Probuzen v neznaném
Probuzen v neznaném
Anotace: Nějak to vychází z mých pocitů. Kybych věděl jestli dávají smysl....
Probudil jsem se za tichého hvízdání větru, obklopený napadaným listím. Byl podzim a dosud teplo. Bos jsem vyrazil směrem k blízkému stavení. Uprostřed cesty jsem se zarazil. Listí prozradilo něčí pohyb, otočil jsem se a strnul jsem nad zarážející krásou nahé dívky. Rudé vlasy jí zakrývaly oblé tvary jejího poprsí. Ohromily mě její nepřirozeně modré oči, které upotávaly pozornost stejně, jako tři červené růže mezi stovkou bílých. Její hlas ve mě vzbuzoval stejné mrazení, jaké jsem zažíval při sledování duchařských hororů. Strávil jsem s ní maximálně půl vteřiny, která simuluje půl dne.
Bez vysvětlování mě políbila a vzala mě za ruku. Vedla mě rozkvetlou loukou končící v nedohlednu a ukázala mi všechny světem skrývané krásy přírody, které mě poprvé oslovily, protože jsem je nevnímal sám. Celý její svět byl v mírném oparu omámení, žádna známka po racionálních jevech. Svět se znovu zrodil a já s ním. Chůze vedle ní byla nahrazena vznášením se. Zklíčený pocit neznáma v mém břiše začínal nabývat na síle. Už chci být navždy jenom s ní.
Zavedla mě do jeskyně pod vodopádem, který jí zjevně byl náhražkou domova. S ní byla i tmavá jeskyně nevídaná a ohromující. Padali jsme spolu propastí lásky a touhy. Dvě osoby jako jedna. Po nejkrásnější noci jsem nedbale, bez toho abych si užil věčnost okamžiku, usnul.
Zpět k ní jsem se ale už nikdy neprobudil. Budu ji milovat, stejně jalo člověk miluje život.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Ahoj Davídku:o) přišla jsem se po delší době za tebou podívat. Byla jsem zvědavá jak se vůbec máš, protože z těch úvah či básniček, člověk většinou vyčte všechny smutné dny, či naopak všechno to krásné, co právě ten co to psal, prožíval...jů, taková zamotaná věta:o) já se teď pořád učím na zkoušky, ale neboj, nezapomínám žít. Zrovna teď si tady poslouchám úplně úžasnou hudbu a jsem šťastná jako už dlouho ne:o) a mám strašlivou chuť psát, už celou věčnost jsem nic nenapsala:o) ale asi to bude muset počkat až po zkouškách:o)
JInak, povídka...:o))víš, spousta z nás se snaží najít odpověď na otázku, co je to vlastně láska. Jak přichází, proč naopak odchází a proč tak nesnesitelně bolí...proč se nám třesou kolena, míváme motýlky v břiše a nosíme na tváři takový ten prazvláštní úsměv:o)...kdo ví, není láska jen zázrakem zhůry, který nám byl dán, abychom konečně otevřeli oči a začli se dívat??:o) ať tak či tak, láska je tak neuvěřitelně křehká a krásná věc, že kdybych mohla, v dlaních s ní půjdu až na kraj světa, aby i měsíc a hvězdy mohly si v ní hledat ty své motýlky a úsměvy:o))
měj se moc krásně pokladečku a opatruj se:o) papa Sunny
17.05.2006 22:32:00 | Sunny