už to bývá, v nejlepším přijde pád a vy najednou spadáte ,,pod křídla diktatury".

...jenže cum cecidi, surgo:-)...