Trosečníci

Malá plachetnice jménem „Mořská víla“ se kymácela na hladině rozbouřeného moře. Několikametrové vlny narážely do boku lodi a zdálo se, že jí každým okamžikem převrhnou. V jejím podpalubí se pak k sobě v objetí tiskli mladí milenci a vzájemně si dodávali odvahu.
Celá loď se chvěla. Nádobí v malé kuchyňce drnčelo a zvuk kvílejícího větru zvenčí drásal uši. Jedna problikávající žárovka byla to jediné, co dvojici dělilo od úplné temnoty.
Skrz drobné okénko šlo v dálce spatřit bouřková mračna sršící blesky. Pak obří vlna narazila do lodi, roztočila jí na hladině a po ní následovala další, která plachetnici vynesla do vzduchu, a potom přišel náraz. Jako kdyby si s lodí hrálo malé dítě a na závěr znuděně hračku zahodilo.
Žárovka zhasla. Ani blesky skrz okénko nebylo vidět. Milenci se ocitli v úplné tmě, trochu potlučení, ale živí a zdraví. Ještě víc se k sobě semkli v objetí. Neviděli na sebe a přítomnost toho druhého vnímali jen skrz doteky a horký dech na těle. Vteřina se stala minutou, minuta hodinou a hodina celou věčností. Jako kdyby se pro oba zastavil čas. Vše kolem nich ztratilo význam. Semkli své rty v dlouhém polibku, vzájemně se vysvlékli a dlouze se spolu milovali.
Probudil je až sluneční paprsek vnikající do podpalubí skrz drobnou škvíru z dvířek vedoucích na palubu. Pomalu a opatrně vykoukli ven, aby zjistili, že jejich plachetnici moře vyplavilo na pláž.
Žena se už chystala propadnout panice, když k ní muž přistoupil a objal ji. Pak se rozhlédl. Kolem nich palmy, o kousek dál zahlédl banánovníky a v dáli na klidném moři spatřil nějaký odraz. Nechal utěšování, seběhl rychle do podpalubí a vylezl s dalekoholedem v ruce. Zaostřil a na obzoru spatřil výletní loď. Přejel o kus dál a uviděl další. Pak si v hlavě vybavil mapu a došlo mu, že je bouře nejspíš zanesla k jedné z nejfrekventovanějších námořních tras. Rychle podal své lásce dalekohled, aby jí uklidnil, a už se chystal dojít pro signální pistoli, když dostal nápad. Loď byla téměř netknutá, ostrov za nimi kypěl životem a zásob měli také dost. Zatoužil si zahrát na Robinsona, jen šťastnější, že má svou milou namísto Pátka. Vyložil jí tedy svůj návrh a ta po mírném váhání souhlasila.
První den po ztroskotání se nesl v duchu prozkoumávání. Vzali si sebou nějaké jídlo, vodu a vyrazili po nádherné pláži zjistit velikost ostrova. Neušli však ani tři sta metrů od lodi, když narazili na lagunu, do které tekla sladká voda z nitra ostrova. Podél ní byla álej ovocných stromů. Banány, palmy s kokosy a nějaké i ananasy. Letmým pohledem s úsměvem si beze slov rozhodli, že další průzkum ostrova pro dnešek ukončí.
Našli si pěkné místečko ve stínu, kam si dopředu nanosili nějaké ovoce a vyrazili si užít radovánek v průzračné vodě. Vysílením pak vedle sebe ulehli ve stínu, kde jediní obyvatelé ostrova, ptáci, jim zpívali své milostné serenády.
Dny plynuly a trosečníci se na ostrově hezky zabydleli. Jejich plachetnice se změnila v bezpečný přístřešek, ve kterém se přes noc zavírali a před spaním si dopřávali vášně, po níž semknutí k sobě usínali. Ráno pak vstávali, až když se dosytosti vyspali.
Jak zjistili, ostrov nebyl nijak velký. Dokázali ho po pláži obejít za půl dne. Možná i proto na ostrově chyběla zvířata, až na pestrobarevné druhy zpěvného ptactva, a nebyl obydlený. Do nitra se sice nepodívali, ale to nebylo třeba. Jejich laguna, jak si ji objevitelsky přivlastnili, jim dávala všechno, co potřebovali. A když se jim přece jenom zastesklo po civilizaci, leželi ve stínu pod palmou na pláži a dalekohledem pozorovali obzor. Vždy uviděli několik lodí, signální pistoli a ohniště měli připravené, ale ani jednou ještě nezatoužili po záchraně.
Jak dny v tropickém ráji ubíhaly, roční období se střídalo, tak i počasí se měnilo. Ochladilo se, z moře začal foukat studený vítr. Milenci se nechtěli svého ráje vzdát, ale když se počasí nezlepšilo ani po týdnu, naposledy se ve svém ráji pomilovali a hned druhý den zapálili signální hranici a vystřelili světlici.
Loď, která je zachránila, byla výletní. Obrovitý kolos mající na své palubě vše, nač si člověk vzpomene. Kapitán se ukázal jako velkorysý muž a dvojici ubytoval ve volné kajutě první třídy. Kdyby tušil, že se pobyt na ostrově stal jejich nejlepší dvouměsíční dovolenou v životě, asi by jim spíš záviděl, než je politoval.
Muž a žena se dívali na jejich ostrov ze zádi výletní lodi, dokud jim nezmizel v dálce. Nedokázali se zbavit lítosti, že právě přicházejí o něco vzácné. Potom si však vzájemně vyměnili úsměv a na závěr jejich dobrodružné dovolené si udělali ještě mnoho kouzelných vzpomínek, než se dostali domů.