Profesor

"Hele, nemrká na tebe Hroch?" pošle mi Soňa papírek s dost oprávněnou otázkou. Hroch na mě totiž opravdu mrká. Sice mi to lichotí, ale je to také dost nápadné. Rozpačitě mu gesto oplatím. A kdo je vlastně ten muž s legračním příjmením?

Všichni lidi z naší ne moc vnímavé třídy si začali všímat pomalu, ale jistě, zakulacující se třídní. Snažila se to maskovat, v celku jí to šlo, ale nemohla těhotenství skrývat věčně, že. A když už jsme všichni měli naše mobilní telefony vždycky u sebe, aby bylo čím volat případnou záchranku, naše třídní se umoudřila a konečně šla na mateřskou. Přece jenom, osmý měsíc je osmý měsíc.
Všem nám to bylo líto, protože byla moc fajn. Já sama jsem jí měla ráda, ale nestihla jsem si ani začít stýskat a nastoupil sympatický učitel Hroch. Najednou paní učitelka žádné holce nechyběla, jen klukům se stýskalo po jejích odvážných tričkách.

Hroch byl nejen moc hezký, ale také uměl matiku podat takovým způsobem, že jsem ji pochopila dokonce i já! Každá dívka se ho snažila okouzlit a já jsem nebyla výjimka. Nehodlala jsem se však trapně hihňat a dolízat, jako to dělaly spolužačky. Vymyslela jsem dost otřepaný, ale účinný způsob, jak se s ním sblížit.

"Jau," vykřikne Hroch a já se překotně omlouvám. On se jen usměje a pomáhá mi sbírat rozsypané věci. Dám si záležet, aby se naše ruce střetly, hraně však také ucuknu. Když mě Hroch pozve k sobě do kabinetu na čaj, poznám, že lest zabrala.

"To se ti něco zdá," odepíšu a dál se o tom nehodlám bavit. Náš vztah s Hrošíkem je tajný a neví o něm ani má nejlepší kamarádka. Hrochovi by to naše ředitelka jen tak neodpustila a na mne by se děcka asi taky dívala dosti podivně. Proto jsou naše kabinetová randíčka přísně tajná, přesto nádherná.

"Co děláš o víkendu?" usměje se na mně matikář a já se rozpačitě posunu na jeho pracovním stole. Je to moje oblíbené místečko a sedí se na něm prostě úžasně.
"No, naplánovaného nic nemám, ale víš, že nás nesmí nikdo vidět," zamračím se. Jeho zklamaný výraz mě mrzí, ale řekla jsem jen pravdu.
"Dobře, tak si uděláme filmový den, co ty na to? Celou sobotu se budem jen válet, jíst tuny popkornu a sledovat jeden film za druhým. No a třeba i jiný věci.." zamrká na mně a já se zářivě usměju.

"Markéto, proč se mnou nechodíš domů a vždycky zůstáváš ve škole i odpoledne? Co se to s tebou děje?" ptá se zvědavě Soňa a já nějak nevím, co jí mám odpovědět. Mám jí říct pravdu? Mám jí prozradit to tajemství, které bych tak ráda někomu svěřila?
"Víš, všechno je to kvůli Hrochovi.." začnu vyprávět a sypu ze sebe tisíce slov.

"Hej, Markéto!" pokřikuje na mě třídní drbna, "ty máš něco s Hrochem?"
Překvapeně se otočím na Soňu a ona zrudne až po kořínky vlasů. No to snad ne! Ona mě zradila a vyslepičila to. Na otázku ohledně Hrošíka nereaguju, skloním hlavu a se Soňou ani nepromluvím.

"Je na starší, je na starší!" křičí jeden kluk a kolem mě se tvoří slušný hlouček lidí.
"Tsss chodit s učitelem! Není to proti zákonům?" ječí další.
Pokřikují na mě spoustu nadávek a moje nervy už to prostě nevydrží. Rozkřičím se taky: "Nechte mě na pokoji! Copak nemám právo na lásku? No a co, tak jsem zamilovaná do učitele, no. Copak to není normální člověk?.." křičím a po tvářich mi tečou slzy.
"Markéto?" ozve se Hrochův hlas do ošklivého ticha. Kolem mě už není jen skupina dětí, ale i celý učitelský sbor včetně toho, na kterém mi záleží nejvíc.
"To mi vysvětlíte, Markéto," oboří se na mne ředitelka a já už nemám sílu. Protáhnu se davem a běžím. Slyším za sebou spoustu hlasů, ale já se neotáčím. Jen jeden mě zastaví, ale až daleko za školou.

"Markéto, proč myslíš, že tě zradila?" optá se mě Hroch a trošku pozvedne hlavu a jeho vlasy mu legračně stojí, jak jsem je vískala.
"Nevím. A je mi to jedno. Mám přece tebe," usměju se a pohladím ho po tváři.