Pan doktor Trychtýř

Běžela jsem chodbou, která byla nekonečně dlouhá, nikde nebylo světlo, jenom nějací panáci skandovali s ohněm a stále na mě pokřikovali, abych se nebála, že na mě čeká psí královna. Mile jsem se na ně usmála a běžela dál. Najedou se všichni lekli a já zahlédla vysokého muž, který se proti mně rozběhl s kosou. Byl už zatraceně blízko mě, když v tom ... jsem se probrala. Celá zpocená jsem se koukla na budík, kde bylo 2:18. Po tomhle snu se mi bude blbě spát a nějak se mi ani nechce, takže vidím možnost v tom, že zapnu svůj notebook a budu surfovat po netu, což je moje oblíbená činnost. Jen tak ze zvědavosti se kouknu na icq, ovšem nedivila bych se, kdyby tam nikdo nebyl. Ale já se pletu, sice je tu jeden člověk, jenže pro mé srdce ten nejdůležitější. On o tom neví. Jmenuje se Adam a je mu 17 let, takže o rok více než mně. Bydlí ode mě tak tři kilometry, avšak pro mě je to nekonečně dlouhá vzdálenost, abych za ním jen tak zašla na pokec. Přes tento komunikační program je to snaží, neboť mu nevidím do tváře. Tedy vlastně ano, na jeho fotce, kde mu to děsně sluší. Hnědé krátké vlasy, hnědé oči( to moc na této fotce nejde vidět, ale já to vím), černé tričko a objímá se tam s někým, na koho nevidím, jisto jistě je to nějaká slečna. Otevřu okno internetu a do vyhledávače zadám adresu mé oblíbené skupiny Billy Talent. Avšak trápí mě, že on je tam a já si s ním nepíšu. Sama se mu určitě neozvu by mě slyšel a též nenapíše. Ano, skvělé, opravdu! Koukám na nové fotky, které přibyli, ale mé myšlenky jsou úplně jinde. Jsem tam co nejdéle, ale on stále nic. V jednu chvíli se dokonce odpojí a já chci též, když v tom se mi na obrazovce ukáže zpráva od Adama. Á, neodešel, jen je neviditelný, to kvůli mě? Ne, to by mi přece nepsal.
*Zpráva od uživatele Trychtyr(pitomá přezdívka, ale on není pitomý, on je nádherný): Ahojky Brouku:) (Heh, kdybych nevěděla, že tak říká skoro každé holce, tak by mě to potěšilo).
*Olilie (prý, že on má blbou přezdívku, já ještě horší, ani nevím, jak mě napadla): Ahojky Adame, co ty tady tak pozdě?
*Trychtyr: Nemel bych se zeptat já první? No, nemohu spát a něco tady řeším. Co ty? Jak je? Dlouho jsi se tady nezastavila, nemyslíš? (Myslím, ale je to těžký tě vidět. Víte, jako malá jsem u něj byla pečená vařená, ale to se změnilo. Od té doby, co se mi líbí jsem tam málokdy. Ale to snad pochopíte).
*Olilie: Hm, mě zbudil sen a rýma, opravdu skvělá kombinace:)) Víš, co:D Znáš, ne?:D (Otázku, proč jsem tam dlouho nebyla mu nezodpovím.)
*Trychtyr: Tak to je mi líto. Myslel jsem, že bychom mohli někam zajít (Jéééé, moje srdce poskočí, nesnáším nemoc!)
*Olilie: Hm, smůla:) Nemoc nade mnou vyhrála, bohužel:)
*Trychtyr: Bohužel? Takže až se uzdravíš, tak by jsi šla?;)
*Olilie: Jasně:) Ráda! (Jojo a kdyby jsi mi tam vyznal lásku, byl by to nejlepší den v životě)
*Trychtyr: A kdy se uzdravíš?
*Olilie: Heh, jak to můžu vědět? Prostě až mi jednoho dne řekne ta nemoc: Papa, byla jsi příjemná pacientka:D:D:D
*Trychtyr: A nezahrajeme si na doktora a pacientku? :D:D:D (Cože???)
*Olilie: Ne, raději ne.:D Pane doktore:)
*Trychtyr: Nekecej, hrajeme si na něj, řekla jsi pane doktore. (Já vím, já totiž strašně chci, aby jsi byl můj ošetřující.
*Olilie: Nepitvej se v tom.
*Trychtyr: Už dokonce pitvám:) Chtěl bych pitvat, ale něco jiného:D
*Olilie: Jo? A co?
*Trychtyr: Srdce. Jedné krásný holky, aby mi mohla říct všechno a já bych se tím pádem pitval jejím srdcem a všechno bych s ní probral.
*Olilie: Kdo by byl ten chudák?:D:D:D (Ty smaily se mi nechce psát, ale nemůžete vypadat, že mě to strašně zajímá)
*Trychtyr: To neřeš!
*Olilie: OK!
Po třech minutách:
Ticho, nic nepíše, asi neví co, jako já. Ach, konečně.
*Trychtyr: Nechce se ti už spát?
*Olilie: Víš, že ani ne? TObě jo?:)
*Trychtyr: Moc ne. A asi jen tak neusnu.
*Olilie: Jak to?
*Trychtyr: Měl jsem možnost něco říct a já vůl jí promrhal.
*Olilie: Hm, a nejde to napravit?
*Trychtyr: Ale jo, jde, ale... Prostě je to těžký.
*Olilie: Někdy se zdají věci těžší než doopravdy jsou.
*Trychtyr: Asi máš, pravdu. Ale to je jedno. Teď už nejde udělat. Dobrou!
Je pryč, prý, že nemůže spát a šel. To je nespravedlivé. Celkem mrzutě dojdu do kuchyně pro pití. Napiji se, pustím si hudbu a snažím se usnout. Přemýšlím o dnešním rozhovoru. Chci si s ním pást dál, ale on odešel. Mrzí mě to, moc, ale co můžu dělat?

*** Ráno ***
Ospale otevřu oči a dumám nad tím, zde jsem si včera psala s Adamem nebo to byl jenom sen. Ne, byla to realita. Bohužel, bohudík. Zvědavě kouknu na ICQ, zda tam není. Není, ale vzkaz od něj. Po přečtení jsem z toho všeho mimo. S tou holkou, co chci srdce rozpitvat jsem si včera psal ale protože jsem zbabělec, neřekl jsem jí, jak moc ji miluji!
Myslel mě? Nebo si psal s ještě někým jiným? Co to kruci je? Měla bych nějak odpovědět? A jestli ano, tak jak?
Úplně mimo dojdu do kuchyni pro snídani.
,,Soňo? Není ti něco? Jsi nějaká zamyšlená," pozná na mě hned mamka.
,,Ne, nic mi není," potvrdím jí a narazím do stolu.
,,To vidím, už je ti lépe?"
,,Jo, mnohem." Vezmu si z ledničky chleba, máslo a sýr a zmizím do svého pokoje, než zavřu dveře slyším ještě jak se ptá mamka mého dvojčete Davida, jestli o něčem ví. Ten se zasměje a řekne že jo, prý jsem zamilované. Pch, to není pravda. Teda vlastně je.
Zalehnu do postele a začtu se do knihy, jak jinak než s romantickým dějem. Hm, dopadně můj život jako hlavní hrdince? Asi těžko, když tak zhodnotím svůj život. Žádná velká sláva, jenom taková malinká láska a z mé strány to bylo spíš pobláznění. teď sice jsem do Adama zamilovaná až po uši, ale spíše platonicky, takže smůla. Nervózně se přihlásím na ICQ a bohužel(nebo snad bohudík) zjistím, že Trychtyr není online. Rozhodnu se mu napsat vzkaz:
Tak to zkus jindy:) Jestli tě má hodně ráda, tak to pochopí:))
Eh, on je neviditelný.
*Trychtyr: Jo? A pochopila by jsi to ty?
*Olilie: Já? Jasně, že jo.
*Trychtyr: Takže mě máš ráda? (A kruci, na tohle jsem nepomyslela)
*Trychtyr: ??
*Olilie: Sorry, já musím... Čus.
Já vím, zbaběle jsem utekla, ale když ono to jinak prsotě nešlo. Nemůžu mu tam vyklopit, že ho miluji. Na ICQ se už raději neobjevím!!!

*** O týden později ***
Konečně jsem zdravá a jdu do školy. Má to ovšem jeden háček. Adam chodí na stejnou školu jako já, naštěstí se však na chodbách moc nepotkáváme, protože v takových chumlu lidí to nejde. Nastoupím do výtahu s bráchou, který mi vysvětlí, že dneska se mnou do školy nejde, neboť má už něco domluvené. Hodný bratříček.
Před panelákem mě čeká velký, přímo velikánský, šok, stojí tam Adama. Celá ztuhnu a myslím, že kolem něj jen projdu a pozdravím ho. Omyl. Jakmile se pozdravíme, zeptá se mě jestli ho mohu vyslechnout. Samozřejmě, že přikývnu, ale trochu vyděšeně, to je fakt.
,,Víš, na tom ICQ," začne a já jsem už úplně mimo, ,,jsme chtěl napsat tobě že tě miluji. Já pochopím, že ty mě asi ne, ale já ti to musel říct. Strašně dlouho bych si to potom vyčítal." Usměje se, ale v jeho tváři je napětí.
,,No a já se ti bála napsat, že, že tě mám moc ráda, že tě přímo miluji." Vesele se na mne usměje, koukne do očí a políbí. Cítím se strašně šťastně. Kdo by ne, že? Do školy dojdeme ruku v ruce a já usmívám nad pohledy všech. Na tento den opravdu nezapomenu.