Twilight - po svém

Charlie se změnil. Snaží se mi věnovat víc volného času a sloužit míň nočních. Moc se mu to ale nedaří. Taky je víc obezřetný, ale vidím na něm, že mi můj „útěk“ odpustil. To maminka ne. Volá nebo píše každý den. Zlobí se a já to chápu, ale ustoupit nehodlám. Chci zůstat ve Forks. Často se teď kvůli tomu hádáme a mě to začíná jít na nervy.
„Bello, zase nad tím přemýšlíš?“
Trhnu sebou. Edward. Štve ho, že mi stále nemůže číst v mysli jako ostatním. Což mi naprosto vyhovuje.
„To bys rád věděl, že?“
Zakřením se na něj, dopiju sklenici mléka a můžeme jít. Škola. První hodina tělocvik. Nééééééé. V duchu si představuju kolik lidí svou neohrabaností zase zraním.
„Neboj se, Newton se ještě přetrhne, aby za tebe vykryl všechny míče.“
Edward se kysele zašklebí, avšak jeho obličej je stále andělsky krásný.
„Snad nežárlíš?“
Popíchnu ho a zvolním chůzi. Jsme skoro před tělocvičnou. Edward se ke mně nakloní a políbí mě na ucho. Zamrazí mě z jeho ledového dechu.
„Vždycky budu,“ ujistí mě. Otočí se a odchází rychlým krokem na fyziku k paní Rosellové.
Ptáte se, co noha? K mé smůle mi Edwardův otec, Carlisle, žádost o uvolnění z TV nenapsal. Prý jsem nato moc zdravá.

Všude je krev… Vzduch je hustý, těžký jako by mě tlačil na plicích. Zubama trhám kusy masa….cítím tu slast, co mě zaplavuje při každém soustu.. Nejsem tu sama. Její řezavý smích mi zní povědomě. Pak se podívám na své ruce, co vlastně jím…není to kuřecí ani hovězí… Úlekem vykřiknu a probudím se.
„Co se ti zdálo?“
Edwardův ustaraný výraz je až bolestně krásný, napadne mě, jak se snaží rozluštit stav mé mysli. Zase ten sen….zdá se mi od toho dne, kdy mě James kousl. Jako by jed působil v mém těle dál…