8. Přistiženi

8. Přistiženi

Promočená jako myš jsme ťapkala vedle Filipa po městě. „Až tohle táta uvidí tak se zblázní“ hořekovala jsem celou cestu. „Tak se pojď usušit k nám. Nikdo není doma a když to hodíme na sluníčko je to hned!“ nabídne se velkoryse. Chvilku váhám, ale nakonec souhlasím a nechám se jím vést k nim domů.
Filip měl pravdu a opravdu je prázdný byt, takže mě pustí do koupelny a přinese ručníky abych se mohla vysprchovat. „Šampón je tady a tady mýdlo“ ukáže mi všechno potřebné a potom bez jakýchkoliv námitek zmizí. Vysvléknu se tady a vlezu do vany sprchového koutu, abych se mohla osprchovat. Cítím jak je mi najednou dobře a proto se namydlím a chvilku jen tak v klidu spočinu ve sprše. Poté se zabalím do ručníku a všimnu si trička, které leží na pračce. Zřejmě mi ho sem Filip dal když jsem se sprchovala. Proto se do něho navléknu a díky bohu je dost dlouhé a jdu za ním. „Tak tady si to pověs“ poručí mi a sám mi ve věšení pomáhá. „Chceš fáč“ zeptá se nečekaně, když vejdeme do jeho pokoje. „Vadí ti ta jizva?“ zeptám se naštvaně. Filip se hned začne bránit. „Ne to já jen, abys neměla divný pocit. Já si jí nevšímám a věř mi jde to přehlédnout“ usměje se. Stejně si však fáč vezmu a ovážu obličej, abych byla klidnější. „Měla jsi si to nějak namazat ne?“ začne se strachovat. Dost mě tím překvapí a proto ho ujistím, že nic na jizvu patlat nesmím a proto mě zavede do kuchyně a začne se hrabat v lednici. „Udělal bych ti nějakou baštu, ale tátova přítelkyně není zrovna kuchařský typ a proto je lednice v jednom kuse vymetená.“ Tomu se musím zasmát a uklidním ho, že hlad nemám. Nakonec ale uklohní alespoň míchaná vajíčka a já nakrájím nějakou zeleninu, takže si pořádně pochutnáme i na tak skromném jídle. „Jsem plná“ pohladím se po břiše a Filip se tomu zasměje. „Bylo to sice chudé, ale dobré“ souhlasí semnou a uloží nádobí do myčky. „Co teď?“ zeptá se zmateně. Sama nevím co bychom měli dělat a proto se rozhodne mi pustit nějaký film, který prý stojí za to ho vidět. Nakonec proč ne, nějak čas zabavit musíme a je to lepší než se bavit o blbostech.

Po dvou hodinách strávených u filmu Transformers jsem natolik unavená, že bych lehnula a spala a proto se musím hlídat, abych třeba opravdu neusnula. Film je sám o sobě dobrý, ale nečekala jsem Filipa že ho bude tak hltat, když mi říkal že ho viděl již třikrát. „Tak co?“ zeptá se jakmile přijdou na řadu titulky. „Super, ale jsem dost utahaná“ svěřím se mu. „No tak se klidně natáhni protože s filmy nekončíme. Stejně to ještě nemáš suché“ oznámí mi. Nelehnu si však do postele jak chtěla, ale udělám si pohodlí v křesle u okna. Nestačí ani začít film a už sladce chrupkám. Prostě jsem naprosto hotová.
Probudí mě až rozhovor dvou lidí a proto se protáhnu a zahlédnu nějakého pána, který stojí mezi dveřmi a o něčem mluví s Filipem. „Filipe?“ ozvu se, aby mě vzali na vědomí. „Hned jsem tam“ oznámí mi a poté vyžene otce ven. „Spala jsi jako šípková Růženka a představ si, že to celé dvě hodiny.“ Okamžitě mi dojde, že je tedy už kolem sedmé hodiny. „Musím domů, nebo mě táta roztrhne jako hada“ svěřím se mu a začnu se oblékat do svého oblečení. Vůbec mi nedojde, že se svlékám před Filipem jen tak, vlastně je to takový fofr, že si mě stejně nemůže ani prohlédnout. „Táta koupil něco k večeři tak jsem myslel že?“ Nenechám ho domluvit a tenhle nápad ihned zamítnu. „Tak já mu to řeknu a jdeme“ rezignuje nakonec Filip a odjede s pokoje. Rychle prohlédnu telefon jestli bych ho přeci jen nerozhýbala. Bohužel se ani nerozsvítí a proto se těším na pěkný mazec.
Městem přímo proběhneme, abychom se dostali až k našemu domu. Auto stojí před barákem a proto mi dojde, že už jistě táta přišel z práce. „Mám jít s tebou a vysvětlit to?“ nabídne se Filip. „No to je dobré, ale ty se omluv doma tátovi, že jsem musela domů a klidně můžeme povečeřet jindy“ nabídnu mu. Souhlasí semnou a proto se rozloučíme a já raději vyrazím domů. Jen co otevřu dveře skočí mi do náruče Klárka. „Čekám tu na tebe u hodinu, kde jsi“ začne se rozčilovat. Koukám jako blázen a tátu s Katkou nikde nevidím. „Kde jsou vaši?“ zeptám se té malé neposedy. „Šli do nemocnice za Kájou a mě hlídá paní Málková. Jenže teď drbe venku s tou babinou sousedkou“ zamračí se. Musím se tomu smát a proto mi šoupne do ruky panenku a začne ke mně promlouvat jak musím Málkovou přesvědčit, aby šla domů. Slíbím jí, že si budeme hrát ale musím se nejprve převléknout. Neváhá a jde semnou do pokoje. Všimne si fotky na které jsem s Tamarou. „Kdo to je?“ zeptá se a upřeně fotku pozoruje. „To byla moje kamarádka“ odvětím tiše a sám mi zrak sjede na dvě vysmáté holky bez jakýchkoliv problémů. „Ona umřela?“ zeptá se ta malá zvědavka. „Cože, ne jen už spolu nemluvíme“ odpovím a fotku jí seberu z ruky, abych jí uložila mezi věci. „To je divný, protože když jste byly takové velké kamarádky tak to se musíte mít pořád rádi ne?“ začne se informovat. Rychle na sebe hodím nové tričko a šortky a malou odvedu z pokoje. „Nebuď zvědavá a jdeme za tou paní Málkovou.“ Klárku hned přestane zajímat co bylo mezi mnou a Tamarou a zavede mě přímo na zahradu. „Dobrý den“ pozdravím obě starší paní. „Dobrý slečno“ ozve se paní Málková. „Dobrý“ dodá sousedka a sjede mě pohledem „Jsem moc ráda, že jste malou pohlídala ale teď už můžete jít domů protože si ji beru na starosti já“ oznámím jí přátelsky. Jí se to však nelíbí a začne protestovat. „Tak to ani omylem, protože já za tu malou ručím a nedám ji nějaké cácoře.“ Dost mě tím překvapí a všimnu si i naštvaného obličeje Klárky. „To je moje velká sestra a cárora jste vy“ osopí se na tu starou paní. Takže začne mela jako nikdy, protože paní křičí jak je tohle dítě nehorázně drzé a že to řekne našemu tátovi cosi doma chová za verbeš. Prostě a jednoduše zůstaneme pod zámkem obě.
Táta s Kateřinou se objeví těsně před sedmou večerní takže se připravíme k večeři, kterou paní Málková uvařila. Jakmile se posadíme samozřejmě s ní, protože si nemůže nechat nic ujít začne si stěžovat. „Vaše dcera Klárka se dnes chovala zle!“ řekne směrem ke Kateřině. „Ne“ začne se bránit Klárka. Kateřina jí však umlčí a podívá se na mě. „Nic špatného jsme neprovedly. Jen jsme chtěli paní Málkovou ušetřit od starostí a chtěla jsem se o ní starat já“ postavím se na Klářinu stranu. Paní Macková se však míní bránit zuby nehty. „TO jsem přeci nemohla dovolit, protože Klárku mám na starosti já a jak tak vidím slečně se neumí postarat ani sama o sebe“ nasměruje ruku na mou tvář. Táta se konečně odtrhne od talíře. „Víte co paní Málková vezměte si peníze které jste si dnes vydělala a už nechoďte, protože na moje dcery nebudete házet špínu.“ Překvapeni jsem všichni tedy hlavně paní Málková která se uraženě zvedne a odejde. JE vidět, že by nám nejraději do toho jídla přimíchala nějaký jed, kdyby věděla jak se zachová táta. „TO jsi přeci nemusel“ zeptá se ho opatrně Kateřina, když odjede. „Musel, protože moje dcery jsou pro mě důležitější než nějaká tetka s pavlače co celou dobu drbe na zahradě a malé si stejně nevšímá. Copak si myslíš, že jsem jí už několikrát nenachytal?“ Kateřina nic nenamítne asi taky paní Málkovou už párkrát nachytala. „Takže Andy je moje nová chůva“ zaraduje se Klára a skočí mi do klína. „No zatím, holky se ale brzo odstěhují zpět domů a tam budou muset hlídat taky“ usměje se táta, asi mu mamka včera všechno řekla. „A proč tam neodjede jen Karolína a Andy nezůstane tady. Stejně už tady má ženicha“ usměje se šibalsky. Dost mě tím překvapí nejen mě ale i tátu. „Cože, takže ti už taky“ zarazí se. „Kdepak nevím o čem to Klárka mluví. Asi mě viděla s Filipem, ale to je kamarád“ začnu jim to vysvětlovat. „Prosím tě drahý, přece nemůžeš Andy zakazovat se scházet s chlapci. Je to hezká mladá dívka.“ Táta se však na to moc netváří a proto se hned večeře určí jak se bude chodit domů. Vypadá to na krušné chvíle?

Filip mě ten den překvapí ještě jednou když mi večer zabouchá na okno. „Co tady děláš“ zděsím se a pustím ho dovnitř. „No nějak jsem nemohl spát a tak jsem se přišel zeptat jak jsi dopadla?“ vyprávím mu proto co malá Klárka vykecala a dost se tomu směje. „No takže je to takový malý zpravodaj co?“ Souhlasím s ním a musím se sním společně smát. „Nechceš se jít projít?“ zeptá se mě nečekaně. „Proč?“ divím se a už přemýšlím jak se vplížit pro boty. „No je krásně a tady u vody je super koupání. Ty se koupat nemusíš, ale já nerad trávím čas sám“ přizná se. „Dobře tak vydrž jen na sebe hodím věci a půjdu pro boty“ slíbím mu. Je vidět, že ho potěším a proto ho nechci nechat dlouho čekat.
Jakmile vyjdeme z naší ulice začneme se znovu bavit. „Dnes mi psala Tamara“ svěří se mi. „Jo a co potřebovala“ zeptám se a nevím proč, ale jako bych žárlila. „Chce se sejít a promluvit si o tom všem co se stalo. Jedu tedy zítra zpět k nám“ oznámí mi. Pochopím proč mě tedy dnes vzal ven. „Takže je to taková rozlučková procházka“ usměji se. „I tak by se to dalo říct“ usměje se. Když dojdeme až ke koupališti vysvlékne se a vidím, že s plavkami se neobtěžoval. „Aby ti nezalezl“ rýpnu si. Jen se uculí a skočí do vody šipku jako nějaký šampión. Po chvilce se vynoří a nemůže si vodu vynachválit. „Nechceš to zkusit?“ zeptá se mě pro jistotu. „Raději ne“ odmítnu a lehnu si do trávy, abych pohorovala jak plave. Dlouho ve vodě není a proto když se vrací připravím mu tričko, aby se nemusel stydět. On se však vedle mě posadí a vysvětlí mi, že když se teď oblékne tak mu bude zima. Proto vedle mě osychá jen tak jak ho bůh stvořil. „Chceš to s Tamarou udobřit?“ navážu na předchozí téma. „Jo asi jo, docela se mi stýská“ usměje se. „Měla by jsi to taky zkusit, ona ti tohle udělat nechtěla“ začne mi domlouvat. Jen zakroutím hlavou a odmítnu. „Není ještě ten správný čas, víš prostě to ještě bolí a já bych nesnesla pomyšlení, že spolu mluvíme z povinnosti“ Dál se Filip na Tamaru nevyptává a otočí na Alana. „A co ty a brácha. Na té diskotéce jste byly jako andílci“ usměje se. „Jo to tak, přímo mě deptal tím jak se vytahoval svými svaly. Pak se sice ukázal jako kádr, když mě šel doprovodit domů ale jinak jsme kamarádi“ odvětím. „Víš on asi kamarádem být jen nechce“ zhodnotí celou situaci Filip. Neřekne mi však žádnou novinku. „JO to vím, ale teď nejsem na nějaký vztah připravená“ vysvětlím mu. Z dálky se ozve zahřmění a proto se rozhodneme jít raději domů. Cestou mlčíme a jen po sobě občas pokukujeme. Před domem se zastavíme a já podám Filipovi ruku. „Tak hodně štěstí s Tamarou“ popřeji mu. „Tobě s Alanem a věř mi je to super kluk“ oznámí mi. Proto přikývnu a chci odejít. Jakmile se otočím k brance tak mě k sobě Filip opět přitáhne a políbí na druhou tvář. „Krásné sny“ popřeje mi a poté odejde. Možná bych mu měla taky jednu dát přemýšlím. Proto se rozhodu pro rychlou akci a doběhnu až k němu. Bez řečí ho také políbím ale na pusu. „Tobě taky“ dodám a odběhnu zase domů. Ani se neohlížím jestli tam ještě stojí, protože v hlavě mám naprostý guláš.