Mobil

Bratr slavil 55 narozeniny. Nepozval by mě, mám dost proříznutou pusu a bylo mi víc než 40 let. On se rád obklopoval mládím. Jenže žádná taková kůstka, mimochodem jedna se mu nastěhovala před lety do bytu a od té doby se jí nemůže zbavit, by mu asi hosty neobsluhovala. Takže mě holt potřeboval. Jo a abych nepila a nejedla zadarmo, měla jsem vzít kytaru a bavit mu kamarády.
No co, zpívám ráda a doufala jsem, že se ke mě někdo přidá, protože přeřvat 25 opilých lidí bych fakt nedokázala. Taky tam měl být kámoš s houslemi, tak prý budeme hrát spolu.
Brácha nemá hudební sluch a tak nemá ani páru o nějakém sladění nástrojů i hudebníků.
Vzala jsem kytaru, jako dárek mu koupila oprátku na oběšení, pěkně naaranžovanou do rámečku a teplé bačkory s přezkama.
S tou jeho kůstkou jsme připravily pohoštění a hurá do salónku.
Nechci se moc vyjadřovat o jeho kamarádech - "pánech" podnikatelích. Všichni už seděli u dlouhého stolu a čekali na žvanec. Pití už rozjeli. Předávání dárků se neobešlo bez óóó a´ááá.
Jiřík pronášel vtipné komentáře a ta jeho se vedle něj přiblble culila. No jinak to ostatně ani neuměl.
Když došlo na mé dárky, nastalo hrobové ticho. Jenže my jsme s bráchou šoumeni, a když k dárkům přidal patřičný komentář, všichni propukli ulehčeně v neupřímný smích.
Konečně jsme přinesli dlabanec a nastala žranice. Když to všechno zbodli, tak brácha pravil:
"Ségra zahrajte nám ".
No abych to zkrátila. Nešlo to. Housličkář uměl jen samé lidové a já zase country a pop. Tak jsme se střídali.
Po hodině nás už samozřejmě slyšet nebylo.
Začala jsem pít, někdo pustil rokec, tak jsem, už "upravená" hupla na parket a svíjela se v rytmu. Miluju diskošku.
Koutkem oka jsem sice zahlédla nějakého pupkáče, jak okolo mě krouží, ale já si vystačila sama.
K ránu mě někdo vezl domů a při loučení jsme se domluvili, že v sobotu přijde s kytarou, a že si zahrajem.
Píši "někdo", protože mi to bylo jedno a hned jsem to zapoměla.
V sobotu přišla zpráva na mobil, jestli tedy může přijít. Podpis "Standa".
Usilovně jsem přemýšlela, kdo to je a proč ke mě jde? Nechtěla jsem se ztrapnit a také jsem byla zvědavá.
Zazvonil zvonek, já otevřela a za dveřmi stál ten pupkáč, v ruce kytaru. Osvítil mě střípek vzpomínky.
"Jé, ahoj Stando, myslíš, že nám to půjde?"
Samozřejmě jsem myslela hraní na kytaru!
"Určitě", prohlásil sebevědomě a hlas se mu třásl".
No s ničím víc ani nepočítej, pomyslela jsem si. Záda ohnutá, jako když celý život vláčel putny uhlí, pivní mozol a v horním patře žádné zuby. Brrr, otřásla jsem se pomyšlením, že by mi měl dát pusu.
Hraní nám šlo výborně, bavilo nás to a tak chodil každou sobotu a neděli. Bylo nám spolu stále lépe.
Když chtěl jednou pusu na rozloučenou, řekla jsem mu, až bude mít zuby. Říkám, že jsem huba nevymáchaná.
Po dvou měsících už svítil novými zoubky, tak tu pusu dostal.
No a já si na něj začala hodně zvykat. Byl milý, inteligentní, bezva se nám spolu hrálo, ale žádné zblížení se jaksi nekonalo. Jen na mě tak nějak zamilovaně koukal, říkal krásné věci, ale to bylo vše, až na ty máminy pusy na přivítanou a rozloučenou.
Třetí měsíc jsem byla už naštvaná. Co na mě vlastně chce?
Jak mám jinak pusu nevybíravou, v lásce jsem velmi citlivá.
Musím to rozseknout, řekla jsem si jednou rozhodně.
Pozvala jsem ho na pátek večer, a že u mě může přespat. K mému překvapení souhlasil.
Normálně jsme s hraním končili kolem půlnoci, ale on tentokrát chtěl stále hrát.
V jednu jsem řekla: "Dost, jde se spát!".
Koukal jako hotové neštěstí. Rozložila jsem gauč a naznačila mu, ať hupne dozadu.
Byla jsem jeho vyděšeným výrazem docela naštvaná.
Poslechl bez jediného slůvka, zachumlal se až po bradu pod přikrývku a poprosil o popelník.
Vytáhl ruku, popelník umístil do mezery mezi námi a pokuřoval. Teď už jsem toho ale opravdu měla dost!
"Tak dobrou noc", štěkla jsem naštvaně a šla spát do vedlejšího pokoje. Ani jsem nedutala a poslouchala, jestli vezme za kliku. Nic. Usnula jsem. Ráno jsem si řekla, že to nevzdám. Musím přeci vědět na čem jsem, sakra! Další přespání opět radostně přijal. Když jsme dohráli, řekla jsem dobrou noc a odešla opět do onoho pokoje.
Čekala jsem. Tak teď, přeci nemůže být v padesáti tak blbej! Nic.
Po hodině jsem to už nevydržela, vzala mobil a napsala mu, že jsem si o našem vztahu asi něco vysnila a že mu tedy nabízím jen kamarádství.
Za chvíli došla zpráva, ve které mi rozhořčeně psal, jak to myslím.
To mě teda ale fakt nasr...
"Ty se ptáš, to snad není pravda!? Když jsme šli včera spát, dal jsi mezi nás popelník a klepal se strachy jako ratlík. Dnes jsi mě také nechal klidně odejít. Tak co Ti není jasné?!"
Další zpráva:
"Můžu k Tobě přijít? Chtěl bych si o tom promluvit."
Odpověď: "Jo".
Za chvíli nesmělé zaklepání.
"Dále".
"Můžu si k Tobě sednout na postel? Jo."
No v kostce, několik let neměl sexuelní vztah a bál se, aby mě nezklamal. Mezi námi, nezklamal. Byl něžný a jemný.