Příběh co píše sám život - VII.díl

Příběh co píše sám život – VII.

Nadechla jsem se a chystala se vyslovit to jediný přání, který jsem měla a to jediný, které pro mě mělo smysl…
„Roberte miluju tě celým svým srdcem a moje přání je možná v tuhle chvíli bláhové, ještě jsme spolu pořádně ani nechodili, milujeme se tajně a teď si tu vyznáváme lásku, Já… mám jediný přání. Chci se s tebou milovat Roberte. Pro mě je to poprvé chci abys to věděl a chci abys to byl právě ty. Nikdo jiný..“ Zatajila jsem dech a čekala na jeho reakci. CO když jsem to přehnala? Vyznali jsme si lásku před 5 minutama já se mu už nabízím. Odmítne? Přijme to? Ta nejistota mě přímo zabíjela. Vpíjel se do mých očí, viděla jsem v nich tu bezmeznou lásku o které jsme mluvili. Držel moje ruce ve svých a… „Lenko, to je to nejkrásnější přání, cos přede mnou mohla vyslovit. Ani jsem nedoufal. Jen.. jsi si jitá, že to opravdu chceš? Nerozmyslíš si to? Víš miluju tě tolik, že až se tě dotknu a sevřu tě v náručí.. nebudu moct přestat lásko moje. Nebudu ti lhát, holky jsem před tebou měl, ale tohle je docela něco jiného. Žádnou jsem nemiloval jako tebe. Takže.. to vlastně bude pro mě taky svým způsobem poprvé. Jako pro tebe. Chci aby to pro tebe bylo krásné, protože pro mě to bude. Miluju tě a moc se chci s tebou milovat lásko..“ Už jsem nic neříkala, jen jsem tam tak stála, trochu jsem se třásla, ale v srdci jsem měla jen nevýslovnou lásku. Přistoupil ke mně blíž, stále se mi díval do očí… „Neboj se miláčku, miluju tě a jsem navždy tvůj..“… „Nebojím se“…. Špitla jsem a pak jsem se už jenom propadala někam daleko….
TO co se pak stalo.. bylo prostě nádherné. Miluji toho kluka k zbláznění a.. milovali jsme se. Nevím, zda to mohu popsat a zda bych to vůbec tak věrohodně dokázala popsat. Je to soukromá a intimní věc…A prostě se to asi obyčejnými slovy nedá popsat. Robert byl tak něžný a romantický. Nebyl to ten rebel, co se prohání na motorce. Jen milující kluk. Hladil mě, líbal a miloval se se mnou… Oplácela jsem mu stejnou něhou. Nic krásnějšího jsem dosud nepoznala.. Byli jsme někde hodně daleko, jen sami dva..Prožívali jsme to, co prožívají jen zamilovaní..A .. už nejsem dívka. Jsem žena. Díky Robertovi. A jsem jeho navždy. Navždy…
Když se naše dechy dostaly do normálu, uložil mě do postele, přikryl mě peřinou, políbil mě a do ucha mi šeptal slova lásky…..Přitiskla jsem se k němu a s úsměvem na rtech jsem se odebírala do říše spánku. Byl vedle mě, cítila jsem jeho dech a jeho vůni. Celou dobu mě držel a já byla šťastná. Nejšťastnější ve svým životě. TO je láska, prožívám to intenzivně… A nikdy se toho nevzdám. Jeho se nikdy nevzdám….A zítra.. a další dny…. To bude jen krásné. A bude tu on a já.. my dva. Na všechno dva. A naše láska…. Těším se na ráno….