Láska až na druhý pohled

Chodíme s mojí nejlepší kámoškou Klárou po rušném městě plném uspěchaných lidí a já si s uslzenýma očima vylévám srdce. Včera mi totiž Michal oznámil že se se mnou rozchází, protože se zamiloval do jiné dívky, pochopitelně hezčí.
,,Jak mi to mohl udělat?"Ptám se pořád dokola a uvědomuju si, jak tim kámošku nudim, nemůžu si ale pomoct. ,,Protože je to magor, kterej si tě nezaslouží no a protože jsi na jeho vkus až moc inteligentní, vybral si holku která je sice hezká, ale její inteligence se pohybuje pod někde pod nulou. Budou se skvěle doplňovat." Těší mě Klára. počasí s mou uslzenou náladou soucítí a po chvíli začne hustě pršet.
zapadneme proto do jedné kavárničky a u úslužného číšníka si poručíme dva džusy. Po chvíli naší debaty slyšíme: ,,Ahoj holky můžu si k vám přisednout?" Vzhlédnu a vidím docela pohledného kluka, ale mám tak mizernou náladu, že jen slbě přikývnu a dál se snažím bavit se s Klárou.
Nejde to však moc dobře, kluk nám do toho pořád skáče a snaží se s námi bavit, což mě rozčiluje, ale jemu to patrně nedochází. Štve mě hlavně to, že Klára se s ním baví s úsměvem a já si tady připadám jako pátém kolo u vozu.
,,Hele můžu se tě na něco zeptat?" Pochopím, že ten kluk mluví na mě, tak přikývnu. ,,Ty jsi němá nebo se ze sebe jenom takhle snažíš dělat zajímavou? Jestli to první tak je to v pohodě, ale hrát si na sfingu se nenosí."
Tak tahle otázka mě opravdu maximálně rozhodí a vytočí, otevřu pusu, abych něco řekla, zase ji zavřu, protože mě nenapadá vhodná odpověď, vztekle třísknu s dvacetikorunou za džus o stůl a vzžtekle vyběhnu ven.
po chvíli mi zazvoní telůefon-Klára, no jistě. ,,Soňo, proč jsi utekla? Vždyť on to tak nemyslel." ,,Tak to je fakt úžasný." Odpovím ironicky. ,,Se mnou se rozejde kluk, kterého jsem milovala a ty se tady budeš zastávat nějakýho blbečka, kterej do mě reje a přitom mě vůbec nezná a myslí si o sobě kdovíco." Začínám nebezpečně zvšovat hlas, až se po mně lidé otáčejí. ,,Nemusíš na mě řvát, snažili jsme se s tebou bavit, ale ty jsi neměla zájem a on přece nemohl vědět, že jsi dostala kopačky." ,,To je možný, ale ted mě nech na pokoji, chci mít klid, měj se." Odpovím a položím telefon.
domů dojdu už relativně klidná. Snažím se na to všechno nemyslet a to my přináší úlevu.
Druhý den jsem už docela v pohodě a ve škole se s Klárou bavíme jakoby se nic nestalo což vyhovuje nám oběma.
Když však přijdu domů, čeká na mě překvapení. Ve schránce najdu dopis adresovaný mně. Nedočkavě s ním běžím do pokoje a tam ho otevřu. je v něm napsáno: ,,Moc mě mrzí, že jsem ti ublížil. Rád bych se ti omluvil. Budu na tebe čekat dnes ve čtyři hodiny u kašny na náměstí. Michal.
Něco takového bych tedy nečekala. Nejdříve se se mnou rozejde a teď se chce omlouvat? Žádný dopis jsem od něj ještě nikdy nedostala, ale mám z toho velmi příjemný pocit. Třeba se to zase všechno urovná, bylo nám spolu tak krásně. Dlouho se však rozhoduju jestli tam půjdu.
Po dlohém vnitřním boji nakonec značně nervózní vyrazím. cestou se mi v hlavě míhá spousta otázek, až dojdu ke kašně, kde zažiju takový šok, že sebou málem seknu. U kašny totiž přešlapuje ten kluk z kavárny! sakra, co to je za blbej vtip? Prolétne mi hlavou. Rychle ke mně dojde-asi se bojí, že mu zase zdrhnu. Přpadám si tak trapně. Všechno mi dochází. Jasně, můj bývalej přece neni jedinej Michal na světě. ,,Ahoj, nešla by ses projít?" Zeptá se mě nervózně. ,,Jo šla." Odpovím. Promiň, že jsem se ti ani nepředstavil, jmenuju se Michal jo tu tvojí adresu mám od Kláry." ,,Jo teď už to chápu." Přikývnu. ,,Víš jak jsi utekla z tý kavárny, došlo mi že jsem to přehnal. Snažil jsem se na tebe udělat dojem a nějak mi to nevycházelo. Choval jsem se jako puberťák. Prostě jsem se choval jako blbec." ,,Teď si připadám zase blbě já, protože jsem si myslela, že mi píše můj bývalý kluk, jmenoval se taky Michal, rozumíš tomu? jo já jsem Soňa, taky jsem se nepředstavila."
Michal se ma mě chvíli kouká jako na zjevení a potom oba vybuchneme smíchy. Potom mi připadá, že se mezi námi prolomily ledy. Je mi s ním krásně. Tenhle kluk je chytrý, vtipný a prostě líbí se mi čím dál tím víc a myslím že ani já mu nejsem lhostejná. ,,Promiň, já už musím domů." Řeknu Michalovi smutně při pohledu na hodinky.
,,Soňo?" Otočí se ke mně s vážnou tváří. ,,Děkuju za hezkej večer, bylo mi s tebou krásně, někoho tak úžasnýho jsem ještě nepotkal." Usměju se a naším prvním polibkem mu odpovím, že já taky ne.