Pohádka s vůní moře

Smím já prozradit Vám tajemství, které dotklo se mé duše při pohledu na tento obrázek?

Já pocítila jsem nepopsatelnou touhu, touhu, jež ponořila můj rozum do hlubin nejnižších a já zatoužila být.....
Já ve svých snech procházím touto krajinou lehce oděná v jemné průsvitné šaty, jdu bosa zabořujíce se v jemný písek.Jdu sama ale pak....přede mnou rozprostírá moře svůj světle modrý závoj, zahaluje mě do něj a odnáší
k jedné malé lávce.Odhrnuji z cesty palmové listí a spatřím západající slunce, jež své dlaně podává odlesku fialově se třpytícího nebe a jejich těla se vzájemně proplétají...V mém koutečku srdce já pocítím malinkou závist a nepopsatelnou touhu.Sklopím oči a dotknu se lávky.Jakmile vstoupím, mými vlasy projíždí jemní vítr.Čím dále pokračuji po lávce, zdá se mi, že mi našeptává ...,,Pojd‘....,, náhle jakoby to všechno ustalo....Dlaněmi vzal mne do náručí a já tvář k němu přitiskla a obtočila své ruce kolem jeho těla...Přenesl mě až do malé chýše na konci lávky.Já se strachem avšak vstoupila jsem.Jen sem tam záblesk sluníčka...pak ale vše zhaslo, jako by...snad nemohu ani slova najít.Přišel muž, poznala jsem to podle jeho kroků...Nesl v dlaních malinkou svíčku, jež odrážela se mu v očích a hladila jeho tvář.Přistoupila jsem k němu a poznala Tebe...a já zatoužila být...Tvou...Pak jsi mne v náručí položil na dřevěnou podlahu, kterou zdobily květy orchidejí a vůně se vznášela.Vznášela se právě tak, jako já při Tvých polibcích......Sjížděly ze mne bílé jemné šaty, Tvé rty líbaly mou Tvář a krček...