A přes to všechno ... 1. Díl

"Připoutejte se prosím, letadlo právě přistává." vzbudila mne letuška, co mi právě ťukala na rameno. Na chvíli jsem úplně zapomněla, kde to vůbec jsem. Ale rychle jsem si vzpomněla na nepovedenou dovolenou v Austrálii, kterou nám zaplatila máma. Ovšem za tátovi peníze. Táta má vlastní firmu a máma nemá práci. To vysvětluje proč si tátu vzala. Táta je sice milý a hodný, ale máma je mrcha. Zůstává s tátou jen kvůli penězům a já i Petr dobře víme, že ho podvádí s tím jejím řidičem. Také si nemyslete, že jsme v té Austrálii vydrželi týden, jak bylo umluveno. Táta pořád seděl u mobilu a vyřizoval věci do firmy a mámě scházel ten její zahradník Rodrigo, s kterým by si zadováděla. Jednou jsme s Petrem nakoukli do máminýho deníku. To byste nevěřili, jaký hnusárny tam byli. Prý: Jeho krásně opálené tělo …. bláh bláh … Místo týdne jsme tedy v té Austrálii vydrželi jen 2 dny. Ani jsme se nějak nestihli zorientovat v hotelu.

Rozhlídla jsem se po letadle a viděla jen malou Lucinku připoutanou vedle mě a rodiče, jak na sebe oba nenávistně koukají.A Petr? Věděla jsem přesně kde je. V kabince zase kouří. Je mu sice pouze patnáct, ale táta má až moc práce, aby si ho všímal a máma je buď naprosto mimo (mám už celkem dlouhodobé podezření, že bere drogy)a nebo myslí na Rodriga (spíše to druhé). Kdysi naše rodina ještě celkem fungovala, ale to už bylo hodně dávno. To ještě orangutáni byli modří a chodili v balerínách. "Kdy už přistaneme Lee?" vyrušila mě Lucinka z přemýšlení o mé šílené rodině, tedy o šílené části mé rodiny. Lucinka je vlastně jediná radost celé rodiny. Je roztomilá a všichni jí máme rádi. Hlavně je taková nevinná a vůbec nechápe, jak to v naší rodině chodí. "Za chvíli Lucinko, ale ještě se neodpoutávej." Usměji se na ní a pohladím po krátkých, rovně sestříhaných vlasech. Jinak já se nejmenuji Lee. Ale Linda Emma Estolnová. Ale jelikož se mi ani jedno z mích jmen nelíbí, všichni mi říkají Lee. Nesnáším to jméno. Linda. Linda znamená ve Španělštině krásná a já krásná rozhodně nejsem. Proto to tolik nesnáším.

Najednou se ze záchodků vynoří Petr. Ještě celej od kouře. Sedne si, nasadí si černá sluchátka a nakonec se překvapivě i připoutá. "Ech Ech" odkašle si ještě. "Od čeho to jsi?" zeptá se Lucka nevinně. "To je smogová voňavka." Odsekne jí Petr. Jako vždycky jí prostě skoro nevnímá. "A mohl by ses té voňavky vyvarovat alespoň v letadle?" okřiknu ho. "Zmlkni ségra. Poslouchám." O co mi vlastně šlo? Věděla jsem, že na mne nedá a nad kouřením se ani nezamyslí. "Děkujeme, že jste cestovali právě s naší linkou KLM a přejeme vám příjemný pobyt." ozve se z reproduktorů. Sundáme si zavazadla z těch kabinek nahoře a v tu mámě vypadne mobil. "Těším se na tebe miláčku?" čte táta SMS, která mamce očividně přišla od Rodriga. "Rodrigo? Není to ten náš zahradník?" Máma rychle polkne. "Ano, to…to je on." Nakonec vykoktá. "A co má ta esemeska teda znamenat Marcelo?" vybouchne táta. "To je přátelská esemeska." "Jo, tak přátelská. Tak vy jste přátelé. Očividně velmi blízcí,když se na sebe tak těšíte a říkáte si miláčku." stejně víme všichni jak to skončí. Máma se z toho vykroutí a bude. Prostě jí to zase projde. Sice byla chvíli zticha,ale pak jí to stejně vyšlo: "Asi se těší, až dostane zaplaceno. A miláčku on říká každému. Znáš je, ti Brazilci." Táta jí to všechno zbaští, asi hlavně proto, že mu zazvonil mobil z práce. Kouknu na mámu nenávistným pohledem a zakroutím nad ní hlavou. Ona se na mě jen usměje a prohodí: "Tatínek je podezíravý zlatíčko. Na to si zvykneš, až se vdáš." Jo, ale já se nevdám za muže, co svůj život proesemeskuje, když chci strávit chvíle se zahradníkem, kterému ani pořádně nerozumím, co říká.