Vůně lásky ...

Někomu se možná bude název povídky zdát debilní. Někomu možná celá povídka. Vůně lásky ... víte, že láska voní? Nebo aspoň mě ... já osobně když někoho miluju, tak mi krásně voní ... jeho kůže, vlasy, smích. Bohužel, většinou dřív než se stihnu nabažit té vůně, vůně člověka který mi je někonečně blízký, všechno náhle zhasne jako plamen svíčky na hrobě a přede mnou se rozevírá studená tma a tupé prázdno. Teď ale k povídce ... no, povídce ... vlastně jsem spíš nevěděla kam své pocity zařadit ...
Nic není tak krásné a zaroveň zoufalé kráčet s Tebou za chladného večera podzimním deštíkem, který ze mě smývá mé staré já a probouzí lásku k Tobě. V tuto chvíli mi stačí jen Tě vedle sebe cítít a slyšet Tvůj nádherný hlas když zpíváš známou baladu.Zvuk Tvého hlasu se nese vylidněným okolím, umlklo i ševelení větru a cvrlikání ptáků.Každý tón pomalé písně rozechvívá moje srce, rychle sklápím hlavu aby sis náhodou nevšiml mého blaženého výrazu.V žilách mi prudce tepe krev a do očí se mi hrnou slzy. Nemůžu Tě začít milovat, protože by mi jistojistě za pár dní zbyly jen oči pro pláč, nemůžu Tě začít milovat kvůli mé nejlepší přítelkyni, která k Tobě taky pociťuje lásku. Nemůžu Tě přestat milovat, protože se s Tebou cítím nadseneně přes všechny strasti života, je mi s Tebou úžasně a v břiše mi poletuje houf motýlků jen co Tě spatřím. Jen co spatřím Tvé pronikavé čokoládové oči, kterýma vždy zabloudíš do těch mých a pak přistiženě ucukneš. Tvé tmavé vlnité vlasy, rovný nos a jemné, zajímavé modelované rty, kterým musím pracně odolávat. Naskočí mi příjemná husí kůže a běhá mi mráz po zádech při každém Tvém letmém dotyku. Miluji Tě a bohužel,Ty se to nesmíš nikdy dozvědět, a ani nikdo jiný.Nemohl bys mě milovat a nesnesu pomyšlení na Tvou reakci, kdyby ses dozvěděl o mých citech k Tobě. Věř mi, bude lepší, když zůstaneme jen přáteli ...