Romance

Kapka amalgánu a nové kalhoty, to vše je tak po ránu jak černé boty. Je to tak umělé, až je to k nevíře, jak ty trychtýře v papíře na míře hledí do šíře a střetávají se krutou realitou, že jsou děravé. A teď dost.

Ráno proběhl ten rituál strkání prasečích chlupů do ústní dutiny, bublání bílé tekutiny a...a prostě si vyčistil zuby. Anebo vyčistila? To se ještě musí vymyslet, když tu tak vařím z vody jeden příběh pro změnu. Tak – budou dva. On a ona a potkají se při nějaké romantickém západu slunce, či za deště, kdy ona promoklá poběží a on, švarný, jí nabídne místo pod deštníkem, zahledí se do sebe, ona se tak trochu stydí, že je mokrá jak slepice, on se usmívá, protože mu spadla do klína fakt pěkná holka. Pak se musejí dát nějak dohromady, třeba se budou znát, ale na to bude času dost, protože teď si oba v tomto zrcadlově romantickém příběhu čistí zuby. Abych nebyl šovinistický, tak ona u toho čištění zubů vydává ošklivější zvuky než on, což sice nic neovlivní, ale tak trošku to charakterizuje ji a jeho. K snídani si dává(ona – ale ať má jméno, bude Odette, počeštěle Odeta) kafe a fitness ovesné vločky, dívá se na televizi a očekává, kdy bude moct vyrazit do práce. Ve zprávách říkají, že kromě nějaké politické krize, bojů někde ve světě a výhry městkého rivala nad druhým, bude k večeru pršet. Mezitím jí schnou vlasy v turbanu z ručníku. Pak si je profoukává. Začala se líčit, po chvilce se oblíká, bere kabelku. “Dneska ti to sluší”, si myslí, že jí říká zrcadlo. Vypravěč přikyvuje. A vyráží s vůní exotických plodů.
On (jehož jméno bude třeba Carry, počeštěle Karel) snídá něco nezdravého – párky, či podobnou uzeninu, čímž vyrovnává skóre bezvýznamných hříchů. Předtím si ale dá drobnou sérii cviků (tady je jaksi moje necvičící fantazie krátká – bohužel), dívá se na televizi a nezajímá ho krize doma ani ve světě, ale porážka městského rivala v něm zanechala stopu smutku, takže přepnul před tím, než se mohl dozvědět o přicházejícím dešti, který ovlivní následující dny jeho života. Pak se oholil, oblékl, seklo mu to a s vůní ořechového dřeva vyrazil do práce.
To, co se dělo v dopravě, pro oba nemělo význam a pro symetričnost celého dění oba spali během cesty. Nebyli okradeni. V práci se pro změnu také nic nedělo, jen se nepatrně zatáhlo. “Asi bude pršet, ještě, že s sebou mám deštník”, řekla její kolegyně. “Asi bude pršet. Takže asi nebudu se sousedy grilovat,” řekl vedoucí pracovník jeho týmu.

Průtrž mračen oba zastihne nechráněné, nicméně on je připravenější, vycvakává svůj deštník a v klidu pokračuje v chůzi. Ona distingovaně v duchu nadává a s elegancí dámy se dává do běhu. A nyní by měl přijít ten zlomový okamžik, kdy se potkají za deště, kdy ona běží s kabelkou na hlavě v černých kalhotech a červeném kabátku po ulici, její černé kozačky s potpatky klapou a čvachtají v kalužích. Má ve tváři sevřený výraz, který říká, že sucho je daleko, či si to aspoň ona myslí, a není cesty zpět. On si pomalu vykračuje v dešti. Mokré má jen spodky nohavic jeho kalhot. Ona, jak se kouká při běhu na zem, aby mohla správně našlapovat, do něj vrazí, sebere se, nekouká se chvíli do očí a omlouvá se. Pak je pozvedne, pomlčí na chvíli (to je ten okamžik té jiskry a štěstí, že vrazila do pořádného kusu mužského) a když to ticho začné být mírně trapné, nabídne jí místo pod deštníkem, doprovodí ji, vzájemně provedou seznamovací výslech a pozvou se na kafe či večeři.
Po večeři se šíří spokojenost z obou stran a další dny jsou prozářenější, i když je zataženo, i když prší a spolu kráčí pod deštníkem.