Jana, krátká kapitola mého života IV.

Popis této schůzky už nebude. Vzhledem k níže udanému důvodu..
Doplním pouze, že výše uvedené jméno dívky, která mě rychle okouzlila a získala si i mé srdce je Jana. Samozřejmě vysvětlím, proč je v textu použita Zuzka.
Víte na onom internetovém portálu, kde jsme se seznámili měla přezdívku velmi podobnou právě Zuzce. Samozřejmě jsem se snažil pídit po jméně a zřejmě mi i nějak proklouzlo mezi prsty. V profilu jej totiž napsané neměla. Můj plán byl takový, že jak v popisu první schůzky zmiňuji, že jsem se chtěl formálně představit a říci: „Ahoj, já jsem Petr.“ Doufal jsem, že ona se představí také. Leč nestalo se tak, protože s ní přišli její dva kamarádi a já se bál si to v začátku seznamování zavařit. A tak jsem čekal a přemýšlel. Pídil se na internetu po jejím jméně a i když jsem nalezl pár dalších jejích profilů, tak ani tam neměla uvedeno jméno. Zní to trapně a popravdě cítil jsem se po druhé schůzky strašně, jelikož k někomu něco cítíte, ale neznáte jeho jméno. Je to ostudné, ale prostě pak, když se to prodlouží, tak Vám to přijde natolik trapné, že vymýšlíte mnoho způsobů, jak se dostat z oprátky, ale nakonec stejně přijde oběšení. Proto jen dám všem dobrou radu. NEDĚLEJTE STEJNÉ CHYBY JAKO JÁ!

=> Bohužel dne 30. ledna roku 2009 v devět hodin večer mi přišla smutná sms, která však patří k životu. Ano, vztah byl ukončen z její strany. Mohu jen doufat, že chvílemi se mnou během těch třech schůzek zažila krásné chvíle, které však pohřbilo mé chování. Za vraha možného vztahu pokládám tu svou část, která je nedočkavá, jenž díky povaze, co přes devadesát procent věcí nepovažuje za hrozné a co si nedělá z ničeho těžkou hlavu způsobila, že jsem se na jednu stranu choval snad dobře, na stranu druhou jsem jí bombardoval svojí náklonností, neustálou touhou být s ní a prostě zřejmě nedovedla vedle mne volně dýchat.
Víte, co vůbec osobně považuji za nejhorší věc své povahy? Svojí mysl. Jsem schopen chápat mnoho věcí, ale nejhorší je, že dokáži sám na sebe se podívat a vidět ty chyby, které mi někdo jen lehce dokáže odkrýt. Proto vím, jakých chyb se dopustím a jediné, co z toho mám jsou výčitky a stud před sebou samým. Nic Janě nevyčítám, mohu si za to pouze jen já sám a pouze doufám, že pro příští holku, dívku, ženu chcete-li budu snad už vyrovnaným, normálním a přiměřeně pozorným mužem, abych tyto své chyby již neopakoval. Vypadá to, že já zkrátka musím nejprve s nějakou chybovat, abych se nad sebou zamyslel, zastyděl se a příště se nedopustil stejných chyb. Leč v současném zamyšlení si myslím, že historie mého života se opakuje, jako když Uroboros pojídá svůj ocas.
Děkuji Jano, za tvou báječnou společnost a doufám, že potkáš kluka, který si tě nejen dostatečně zaslouží, protože jsi báječná holka, ale co ti zároveň poskytne všechno, po čem tvé srdce touží.

THE END.