Oslava??

To bylo takhle 11.dubna 2007. . .Moje narozeniny. . .Moje oslava. . .Já a Matěj. . .Dva roky se mi líbil. . .Já se líbila jemu. . .Poslední měsíce jsme spolu trávili celkem dost času. . .
V srdci jsem sice stále měla jizvu od jiného muže. . .jenže. . .proč nezkusit něco nového? . . .Proč nezkusit zase žít?
Být s člověkem se kterým je mi dobře?

Seděli jsme tak pěkně vedle sebe. . .drželi se za ruce. . .Matěj vyprávěl své vtipné historky. . .
Všudypřítomný smích se linul místností. . .
Kolem blízcí přátelé. . .Sem tam panák zelené. . .
Hudba jen pro mou duši. . .Ta krásná idylka. . .
Okamžiky naplněného přání . . .

Příchod letité kamarádky. . .její extra dárek jen a jen pro mě. . .S úsměvem jsem si pro něj šla. . .Všichni s napětím očekávali co to jen může být. . .hořím nedočkavostí. . .
Otevřely se dveře. . .Vešel ten, jenž mi způsobil tu velkou jizvu v mém srdci. . .
Mašle kolem jeho krku. . .V ruce kytice. . .
Úsměv ztuhl. . .Všichni mlčky pozorovali tu komedii. . .
Jeho krásný úsměv jako by se mi s drzostí vysmíval. . .Ahoj Miško. . .Ne, jen to oslovení ne. . .
vnitřní nepokoje. . .
Stisk jeho ruky způsobil vlnu vzpomínek. . .
Návrat do ztraceného času. . .
Přání vlastně nevnímám. . .Sleduji jen tu jeho tvář, kterou jsem tak moc milovala. . .Vím, že vše je v nenávratnu. .Pryč. . .
Zadržuji slzy pokory. . .Když se mě zeptá jak s ním jako s dárkem naložím. . .nevydržím. . .Odcházím pryč. . .musím na vzduch. . .

Nejraději bych utekla někam hodně daleko. . .už se nevrátit nikdy zpět. . .Pláču. . .
Asi úleva. . .Také lítost. . .
Konečně jsem chtěla být šťastná. . .bez něj. . .Chtěla jsem si zařídit svůj vlastní život. . .Začít od základu. . .Třeba s Matějem. . .Ale copak to jde?

Já. . .zídka. . .Samota. . .
slyším kroky. . .Zvedám hlavu. . .Kráčí ke mě Matěj. .
Obímá mě. . .Co cítím? . . .Chci vůbec to jeho obejmutí?
Nevím. . .Cítím se tak prázdně. . .
Bere mě za ruku. . .odcházíme spolu pryč. . .jenže jde to, jen tak si odejít a zapomenout? Potlačit city? . . .

To těžko. . .