Slib, že nikdy nespadnou
Slib, že nikdy nespadnou
Anotace: Věnováno...
(,,Miláčku, mohl bys prosím tě konečně vynést ten koš...?!" Podívala se nazlobeně. Zdála se mu tak krásná... usmál se na ni...
,,Tak miláčku, jako taky bys mohl někdy ten koš vynést,“ dala jsi v ruce v bok a koukla vážně, ,,a taky někdy bez toho, abych ti to pořád musela připomínat..." Miloval, když byla tak trochu nazlobená.. nikdy jí to ale neřekl, protože měl strach, že by se začala schválně přetvařovat a už by nikdy ukázala ten svůj zápal pro nějakou maličkost...
vstal od své práce a šel do kuchyně pro koš. U dveří ho zastavila. ,,Na něco jsi zapomněl, ne?“ položila mu něžně ruku na rameno a nastavila líčko....)
,,Pane! Pane!" Probral se ze zamyšlení, otočil se a osmiletá holčička mu podávala šátek. ,,To vám spadlo, pane." Podívala se na něj a usmála se.
,,Děkuji ti, jakpak se jmenuješ?"
,,Justýnka.“ Trochu se zastyděla.
,,A kdepak máš maminku, Justýnko?"
,,Tam,“ ukázala rukou, ,,u toho hrobečku, kde spinká náš dědeček.“
,, Aha.. Tak za ní utíkej, ať o tebe nemá strach, ano?"
Přikývla, rozběhla se zpátky. Zastrčil šátek zpátky pečlivě do růží tak, aby už podruhé nevypadl...
Procházel dál uličkou hřbitova a sluníčko se zlehka paprsky dotklo jeho tváře. Ucítil to a na moment zavřel oči. Lehký vánek zafoukal kolem a roztančil vůni růží, co nesl v náručí...
(,,Alexi, slib, že nikdy nespadnou...“ Ležela na zádech s rukama za hlavou a oči se jí leskly od třpytu měsíce.
Leželi na louce někde daleko od města, někde daleko od všech těch lidí, někde daleko od světel a jen noc prosvítaná hvězdami mlčela...
,,Já je tak miluju, víš? Ony jsou tak krásné.."
Ležel vedle ní, pozorujíce ty třpytící se oči... Mlčel.
,,Slib mi to! Slib to! Slib mi, že nikdy nespadnou!“ Naléhavě prosila a tiskla mu ruku vší silou, kterou nasbírala ze svých jemných dlaní...
,,Slibuju, motýlku...“ Usmál se a ona ho políbila.
,,Miluju, když mi tak říkáš, Alexi...“ Přitiskla se k němu.
,,Něco pro tebe mám.“ Vytáhla odněkud šátek, byl celý pomalovaný srdíčky.
,,Slib mi, že ho budeš pořád nosit...“ Vtiskla mu ho do dlaní a sevřela pevně jeho ruce ve svých. Slib mi to! Naléhala...)
Zamyšlen prochází kolem velkého kamenného anděla a dívá se doprava k místu, které jakoby se rozzářilo po jeho příchodu.
Starší paní prochází kolem a nedůvěřivě si ho prohlíží. Přátelsky se na ni usmál a ona mu jeho úsměv oplatila...
Přicházel k místu na konci hřbitova, kde už se nezdržovalo moc lidí, a srdce se mu začalo naplňovat obrovskou láskou. Přišel až k hrobu s nápisem:
"VZPOMÍNÁME NA NAŠI MILOVANOU DCERU A MANŽELKU
S VELKÝM SRDCEM,
KTERÁ NIKDY NEZAPOMÍNALA NAPLŇOVAT LÁSKOU SRDCE OSTATNÍM"
Posadil se na její hrob a růže si nechal ležet v klíně.
,,Určitě se divíš, co se děje....
Vždycky si to poznala... Vždycky si mi to poznala na očích a já jen nechápal, jak to děláš."
Chvíli mlčel a hladil růže po květech.
,,Máš pravdu. Já nikdy před tebou nedokázal nic tajit. Třeba, když jsi měla narozeniny a tvá máma ti přichystala tu oslavu.... No, víš.. Nesměli jsme o tom mluvit, kvůli překvapení.
Já za to nemohl..., jen jsem se díval na televizi. Držel jsem si tě jen tak v náručí a ty se mě prostě z ničeho nic zeptáš - co se děje? Tehdy jsem vydržel nejdéle v životě zapírat, pamatuješ?“ Usmál se ...
,,Stejně jsi to ze mě nakonec dostala...
Nebo vzpomínáš, jak jsme měli to naše výročí? Nikdy jsem s dárkem nevydržel ani do oběda. Ale tehdy jsem si myslel, že tě trošku potrápím a budu dělat, jako že o ničem nevím. Jenže ty ses celý den ploužila po bytě, jak tělo bez duše. Dívala ses smutně a sem tam ses mě zeptala, jestli nemám hlad. Že tam byla ta omáčka od oběda, jsem věděl, motýlku, nemusela jsi mi to pořád opakovat. Já stejně poznal, že jsi dostala strach, jestli jsem nezapomněl. A když sis sedla ke stolu a smutně ses dívala na ten kalendář, už jsem to nevydržel a letěl do skříně pro tu blbost, kterou si snad už nikdy nesundala z uší...
Prodavačka říkala, že se ti budou určitě líbit. Víš, já se v tom nikdy moc nevyznal. Ale tohle jsem musel koupit bez tebe. Kvůli překvapení. Říkalas, že nemáš ráda překvapení, ale já stejně vím, že jsi lhala...
To ty tvé oči. To ony tě vždycky prozradily, když se rozsvítily. Dostával jsem někdy i strach, jestli se zas nerozpláčeš a nevrhneš se mi do náruče. Rád jsem tě držel v náručí, jen ten pláč, ten sis mohla odpustit... Vím, že to byl pláč radosti, jak si mě vždy utěšovala, ale já dostával někdy i trochu strach.. Vážně...
Už je to čtyři roky a dva měsíce od té středy, kdy ses pořád nevracela z práce. Já tě stále vyhlížel z okna. Ono mi to bylo hned jasné, že to není samo sebou. Ty jsi mi vždy dala vědět, kde jsi, abych neměl strach. To spíš já si nikdy s tímhle nedělal starosti.
Když mi volali z nemocnice, už jsem jim nedokázal odpovědět. Vím, že je to neslušné, neodpovědět, ale nešlo to. Jen se mi podlomila kolena a musel jsem si sednout na zem.
Tu noc jsem spal na tvé polovině postele. Vlastně jsem moc nespal. Celou noc jsem probrečel do tvého polštáře. Ale prosím, nikomu to neříkej, pokud si s někým tam nahoře povídáš. Já vím, že asi ano, protože ty jsi všechno musela s každým probírat.
Tomu klukovi, co tě srazil, jsem odpustil. Vím, že by sis to tak přála. Dlouho jsem se na něj zlobil. Ty jsi ale vždy říkala, že se na nikoho nesmím dlouho zlobit. Že to nesluší mojí duši. Tak jen chci, abys věděla, že už se na něho nezlobím."
ticho...
Nad hlavou mu proletělo hejno ptáků. Obrovské hejno vysoko u mraků. A on se na chvíli zadíval na tu krásu. Stromy za hřbitovní zdí lehce zašuměly větrem, co jimi proletěl.
,,Motýlku, ale kvůli tomu jsem za tebou nepřišel. Přišel jsem ti něco důležitého říct. Přišel jsem ti říct, že jsem někoho potkal.
Víš, ona je ti tak podobná. Je tak jemná a křehká... Asi bys řekla, že to ještě neznamená, že je to ta pravá. Ale já to vím... Cítím to... Chtěl jsem ti jen říct, že se o mě nemusíš bát. Vlastně o nás. Víš, já k ní cítím něco ohromného. Něco, co neumím vysvětlit. Něco, co jsem předtím cítil jen jednou v životě, a to bylo k tobě.
Ale přece jen se jí musím zeptat na hrozně důležitou věc.. A snad jen ty víš, jak je to důležité...
Zeptám se jí, jestli mi může slíbit, aby hvězdy nikdy nespadly... Určitě jsi poznala, že mám trochu strach z toho, co mi odpoví. Já vím, ty jsi to na mně vždycky poznala...
Ale neboj, přijdu ti říct, jak to dopadlo... To jen abys o mě neměla strach...“
Komentáře (62)
Komentujících (53)
Doporučit
Tisk
Proplakala jsem to, uplně mě to dostalo.. Skvělý.. Krásný.. nemam slov vážně
20.10.2009 22:02:00 | Deeds
Skvělý příběh, zaujal mě... skoro... skoro jako kdybych to všechno zažila taky...
17.04.2009 16:39:00 | subrtka
Neuvěřitelné... Opravdu víc než jen hodně dobrá povídka. Nemám slov. Je to dokonale procítěné až mám slzy na krajíčku -SP-
17.01.2009 10:34:00 | Andělská holka
Nevím jestli to psal kluk nebo nějaká slečna, ale povedlo se Vám mě rozbrečet... nádherná povídka...
04.11.2008 19:11:00 | chameau
Krásný. Skoro mě to rozplakalo. Za ST. Nádherně procítěný příběh.
14.09.2008 11:26:00 | Čarokrásná dívka od vedle
Moc hezký. Na konci jsem měla husí kůži, což se mi takhel z knih nebo povídek vůbec nestává...
11.05.2008 11:01:00 | Michaela Kubínová
Já..normálně brečím..dohnalo mě to k slzám..uznávám, že jsem poslední dobou hodně na měkko, ale tohle bylo vážně krásný!
24.01.2008 07:28:00 | Niké
Je to krásně napsané a strašně smutné... Měla jsem u toho zvláštní pocit...
30.09.2007 20:37:00 | veronicie
Tak tomu se říká úspěch - tolik komentářů a tolik stovek. Možná že vysoké naděje zapříčinily to, že mě tahle životné historka nedostala více než je obvyklé - ale myslím, že následující přirovnání Tě musí potěšit, pokud nejsi úplný literární neznalec. Připomnělo mi to Sophiinu volbu - tím velmi uvěřitelným způsobem vyprávění. Bez příkras a vyumělkování...ale myslím, alespoň podle komentů, že na literu jsou lidé snad ještě přecitlivělejší než já a to už je co říct...
24.09.2007 21:42:00 | Walome
opravdu krásně smutné.Nelze snad ani vyjádřit pocit který jsem přu čtení měla.
22.09.2007 11:18:00 | Caecus archangelos
úžasná... víc snad říct k ní nejde, aby člověk neporušil tu krásnou atmosféru...
08.09.2007 20:40:00 | Duše zmítaná bouří reality
... ty si dej velký koš ke dveřím a zpívej ... tak jak to umíš jen ty ... budu první kdo poklekne a rád vhodí pohlazení za krásné čtení ...
03.09.2007 15:17:00 | Marcella
Ehm, co říct...? Nemám slov, je mi z toho smutno, básníku. Krásné, ale tolik, tolik hořké.
05.08.2007 16:30:00 | Sokolička
je to sladké. bohužel až tak, že povídka získává emocionální 'plochost' díky všudypřítomné sentimentalitě. věřím, že jsi na to myslel a snažil ses tomu vyhnout, ale motiv hřbitova a smrti jsi použil takovým způsobem, který ti citovou pestrost celku nezajistil. i přesto ber mých 80% jako 90
25.07.2007 15:37:00 | naiya
Nemám slov. Je to krásný..fakt moc..hrozně smutný,dojemný..míchaji se vtom emoce....dala bych víc než 100%...Zamilovanka má pravdu..nech je spadnout....lidé to potřebují
21.07.2007 23:10:00 | embryo v hlave
nemam slov. proste uzasny. smutny a krasny zaroven. cetla jsem vsechny Tvoje povidky a vsechny jsou nadherny
13.07.2007 21:16:00 | Misty
Mám podobnou povídku v tom smyslu, že se odehrává také na hřbitově. Prozatím jsem jí tu nedávala, přišlo mi, že se nehodí mezi všechny ty moje... ale asi jí tu někdy dám... uvidíme, jestli chytím odvahu za pačesy. Jinak tvoje povídka je moc hezká.
11.07.2007 10:14:00 | kraaska_
Sakra, precetl jsem vsecky komentare... ty asi vis jak na zenske...
prvni reakce byla jen takove hmm oho... nebo tak neco... nevim, mozna mas talent nebo tak... tohlec je prvni povidka od tebe co ctu... tak nemuzu posoudit... ale v slzach sem se neutopil, ani jsem se blbe nesmal, proste ani tuk... jsou tady na serveru povidky, co me dostaly vice... ale tu stovku bych ti tam dal... sic si myslim ze je to tak na 90
08.07.2007 17:03:00 | Tömätäri
Je to úžasné ... každá tečka tam dýchá a je z ní cítit ... to ohromné ... stovka je pro tohle směšné hodnocení ..
04.07.2007 13:44:00 | Zuz.
Moc hezké,máš pěkné povídky...
14.05.2007 20:48:00 | Arey
mně to nepřijde smutný. spíš strašně krásný... připomíná mi to slova, které zpívá jeden můj kamarád - v loučení je naděje...
a taky se musím ptát, jak už to mám ve zvyku, proč si vybíráš takovéhle témata? měla jsem období, kdy jsem pořád přemýšlela nad hodně podobnýma věcma... tak mě zajímá, co k tomu vede tebe...? jestli jsem moc zvědavá, tak se nezlob. ale kdybys chtěl, můj mail je ithaka(at)seznam.cz
24.04.2007 15:29:00 | Darwin
Tvoje písmenka jsou tak dojemná, že z toho zase brečím:) Píšeš a jedno písmenko ti přesně zapadá za druhé. Nádhera
06.04.2007 19:34:00 | mavi
Přečetla jsem si se smutnýma očima celou povídku a se smutným úsměvem pak četla ty komentáře... Prve jsem napsala, že musíš být zvláštní člověk, teď si myslím, že musíš být krásný člověk... Máš ohromné nadání...
03.04.2007 14:31:00 | Cristinne
Je to fakt blbé, ale já tady pláču a děsně jsi mě tím naštval. Vždycky mi hrozně zčervenají oči a všichni se ptají, co se děje. Přece jim nemůžu říct, že jsem se zas dojala. Ach jo.
28.03.2007 15:21:00 | Rádoby zoufalá
Liter má jeden strašnej problém... vyskytuje se sice v malým množství, ale existuje. A je to malej rozsah v hlasování, u některejch autorů je 100% zkrátka málo. A ty jsi jeden z nich.
13.03.2007 18:47:00 | Neferehathor
Říkal jsi...přičti si to v klidu...až budeš mít čas...
sliby dostávají křídla
a mění se ve šmouhy před očima..
ale nemají kam ulítnout...
snad jen...
..ke hvězdám...
snad...
11.03.2007 14:54:00 | loveSKA
pro mě 'Ten' není. já vím že to odě mě zní už tak trochu jako klišé...a stejně tomu věřím, protože mi nic jiného nezbývá...jen za jedinou sedikrásku by těch pus bylo i třeba tisíc:)
06.03.2007 15:53:00 | Rozárenka
Hrozně mě mrzí, že je jen málo lidí, kteří to cítí stejně jako ty (doufám, že tak, jak jsi to napsal, tak to i cítíš). V dnešní době by se si každý člověk měl pozastavit a slíbit někomu dalšímu, že hvězdy, ani nebe nikdy nespadnou. Přece jen, většina z nás má v sobě kousek toho blázivýho romantika. A ty jsi tenhle kousek ve mně hrozně potěšil... nevím jak to říct... ale prostě díky... :o)
12.02.2007 20:05:00 | prostějanek
To je vlastní zkušenost.. jinak nevím,jak by tohle někdo uměl tak nádherně napsat..
10.02.2007 16:05:00 | Terýsek
Favi, je mi tak strašně smutno z diskusí s Marce--lou u mně, u ní ve Hře na pravdu, v mejlování s ní, tolik to bolí... :-(
A jak si čtu básně a nacházím Tě v komentících, hřeješ jimi i mně, jsem tak ráda, že k liter přistupuješ jako já... díky, moc díky za všechna krásná slova a povzbuzení zde pro kohokoliv ;-)
21.01.2007 22:20:00 | Levandule
Jsem věřící, ale jen normálně, v sobě, G.P. není, a přesto nám to funguje, protože to máme uvnitř téměř nastejno... protože je pro nás nejdůležitější láska. A já vidím, že je velmi důležitá i pro Tebe, a proto si myslím, že to uvnitř sebe máš velmi podobné... Díky, za vše, fakt moc díky... vážím si toho... :-)
21.01.2007 14:25:00 | Levandule
Favi... tohle je fakt dokonalé dílko. Dost jsem si u toho pobrečela a pak si rozpitým zrakem četla komentíky...
Jsi nádherný, citlivý člověk a já Ti děkuji za obě krásná dílka, která mi proslunila sobotní večer, kdy jsem vyčerpaná přijela z kurzu první pomoci.
Díky za první pomoc pro mou duši... po jistých negativních komentících u mně v posledních dnech jsem moc a moc šťastná, že někdo cítí lásku jako já (viz moje úvaha Zázrak...)
Tak... a teď se jdu věnovat svému srdci... své lásce... G.P.
Ještě jednou díky, fakt díky za to krásno, které si od modrého monitoru přenáším ke sklence vína s Pavlem ;-)
20.01.2007 22:28:00 | Levandule
upřímně, něco tak srdceryvnýho sem už dlouho nečetla:) a to zrovna mě jen tak něco nedojme, wáá... fakt se ti to hrozně povedlo
18.12.2006 21:56:00 | bittersweet
Pěkné, procítěné.. jen nevím, jak moc je pravděpodobné, aby našel stejnou, nebo hodně podobnou jako byla ta původní.. ale autor to tak chtěl, takže bez kritiky, já vím:) hele a ve mě nedříme nic, já jsem spíše na jiné obory:P tady píšu jen tak...
07.12.2006 17:29:00 | o ...(borůvka)
Tak tady bych dala ty stovky dvě...jednu Tobě, Davide,a druhou Kristýnce za její koment...
Jo, jste citlivé duše a budiž vám přáno, aby vaše hvězdy nikdy nespadly pro přání druhých...je jich na nebi dost...ty vaše klidně můžou zůstat viset jen pro vás dva :-)
...jen si tam oprav to jsi...místo si...se ti to tam několikrát opakuje :-)
06.12.2006 21:43:00 | no
ty poslední řádky...komentu...to je vzkazík pro tebe aguilerko, zamilovaná do nezamilované doby...aby to bylo dobře pochopeno...nechci aby si favik myslel, že si myslim, že je holčička;)
06.12.2006 21:37:00 | Lizzzie
faviku...je o nádherné a myslím si, že ti epika ohromně sluší a jde..těším se na další povídky...já takové mám hrooozně moc ráda;)...díky a zamilovaná...máš hrozně krásné srdíčko a jsi hrozně milá holka...napsalas to nádherně...;)
06.12.2006 21:16:00 | Lizzzie
No. Nebudu se rozepisovat. Na to bude určitě ještě dost času někdy jindy, někde jinde. Jen.. o mých slzách víš. o všech.. a vždycky..... víš.. je to tak,jak si napsal... ta povídka je plná citu... krásných, smutných, všech dohromady... je o životě.. takovém, jaký je. není to žádná pohádka, na tu si nepotřebujeme hrát.... nemyslíš.. a doopravdy důležité je to, co chceme aby bylo.. pro mě to je obloha.. ty víš proč.. je to čokoláda, jsou to všechny ošklivé pomluvy, je to všechno, co mi každou minutu připomíná to, že i já tady, na tomhle světě dostala šanci... to, že jsem si časem vytvořila ten můj.. je moje vina...a je krásný.. všechno je tam jiné.. a těším se, až ti ho jednou dokážu ukázat.. nebude to hned.. ale jednou ta chvíle pijde.. a já budu šťastná.. pouze, když budu vidět štěstí i ve Tvých očích...
Ale to, že hvězdy nikdy nespadnou.. to ti nikdy neslíbím... neumím to. nemůžu.. jeden slib jsem ti dala.. že nebudu lhát...
co když už žádné zítra nebude....? žádný hvězdy, žádný my... nic.
Možná někde něco novýho.
A tomu to budeme přát...
Víš. určitě znáš ty chvíle, kdy nechceš být.. co když takové okamžiky potkávají i hvězdy.. a co když jsou stejně impulzivní jako já....? Dovol jim spadnout..... Jsou to jenom hvězdy... Stejně jako my jenom lidé.. Nejsme bezchybní.. ale Jsme a to je doopravdy důležité.. jen si to občas uvědomit..
A hvězdy jsou na tom beztak stejně.. Možná vedou rozpory s Měsícem, možná se navzájem pomlouvají.. ale mají tu smůlu, že nemůžou např.: skákat z okna..
Ale pak zase mají to štěstí.. že když spadnou... ví.. že někde si někdo může něco přát.... a může být šťastný..díky nim.. a to je nádherné. hm...?
Měsíci..jenom si hlídej svý hvězdičky.... :)
06.12.2006 21:12:00 | Zamilovaná do nezamilované doby