Jsem lev za závojem

Jsem lev za závojem

Miluji tě. Jsi moje všechno. Bez tebe nemůžu žít. Vidím tě. Vidím tě pořád, ale ty mě ne. Jsi slepý. Slepý, hluchý... a krásný.
Nemysli si, že jsem husa. Já se neponížím. Ne, já ne. Jsem lev za závojem.
Závoj povlává ve větru, a když se na chvíli odhrne, uvidíš mou hustou hřívu a vyceněné zuby. Tebe však nepokoušu.
Ty jsi vlastně chudák. Nic o mně nevíš Neznáš mě a já se kvůli tobě představovat nebudu. Lev a závoj. Nezapomeň.
Neříkej, že nevidíš můj pohled. Vím, že ho vidíš. V hloubi duše o něm víš.
Ach kdyby jsi přemýšlel.
Zamyslel se nad mým chováním. Pochopil, že já jsem lev za závojem. Lev, co nedává své pocity najevo.
Vidíš jen závoj. Obzvlášť silné projevy ale poznáš.
Jsem jako matný stín vedle tvého slunce. JÁ chci být tvým sluncem. Ale nejsem. Jsem lev za závojem.
Buď vítr. Odfoukni můj závoj, prosím tě. Já tě prosím. Nenech mě tam.
Kam jsem to poklesla? Kvůli tobě, lásko? Já se tě doprošuji! JÁ- lev za závojem.
Váháš. Vidím, že váháš je to na tobě poznat. Rozhodni se rychle. Potřebuji tě!
Buď větrem na mém závoji. Prosím.
Prosím? Jak pomíjivé slůvko. Jak zvláštní a magické. Prosím.
Jsem lev za závojem.
Nebuď mrakem ve slunci. Buď větrem na mém závoji.
Proč jsi slepý? Řekni, proč? Neznáš mě. Znáš slunce, mě ne. Znáš závoj, lva ne.
Buď větrem na mém závoji.
A nebo jdi pryč. Nechej mě tu v bídě a zoufalství. Nechej – když na to máš srdce.
Poodhrň můj závoj a buď se mnou.
Prosím.
Jsem lev za závojem.