Láska je kurwa

Ta holka, kterou vše bolí a to hlavně srdce teďka sedí v pokoji, tečou jí slzy a tiše píše dopis. Ano, tomu klukovi, kterého už nemiluje. Ale bohužel ho má pořád moc ráda. Žárlí na něho, ale to jenom proto, že jí vše dělá naschvál. Ji to i po tak dlouhé době bolí. Sice ví, že byla mrcha, ale on je na ni hnusný teď. Nebo spíš jí hodně ubližuje. A navíc v tom „jede“ s její moc dobrou kamarádkou. Ale proti jejich chození spolu nic nemá. Přece jenom by si on to štěstí trochu zasloužil.
Teďka udělala strašnou věc. Vzala do ruky žiletku a řízla se do ní. Krev nechala kapat na tento dopis, aby viděl, že mu nelhala. Přemýšlí jestli té krve není málo, nakonec řízne ještě jednou. Ano, udělá mu radost- zabije se, ale teďka ještě ne. Ještě není všeho konec. Nejdříve udělá peklo i mu. Tímhle dopisem , aby měl pocit viny. Krev zaschla a ubrečená, špinavá holka od krve znovu začne psát.
„ Ahoj Honzo!“
Mrzí mě vše, co se mezi námi stalo. Nebudu řešit to, co se děje teď, ale to, co se dělo na začátku.
Když jsem dostala od tebe tu první pusu, která byla jenom tak pro štěstí, tak jsem to brala spíš jako úlet. Milovala jsem totiž Toma. Pak když jsem si s tebou uletěla víc, tak jsem Tomovi brečela v náruči a tobě tvrdila, že nikoho nemám. Byla jsem asi vážně mrcha. Vlastně podle tebe jsem pořád. Nakonec jsem Tomovi řekla, že chci konec a on jenom řekl, že si to mám dobře rozmyslet a já řekla, že jsem rozhodnutá.Zvolila jsem si tebe, ale pak mě to začalo štvát a nakonec i nudit. Řekla jsem si dost. Prostě konec, ale ty tvoje sms. Začala jsem tě za to nenávidět. Pak to ustalo. A já na tebe asi tak trochu začala žárlit. Potom si mi začal dělat naschvály a abys to dovršil, začal jsi si valit do Jany. Jany – mojí dost dobré kamarádky,taky naší spolužačky. Docela jsi mě tím hodně naštval. Ale teďka ti řeknu něco, čím naštvu já tebe. Měla jsem tě ráda, ale nemilovala jsem tě, protože už navždy budu milovat Toma. Tys byl spíš taková věc, abych na něho zapomněla. Jo píšu ti to, protože tě nesnáším, a když ty jsi takový hajzl, tak já budu mrcha.
Žádné promiň nebude!!! Sbohem!!“

Dopsala dopis, odložila tužku. Vzala žiletku, nachystala obálku, do které nechala po prvním říznutí stékat pramínek krve. Vložila do ní dopis, zalepila, nadepsala jeho jménem a dopřeřízla si zápěstí. V duchu si pomalu začala odříkávat svá poslední slova: „ Byla jsem mrcha, jsem mrcha a nakonec i v tom pekle bych měla být mrcha. Ale třeba když umřu, tak se má duše očistí. Mám vás ráda. Sbohem. Ale neeee… Vlastně teď já nechci.“ Ale teď už je pozdě. Už pomalu umírá. Nakonec i přesto, že nechtěla. Umřela kvůli blbečkovi, který si právě čte tento dopis a marně vytáčí její telefonní číslo. Ano, velmi marně, protože na druhém konci se jen ozývá záznamník. Chlapec se okamžitě obléká a utíká k jejímu bytu. Zvoní a nikde nic, nakonec ještě vytáhne klíč a najde ji bohužel už pozdě v koupelně ve vaně, která je plná krve. Ještě se jí snaží probudit, ale je už opravdu pozdě. Chlapec si uvědomí tu ztrátu a zhroutí se se slzami k zemi. Žádná dívka mu tohle neudělala- ten obrovský pocit viny, který v něm teď leží. Přesně tohle dívka chtěla. Nikdy na ni nezapomene a ještě si navíc bude vše vyčítat. Docílila všeho, co chtěla, ale bohužel až po své smrti!
PEACE, LOVE AND EMPATHY!!!