Déšť

Kráčelas nočním městem a vůbec jsi nevnímala, že začalo pršet.Byla jsi tak zahloubaná do svých myšlenek,že jsi nepostřehla ani pozdravy ostatních.Dokonce sis ani neuvědomila žes začala plakat.Až tě zastavil on…‘‘Mladá slečno nestalo se vám něco?,,Tys, však odvrátila svůj zrak a utíkala do neznáma.On se však nevzdal a doběhl tě.Pevně tě chytl za ruku a jen tak se na tebe koukal.Tys svůj zrak odvrátila…snad to bylo studem nebo sama nevíš proč.Byl to dlouhý a upřený pohled.Až ses konečně odhodlala a zeptala se ‘‘co po mě chcete?,,On ti na to neodpověděl a dál se na tebe upřeně díval.Začala jsi sebou škubat, chtěla jsi co nejrychleji pryč..pryč od všech!On tě, však držel pevně…a z ničeho nic tě začal líbat.Nejdřív ses bránila ,ale pak si začala polibky opětovat.Polibky to byli krásné,dlouhé a něžné.Nechtěla jsi, aby tomu všemu byl konec.A snad osud ti přál…konec to opravdu nebyl … jste spolu další rok a velmi šťastni.