Příběh Naší lásky I.

Nedokážu říct, zda to byl pohled první nebo druhý.. každopádně kdyby za mnou nešel dav studentů řítících se ven z budovy školy, asi bych v tu chvíli přirostla nohama k zemi. Takhle jsem byla nucena pokračovat v cestě, ale těch pár kroků po onom setkání už prováděl jiný člověk. Byla jsem zamilovaná.
Ty oči, ach ty nádherné tmavé oči, a ta neskutečně bledá pleť, prozářila mé dny, a proměnila mě z děvčátka v mladou slečnu, která zatoužila ochutnat tento neznámý pocit plnými doušky.
Bylo mi 15. Poslouchala jsem Backstreet Boys, zbožňovala cukrovou vatu, a seriály po 22:00 mě nechávaly chladnou. Přechod ze základní školy na střední pro mě byl víc jak hororový zážitek, a na něco takového jsem nebyla vůbec připravená. Nebo - spíš jsem nebyla připravená setkat se s tebou. Mé vlasy do půly zad a nenamalovaný obličej schovaný za obroučky brýlý rozhodně nemohly upoutat tvou pozornost. A kdyby přeci jen, asi bych byla zařazena do škatulky unvisible. Ale tak jsem to nehodlala nechat. Svěřila jsem se do rukou spolužaček. Vlasy šly do fešného mikáda, brýle byly sundány poté, co se holky přesvědčily, že nepadám ze schodů, a pleť rozzářil lehký make-up. Zjistilo se, že mám dlouhé husté řasy, krásně klenuté obočí, a to vše završoval úsměv ala Mona Lisa. Víc se pro tuto chvíli dělat nedalo, ale i tak mé sebevědomí zavrnělo jako kočka. Horší to bylo s naplánováním našich setkání. Spíš se vše měnilo v nenaplánované setkání. Buď jsem se zrovna smála jak protržená něčemu, co vůbec k smíchu nebylo, nebo jsem dělala ohromnou bublinu ze žvýkačky, která se mi záhy po pohledu do tvých očí připlácla na nos, a tak podobně. Prostě ať jsme si před zrcadlem cvičila jakkoli svůdný výraz, neměla jsem možnost ho nikdy použít. Dnes si říkám, že to bylo asi dobře :)