Viktor 13

Zdálo se jí, že celý den nedělala nic jiného, než že jedla a spala. Kdykoliv se probudila, nacpal do ni Vik tolik krve, že pak plná a otupělá, zase usnula.
„Já už opravdu nemůžu, už do sebe nenacpu, ani trošičku, věř mi.“ Zakňourala a odstrčila Viktorovu ruku s nabízenou krví.
„Tak se ještě prospi.“ Šeptl něžně a položil skleničku na zem vedle postele. Opřel se do svého křesla, na kterém seděl a otevřel znovu knihu, ležící mu na klíně.
„Už nechci spát. Pojď ke mně.“ Zaprosila a udělala místo na posteli. Chvíli ji jen mlčky zkoumal a pak se pousmál a vstal. Odložil knihu za sebe a přehoupl se na postel. Lehl si a objal ji, protože se k němu okamžitě přimáčkla. Položila si hlavu, na jeho hrudník a poslouchala pravidelný a vyrovnaný rytmus jeho hlubokého dechu.
„Jaký je vůbec den? Kolik je hodin? Sakra, jsem úplně mimo.“ Zareptala.
„Je středa a myslím, že může být kolem šesté večer, ale to je přeci jedno, ne? Máš před sebou celou věčnost.“
„No, tak to jdeme balit.“ Vypískla a bleskově se posadila.
„Neblázni, měla bys ještě odpočívat.“ Stáhl ji něžně za rameno zpět.
„Ale tys slíbil, že když budu jíst a spát tak, že odjedeme. Snaž se mi porozumět, Viku. Nelíbí se mi tu a chci co nejrychleji pryč.“ Otočila se vyčítavě k němu.
„Jo, tak to jsem asi slíbil. Hm, tak pojedeme. Už máš rozmyšleno, co chceš dělat?“ Rezignovaně si založil ruce pod hlavu a shovívavě se na ni usmál.
„No jasně. Kanada to vyhrála, alespoň na pár dní a pak můžeme do Evropy. Ale tam jsem byla moc šťastná, chci se tam vrátit.“
„Tak dobře. Zabalíš si nebo ti mám pomoct?“ Zavrtěl hlavou, ale úsměv z tváře mu nezmizel.
„Zvládnu to.“ Na nic nečekala a vyskočila z postele.
Taky vstal a pár vteřin ji pozoroval, jak pobíhá po pokoji a snáší věci na kupičky.
„No, asi se půjdu zeptat Lu, jestli nechce jet s námi, než se vrátí domů. Myslím, že to tady miluje úplně stejně jako ty.“ Prohodil a vypařil se z pokoje.
Chris zabalila nejen sobě, ale i Viktorovi. Celkem měli čtyři pěkně velké kufry. Připravila si na postel oblečení na cestu a také Vikovi vytáhla oblíbené kalhoty a hedvábnou vínově červenou košili.
Vše jí to trvalo asi čtvrt hodiny a to ještě deset minut stála u své skříně a přemýšlela, které z úplně nových šatů si vezme sebou a které tam nechá.
Viktor se nevracel a tak se převlékla a učesala, hodila kufry ke dveřím a šla se mrknout k Lucy. U ní v pokoji to vypadalo jako po výbuchu. Lu pobíhala vesele kolem skříní a snášela věci do tašek, když si všimla Chris, což ji trvalo asi půl minuty, tak moc byla zabrána do balení, vypískla a pevně ji objala.
„Jé, já jedu s vámi. Jedeme do Vegas a pak do Kanady, já se tak těším.“ Pustila ji a pobíhala zmateně dál.
Chris usoudila, že by se jí z toho za chvíli motala hlava a tak radši potichu zase vycouvala. U nich v pokoji si sedla na postel a klátila jen tak nohama ve vzduchu.
Vik se vrátil asi za dalších deset minut, Chris byla z toho čekání už pořádně otrávená. Trpělivost nebyla její silnou stránkou ani teď když byla upír.
Viktor nesl v ruce malý kufřík a usmál se, když viděl, že už je vše připravené a ona už na něho čeká.
„Páni, to bylo ale rychlé, tak se jen převleču a můžeme vyrazit. Předpokládám, že se nechceš jít rozloučit s přáteli.“ Mrknul na ni, ale odpovědí mu bylo jen tiché zavrčení. Zasmál se nahlas a položil kufřík k hromadě u dveří.
„Fajn, vzal jsem trochu větší auto, předpokládám, že Lu se nebude v balení tolik krotit.“ Hodil Chris klíče a ta je chytila. Podívala se na ně a pokrčila rameny.
Vzal si z postele oblečení a rychle se převlékl. Pak se usmál na Chris a pokynul ke dveřím. „Můžeme?“
Vyskočila na nohy a už se hnala ke kufrům, byl u nich první a jemně stáhl její dlaň z madla. Podívala se na něho trochu nechápavě než jí došlo, že ji asi nenechá nic tahat. Byl prostě gentleman tělem i duší.
„Běž otevřít kufr.“ Pokynul ke dveřím. Kývla a zmizela za nimi.
Šla rychle, skoro běžela, už se nemohla dočkat až tenhle dům opustí. Pobyt tady jí nepřinesl nic hezkého, už se těšila až odsud vypadnou.
Proběhla halou a zastavila se až venku. Už se šeřilo, před domem stálo zaparkované velké černé auto s černými skly. Podívala se na klíčky a zmáčkla tlačítko otevírání kufru. Ten cvakl a otevřel se.
Přešla až k němu a nahlédla dovnitř. Interiér byl celý ve smetanové kůži a působil čistě a elegantně. Velké polstrované sedačky byly už na první pohled velmi pohodlné a tak se docela těšila na cestu.
„Super.“ Vypískla za ní Lu a začala cpát své tašky dovnitř. Chris trochu poodstoupila, aby jí dala víc prostoru na manipulaci se zavazadly, která byla pomalu větší než ona.
„No tak, Lu, musíš to tam narovnat nebo to tam ani všechno nenacpeme?“
Chris se otočila. Za nimi stál Viktor a zářil jako sluníčko. Bylo vidět, že ani jemu se nebude, po tomhle starém domě dvakrát moc stýskat.
Lu spráskla nešťastně ruce a pustila ke svým taškám Viktora. Ten během několika vteřin přerovnal kufr tak, že by se tam vešlo klidně ještě deset zavazadel.
„Takhle se to dělá, mladá dámo.“ Pokynul rukou do auta a Chris se musela začít smát, protože opravdu poprvé zněl jako otec kárající své dítě.
Lu si z toho nic nedělala a jen pokrčila rameny a skoro uraženě odkráčela zabrat zadní sedadlo.
Vik zabouchl kufr a políbil Chris na čelo. „Tak jedem.“ Vzdychl a ještě si naposled prohlédl monumentální budovu, která mu byla po mnoho desetiletí domovem.
Chris přitančila ke dveřím a vlezla si na sedadlo spolujezdce, Vik si sedl za volant a ona mu spustila klíčky do natažené dlaně.
Strčil klíč do zapalování a otočil je. Motor neslyšně naskočil a začal potichoučku příst. Vik se usmál a zařadil kvalt. „Můžeme?“ Zeptal se teatrálně a místo odpovědi Lu zakřičela tak silně, že se Chris na předním sedadle přikrčila.
„Lucy, mírni se nebo jdeš pěšky.“ Chris zase cukla ramena, když slyšela Viktorův výchovný tón a připadala si jako blázen, že kdy mohla na Lucy žárlit. Někdy sice uvažovala a mluvila jako dospělá, ale většinou to bylo opravdu jenom patnáctileté neskutečně roztomilé pískle.

Viktor ani nemusel zapínat navigaci, cestu do Vegas znal velmi dobře, bohužel i místní koven, který nepatřil zrovna k těm nejmírumilovnějším. Ve městě neřesti a hazardu se upírům opravdu velmi dařilo.
Cesta trvala necelých sedm hodin a to i s jedinou zastávkou u pumpy v Bakersfieldu.
„Já natankuju.“ Hrnula se ven Lu a Vik ani neprotestoval.
„Půjdeme zaplatit?“ Otočil se na Chris.
„Mám vylézt?“ Nevěřícně se rozhlédla po ostatních tankujících řidičích. I když bylo něco po půlnoci, bylo jich tu celkem dost. Asi jediná pumpa široko daleko. Pak stočila svůj pohled k mladičké dívce stojící v obchůdku za kasou a vytřeštěně se zadívala zpátky na Vika. „A to jako myslíš vážně?“
„Ale no tak. Zvládneš to v pohodě. Budu tě držet za ruku a když bude nejhůř použiješ moji metodu nebo přestaneš dýchat. Vždyť se ovládáš a musíš si to nacvičit, víš, přeci kam jedeme, ne?“ Usmál se a vystoupil, aby posléze otevřel dveře u Chris a trochu ji popostrčil, aby vystoupila. No, spíš ji pevně uchopil za paži a bez možnosti protestů ji z auta vytáhl. Určitě by jí ruku zlomil, kdyby byla ještě člověk.
Chytil ji pevně a propletl své prsty s jejími. Aby ji uklidnil, hladil ji palcem po hřbetu ruky a táhl ji směrem k obchůdku.
„Jen se soustřeď.“ Šeptl než vešli a Chris se poprvé odvážila jen trošičku nadechnout. Byly tu cítit rozličné vůně jídla, které ji moc nelákaly. Dále cítila cigarety a pak vůně olejů a čistících přípravků do aut, a pak taky tu nepopsatelně přitažlivou vůni lidí, smíchanou s různými parfémy a deodoranty. Bylo jich tu tolik, že sebou Chris nepostřehnutelně trhla.
Nad všemi však kralovala jedna jediná vůně mladé dívky, tak nestydatě si prohlížející Viktora. Chris se neudržela a pod tíhou toho pohledu neslyšně zavrčela.
Viktor se sebevědomě usmál, ale pak se sklonil k Chris a tak, že to slyšela jen ona šeptl. „Jen klid, malá. Nesahá ti ani po kotníky.“
Věděla, že má pravdu, protože když dívka konečně přestala očima svlékat Vika, podívala se na ni a nejdřív se jí v očích objevil úžas, a pak i nepopsatelná nenávist a závist.
Viktor dotáhl Cris až k pultu a beze slova, jen s mírným úsměvem na rtech podal dívce zlatou platební kartu.
Dívka vyjela účet a s neskrývaným zájmem ho podala Vikovi.
„Díky.“ Poděkoval a bylo vidět, že pod tíhou jeho sametového omamujícího hlasu dívce poklesla kolena.
Lu už seděla v autě a byla připravená na odjezd.
„Vidíš, zvládla jsi to naprosto v pohodě. Jsem na tebe pyšný.“ Řekl, když se opět posadil za volant.
„Měla jsem sto chutí po ní skočit.“ Řekla nasupeně Chris a otočila se směrem k obchůdku. Dívka za nimi zírala přes sklo a byla jak zhypnotizovaná. Oči měla rozšířené a na obličeji zvláštní poddajný výraz.
„Budeš si na to muset zvyknout, Chris. Takhle my prostě působíme na lidi. Je to takový malý bonus, abychom se nemuseli tolik snažit, když je chceme ulovit. Představ si, kdyby si naháněla pištícího, křičícího člověka. Takhle je to jednodušší, oni jsou prostě jako omámení, v podstatě svolní a smíření.“
Chris se zamračila.

„Ale zase nahánět medvěda je větší legrace.“ Zasmál se Viktor a pohladil Chris po ruce než se vrátil na dálnici a pokračoval směr Nevada.
„Tys lovila medvěda?“ Zhrozila se Lu a její střapatá černá hlava se objevila mezi předními sedačkami.
„A jak si to užívala. Kdybys viděla jaký to byl kolos. Měl jsem srdce v kalhotách, aby se jí něco nestalo, ale ona byla jako profík. Vrhla se mu po krční tepně a vytrhla mu pak zuby skoro půlku krku. To byla podívaná.“ Spokojeně konstatoval Vik a trochu se usmál, když do něho Chris naštvaně šťouchla prstem.
„Teda, to muselo být něco.“ Hlesla Lucy a střelila pohledem po Chris.
Ta si jen naštvaně měřila Viktora a pak se otočila na Lu. „No, zas taková bomba to nebyla. Skoro jsem přišla o rameno a oblečení jsem měla na cucky.“
„Páni, koukám, že v Kanadě bude vzrůšo, já už se těším.“ Lu se schoulila na zadním sedadle a probrala se, až když míjeli ceduli Welcome to Nevada.
Z hranic to byla otázka jen pětačtyřiceti minut. Město zářilo již z dálky. Nejdřív projeli naprosto běžným předměstím. Nebylo ničím zvláštní, snad jen všudy přítomná poušť upozorňovala, na výjimečnost místa. Míjeli malé dvoupatrové oplocené rodinné domky s překrásně zelenými udržovanými zahrádkami, a pak vjeli na hlavní třídu a za několik málo minut se dostali až do centra. Doprava značně zhoustla, i když už bylo k ránu. Vegas asi opravdu nikdy nespí. Chris fascinovaně zírala na množství světel kolem. Bylo to naprosto šílené kýčovité a přitom tak překrásné.
Projížděli kolem množství casin naprosto absurdních tvarů, jedno vypadalo jako Eifelova věž, druhé zas jako Pyramida i se Sfingou stojící opodál. Z jednoho dokonce padal veliký vodopád. Všude byl naprostý mumraj, neuvěřitelné množství lidí a turistů.
„Kam to bude?“ Zeptal se Vik. Chris nereagovala, byla v šoku. Zírala na záplavu světel, ohňostrojů, vodotrysků, neschopná slova.
„Asi jako obvykle, ne?“ Zaševelila Lu a zavrtěla se na sedadle. „Ale spěchej, už mě svrbí dlaně.“
Viktor se zasmál a nevěřícně zavrtěl hlavou. Bylo to, jako by se tu perfektně vyznal, ani se nedíval na názvy ulic, prostě jen nabral směr a jel.
Po několika nekonečných minutách dorazili před velmi staře vypadající hotel. Samozřejmě jenom slupka, nic tu nebylo staré.
Vik vystoupil a Lu také. Než se Chris vůbec jen stačila dotknout kliky, dveře se otevřely a v nich se objevila Vikova ruka. Přijala ji a on jí pomohl vystoupit. Vedl ji naprosto překrásnou vstupní halou. Chris chápala, co se jim tu tolik líbilo. Vše tu vypadalo draze, zlaceně a starožitně, i když bezpochyby vše bylo jenom kopií.
Vik ji vedl opatrně jemně za pas do recepce. Lu se někam vytratila vlastně už u auta, těžko říct kam.
„Dobrý den, chtěl bych dvou pokojové apartmá.“ Hlesl Vik a vykouzlil neodolatelný úsměv. Bylo vidět, že asi čtyřicetiletá recepční má co dělat, aby se udržela na nohou. Byla to pomenší žena s tmavými, vyčesanými vlasy a tlustými zlatými brýlemi. Vypadala spíš jako profesorka dějepisu na střední než jako recepční.
„Jistě pane. Kolik osob?“ Zeptala se a nedůvěřivě si měřila Chris.
„Tři.“ Konstatoval trochu otráveně a zatnul čelist.
„Tři. Jistě.“ Řekla roztřeseně a začala něco horlivě hledat v počítači. Po neuvěřitelné době se konečně pousmála a vzhlédla. „No, myslím, že budete velmi spokojený.“ Podávala Vikovi tři vstupní karty do pokoje a pitomě se usmívala skrz zlaté obroučky.
Vik jen stroze poděkoval a zamířil k výtahům. Přitom pevně svíral svoji snoubenku a zlostně provrtával pohledem každého poslíčka, který se po nich jenom ohlédl.
Chris nedýchala už od doby, kdy vešli do budovy. Bylo tu tolik lidí, tolik snadných cílů. A když konečně překonala naprosto ohromující strach a začala vnímat reakce mužů, uvědomila si, že ty cíle byly i velmi snadné. Nebyla ještě v tak velkém kolektivu lidí, ale tady si nemohla nevšimnout, jak na ni muži reagují. Všichni zírali a jako by se podvědomě snažili k ní dostat blíž. Viktor byl zvláštně napjatý a nevrlý, když odcházeli od recepce a procházeli halou dál k výtahům.
Nastoupili a mladý, vcelku nevinný mladík zčervenal, když se upřeně zahleděl na Chris a trochu zastřeně se zeptal, do kterého patra jedou.
„Čtvrté.“ Zavrčel Vik a přitiskl si Chris blíže k tělu. Ona využila jeho pevného sevření a malinko ochutnala vzduch v kabině. V tak velmi malém a stísněném prostoru se zdála mladíkova vůně naprosto ohromující. Chris sebou cukla a Vik ten pohyb zaregistroval a stáhl ji k sobě pevněji. Po chvíli se její tělo opět uvolnilo, to jak její smysly o malinko otupěly a ona si začala na tu překrásnou vůni zvykat.
Zírala celou cestu vzhůru strnule jenom před sebe a křečovitě svírala Viktorovu ruku, kterou ji držel okolo pasu. Konečně výtah zacinkal a veliká ručička nad dveřmi, ukazující patra, se zastavila na čtyřce. Dveře se samovolně otevřely a oni mohli vystoupit. Chris udělala první krok a tak trochu potáhla Vika ven. Chtěla být už pryč z toho tolik těsného prostoru. Zdálo se jí, že začíná opět vidět tím stejným způsobem, jak se jí to stávalo, když byli na lovu.
Viktor tiše odříkával čísla dveří, kolem kterých procházeli a Chris hypnotizovala tmavě modrý koberec pod jejich nohama.
„Tak a jsme doma.“ Houkl s úsměvem a protáhl jednu z karet čtečkou umístěnou na hraně zárubně. Dveře cvakly a sami se otevřely. Vik vtlačil Chris dovnitř a pohybové čidlo v pokoji rozsvítilo světla.
„Páni, to je něco.“ Uznale komentovala překrásný prostorný předpokoj. Bylo to opravdu dokonalé. Vkusně, ale vyzývavě zařízené. Vše bylo laděno do béžovozlata. Každý i sebe menší detail ladil a vcelku bylo vše neskutečně útulné.
Viktor nečekal až si všechno prohlédne a otevřel hned první dveře do ložnice. Ta byla snad ještě větší než předpokoj. Velká masivní dřevěná postel, jako by přesně pasovala k Viktorovu vkusu. Byla opatřena těžkými sametovými nebesy v béžové barvě a zlatým saténovým povlečením. Z ložnice vedly dvoje dveře. Jedny na veliký balkón se židličkami a druhé do ohromné koupelny s vířivou vanou a zlatými kohoutky.
„Hezký.“ Křikla Chris a s rozběhem skočila do ohromné robustní postele.
Stáhl rty, aby se nerozesmál a přešel k ní. „Trochu důstojnosti.“
„Pch, té si ještě užiju.“ Vyprskla a skácela se do zlatých peřin. Teď už to nevydržel a začal se smát. „Jak já to s tebou jenom vydržím.“
„Těžce.“ Z naducaných peřin jí koukala jenom hlava.
„A jak nás vůbec Lu najde?“ Došlo jí.
Vik se na ni pobaveně zadíval a dvakrát se zlehka dotknul ukazováčkem nosu. „Hádej.“
Jedna celá strana pokoje byla prosklená a tak Vik hned zatáhl dálkovým ovládáním žaluzie ve všech třech místnostech.
„Co takhle, dát si vanu a potom jít spát? Neměla by ses přetahovat, všechno chce svůj čas.“
Přešel do koupelny a pustil vodu. Koukala na něho z postele a pobaveně se kousala do spodního rtu. „Proč ne?“
„Vanu a spát.“ Zopakoval přísně, když vyčetl podtón v jejím hlase a chvíli se díval do jejích do škvírek zúžených očí.
„Hm.“ Zabrumlala nevrle a blesku rychle ze sebe strhala oblečení. Když pochodovala nahá přes pokoj do koupelny, nezmohl se na nic, jen zírat s pootevřenou pusou. Vypadala překrásně a teď, když si začínala konečně uvědomovat svoji dokonalost a začala toho i mírně zneužívat, byla kouzelná.
„Chris, existuje věc, zvaná župan a ta se obvykle používá při podobných příležitostech.“ Obrátil se na ni, když ho těsně minula a jednou rukou mu provokativně přejela přes břicho.
Ani se na něho neotočila a ladným skokem hopla do vany. Voda vystříkla pomalu až do pokoje a Vik se neubránil mírnému protočení panenek.
Svlékl si košili a zul si boty a ponožky. Takhle mu bylo nejlíp. Vzal do ruky ovladač od veliké plazmové obrazovky visící na stěně a pustil si zprávy. Ode dveří se ozvalo zaklepání a tak šel otevřít. U dveří stála pokojová služba a nesla jim kufry a taky přivítací balíček plný ovoce, prvotřídního červeného vína a naprosto skvěle vychlazené lahve šampaňského. Vik jim uhnul z cesty a oni vnesli vše dovnitř. Místo poděkování sáhl do kapsy a každému z poslíčků vtiskl do dlaně bankovku.
Oba jen zamrkali a jeden, ten odvážnější, se na Vika podíval. „Kdybyste cokoliv potřeboval, prosím, obraťte se klidně na nás.“
Viktor jen přikývl a zavřel za nimi. Vnesl jejich kufry do pokoje a ostatní tašky do pokoje Lucy.
Chris si nalila do vody bublinky a zapnula trysky. Za chvíli byla vana plná voňavé pěny až po okraj.
Vik vrazil do koupelny hlavu, aby jí oznámil, že jim donesli věci, ale nedostal ze sebe slovo. Obrovská vířivka měla čepici z pěny, takže v ní nebylo Chris ani vidět.
„Jsi ještě na živu nebo ses už utopila?“ Zeptal se se smíchem a opět jenom nevěřícně zavrtěl hlavou. Z vany se ozval zvonivý smích a Chris zašplouchala rukama do vody.
„Bože můj, jsi stejná jako Lu. Já to tady s vámi nemám šanci vydržet.“ Řekl si sám pro sebe a šel jí do kufru pro košili. Trochu ho potěšilo, že si sebou zabalila opravdu překrásné věci. Většinou krajku a černé hedvábí. Jednu vytáhl za ramínka a chystal se jít do koupelny, ale to už mu naproti šla Chris, zase jen v rouše Evině a když ho míjela, vytrhla mu z rukou ten titěrný kousek látky, který tak opatrně vytáhl. Ještě než skočila do postele, košilku upustila na zem a dál se o ní nestarala.
„Chris, zlobíš.“ Varoval ji něžně a bedlivě ji sledoval pohledem.
„Hm, tak mě pojď potrestat.“ Zaševelila a ovladačem u postele vypnula televizi.
„Měla by jsi spát.“ Zase nasadil ten výchovný tón, který znala už z auta. Zavrtala se pod peřinu, otočila se na bok a dělala, že spí. Povlečení nádherně vonělo levandulí a mateřídouškou. Asi zřejmě nějaká směs bylinek pro dobré usínání.
Křečovitě sevřela oční víčka a kousala se do jazyka, aby se nezačala smát. Věděla, že Vik stojí u postele a pozoruje ji.
„Tak ty mě budeš provokovat?“ Zeptal se tiše a lehl si k ní. Zezadu se k ní přitiskl a zajel rukou pod peřinu. Ona byla z vařící vody horká a tak vykřikla, když na svých zádech ucítila Vikovu ledovou dlaň.
„A kdo zlobí teď.“ Zeptal se a zajel i druhou paží pod duchnu a vtáhl si ji do své široké, ledově chladné náruče.
Otočila se k němu čelem a položila mu své dlaně na hrudník. Snažila se prolomit jeho sevření a odsunout se z dosahu toho chladu. Držel ji však pevně. Pomalu si její pokožka zvykala a její tělo nabíralo zpět běžnou teplotu. Když už Vik pro ni nebyl chladný, obtočila kolem něho své paže a přitáhla se k němu. Pozvedla hlavu a začala ho líbat na krk, výš ji nepustil.
Nevydržel to dlouho a ladným rychlým pohybem si podsunul její drobné tělo pod své a tvrdě ji přitiskl ruce k polštáři těsně u hlavy.
„Tak ty mě budeš zlobit.“ Syknul na ni s předstíranou zlostí a konečně přitiskl svoje rty na ty její.
Chris se nemohla ani pohnout a tak alespoň obmotala nohy kolem jeho pasu. Vzepřel se na loktech a neustále silně svíral její zápěstí. Hluboce se jí zadíval do očí a pak pomalu a velmi něžně klesl hlavou níž a začal ji opět líbat. Cítil, jak se jí zrychluje dech.
„Miluji tě, malá, tak moc tě miluji.“ Šeptl jí do úst a koutky rtů se mu samovolně zvedly do úsměvu.
Někdo u vstupních dveří nerozhodně zaklepal a z chodby se ozvalo tiché. „Rodino, to jsem jenom já.“
Chris vyprskla smíchy a začala se smát nahlas, ani Viktor se neudržel a se smíchem šel Lu otevřít.
„Já se omlouvám, jen si vezmu kartu a hned mizím.“ Nasadila omluvný výraz.
„Neblázni Lucy, pojď dál.“ Pokynul Vik směrem dovnitř. Lu vešla a rozhlédla se po předpokoji.
„Tašky už máš u sebe.“ Mrknul na ni a ona se zasmála. „Díky, Viku.“ Odtančila do své ložnice a zavřela dveře.
Viktor za ní chvilku mlčky zíral a pak jen pokrčil rameny a vrátil se za Chris.
Ta ležela na břiše a listovala časopisem, který našla jako pozornost podniku na nočním stolku u postele. Pečlivě zkoumala fotky a přitom měla pokrčené nohy, kterými jen tak klátila ve vzduchu.
Sedl si na postel a dvěma prsty jí přejel po páteři od krku dolů a skončil na jejím pevném, dokonale tvarovaném zadečku.
Odhodila časopis na zem a vyhoupla se mu do klína. Byli teď tváří v tvář a ona omotala své paže kolem jeho krku a přitiskla se k němu. Líbali se a Vik ji hladil po zádech. Náhle znejistěla a o malinký kousek se od něho odtáhla.
„Viku, co mám čekat?“
Stáhl obočí než mu došlo, jak to myslí. „V tvém případě? Opravdu nevím. Počítej, že to bude jako by to bylo poprvé. Už si přesně nepamatuji, jaké je to být člověkem, ale vím, že to bylo nepopsatelné, ta změna. Tvé smysly jsou bystřejší, tvůj prožitek je hlubší, myslím, že se ti to bude líbit.“
Začal ji opět líbat, ale ona jejich polibek přerušila. „Bude znít hodně pitomě, když řeknu, že se bojím a nejsem ještě připravená.“
„Vůbec to nezní pitomě. Jestli se bojíš, necháme to na jindy. Prostě počkám, až si budeš jistá, hm?“ Políbil ji na čelo a usmál se na ni, aby si nemyslela, že se na ni zlobí.
„Jdeme spát.“ Přejel jí rty pomalu po spánku a po čelisti a skončil v koutku jejich úst.
Slezla a zavrtala se pod deku. On si lehl k ní a objal ji zezadu kolem pasu.
„Spi malá, jen spi.“ Chris zavřela oči a za pět minut upadla do tvrdého bezesného spánku.