Dvojčata v akci ( 13 část)

Ráno mě probudí Patrikův milý hlas a jeho polibky, kterými mě šimrá po celém obličeji.
„Ahoj“pozdravím ho a otevřu oči.
„Ahoj, jak ses vyspala?“zeptá se mě a pohladí po tváři.
„Strašně dobře“odpovím a usměju se na něj a on mi úsměv hned oplatí. Hned se k němu přitisknu, abych mu mohla dát první polibek po ránu.
„Měla by jsi jít k sobě, ať Terezka neřve“řekne a já ho hned poslechnu. Radši se tedy vydám k sobě do pokoje, ovšem i s Patrikem, který mě jde doprovodit a ještě před dveřmi mě začne líbat, prý na rozloučenou.
„Nenechte se rušit, já jen projdu“ozve se vedle nás Terezčin hlásek a my od sebe rychle odskočíme.
„Ahoj Terezko“pozdraví ji Patrik
„Dobré ráno, víš já jsem měla něco v oku a Patrik se mi tam díval“ řeknu nejblbější výmluvu na světě.
„Jasně v oku, takže proto se ti díval skoro až do žaludku?“zasměje se Terezka „jdu vám uvařit čaj tak přijďte dolů“řekne a nevšímá si našich pohledů, kterými se ji pokoušíme vyhnout a našich tváří, které mají nejspíš červenou barvu.
„To byl trapas, už se tu nemůžu ukázat“řeknu hned a podívám se na Patrika, který dusí smích v dlaních.
„Ale můžeš proč bys nemohla?“zeptá se.
„Po tomhle fakt nemůžu“
„Jdeme nebo tam budete stát ještě dlouho?“ozve se znovu Terčin hlásek, tentokrát ze zdola, kde už asi udělala snídani.
„Skočím se převléct“řekneme oba zároveň a já pak zapadnu do svýho pokoje, abych se z pyžama převlíkla do normálního oblečení.
„No konečně jste tady“řekne Terezka hned poté co sejdeme dolů za ní, abychom se společně nasnídali.
„Ty se na nás tolik těšíš jo?“zasměje se Patrik a sedne si ke stolu, kde je nachystáno plno dobrot. Hned sáhnu po rohlíku a pomazánkovém másle a s chutí se do něj zakousnu.
„Co máte dneska v plánu?“zeptá se nás Terezka
„Já se půjdu podívat domů, co se děje a pak nevím“pokrčím rameny
„No já mám odpoledne sraz s kluky ze třídy, ale pokud chceš tak můžeme jít někam spolu?“
„Klidně běž, zkusím napsat Nikči nebo Petře, jestli nepůjdou ven“ odmítnu jeho nabídnu a v tu chvíli mi začne zvonit mobil.
„Martina“poznám podle melodie a jen co vytáhnu mobil z kapsy od riflí, hovor hned příjmu, abych se dozvěděla co zase chce.
„Co je ségra?“
„Jsem na cestě domů takže se pro tebe stavím, před chvíli mi volala mamka je to důležitý, máme obě hned přijít, takže si sbal a čekej mě“ řekne jen a tím ukončí náš rozhovor.
„Co se děje?“zeptá se hned Patrik.
„Mám si sbalit a čekat na ni, prej se něco děje doma. Terezko, děkuju, ale já už musím jít“řeknu zaskočeně a rychle vyběhnu nahoru, abych ségru poslechla a sbalila si věci.
„Nevíš co se děje?“zeptá se mě Patrik, který se za chvilku objeví u mě.
„Nevím, ale doufám jen, že nic vážného“
„Zavolej mi, kdyby se něco stalo“ požádá mě a já jen přikývnu. Rychle si oblíknu mikinu a popadnu tašku přes rameno, protože mě už začne Martina prozvánět. To je náš signál.
„Musím jít. Díky Patriku za krásnej den, doufám, že nebude poslední“ usměju se na něj smutně a chci odejít z pokoje, ale on mě chytne za ruku, přitáhne k sobě a políbí.
„Musím jít“zopakuji svou větu, ale popravdě řečeno se mi od něj vůbec nechce. Nejradši bych s ní zůstala celý zbytek dne nebo život, ale nechci domů..
„Pak dej vědět!“křikne na mě ještě.
„Dám neboj!“ odpovím mu. Rychle se rozloučím s Terezkou a opustím kavárničku, před kterou mě už čeká nervózní Martina.