Bea,Violet a Verita (2.díl)

Seděly na molu a povídaly si.Když v tu chvíli začala Verita hledat něco ve své tašce.Po chvilce TO našla a pronikavým pohledem se podívala na Beu s Vioet.
Z batohu vytáhla tři ATHAME.
„Tydle dvě jsem udělala pro vás.Ani jedna jste se k tomu neměla a tak jsem to udělala za vás.“řekla s podlým úsměvem na rtech.
Lekla se,ale snažily se to na sobě nedat znát.
„Co s o tom myslíš?“poslala telepaticky otázku Bea Violet.
„Nic,jen to,že můj osud je úplně zpečetěn.“odpověděla stejně chmurně Violet.
„proč nám je dáváš?Každá si ho měla vyrobit sama podle sebe!Ani nevíš jestli se nám budou líbit a hlavně hodit!Vůbec nevíš co jsi způsobila!Není v nich nic z nás!A třeba jsou špatný!“rozkřičela se Bea na Veritu.
Ta jen koukala a smála se.Jenže jakým způsobem,tak děsivě a zároveň šíleně.Vypadala jako blázen.
„Moc dobře vím co jsem tím způsobila.Čtu ve vás jak v otevřené knize.Mě poslání je tu už splněno.měla jsem vás přivést sem a dát vám athame.Tak se stalo.Teď jsem konečně dokončila svůj život tak jak jsem měla.Nyní to už je jen a jen na vás.
Usmála se a v ten okamžik si bodla athame d srdce.Odpotácela se na kraj mola a padla do vody,ale ještě stihla říct:“Sbohem.Již nikdy více“
Bea s Violet se na sebe ustrašeně pohlédly.
„Co teď?“zeptala se Bea.“Nevím,ale dnes už někdo umel.Můj čas přijde příště.
„Takže to znamená,že Veritu nikdy neuvidíme?“ptala se smutně Bea.
„Ne.Dnes to bylo poprvé a naposled.Nikdy na ní nezapomeneme.teď ale musíme vyřešit zbývající problém.“řekla Violet a políbila Beu na tvář.Vzala jí za ruku a vedla pryč z toho prokletého místa,které tak milovaly,pryč.