Ze sna - 2.část

2.

          Libuše seděla na střeše domu. V jedné ruce sklenka vína, v druhé ruce cigareta a vedle ní položený mobil, na který právě přišla sms zpráva.
-JSI SOMA? M.-
-JSEM DOMA A SAMA. L.- odpověděla Libuše a než cigaretu dokouřila, tak jí přišla další zpráva.
-PRIJEDU DO DVACETI MINUT?-
-PRIJED.- odpověděla jednoslovně a dolila si klenku vína. Než ji vypila, tak před domem zastavil černý vůz SUV.
     ,,Jsem tady!“ zavolala, aby návštěva věděla, kde se Libuše nachází. ,,Dole je otevřeno, tak pojď nahoru,“ houkla ze střechy. Za chvíli se metr devadesát centimetrů vysoká postava jejího přítele Martina objevila na střeše.
 ,,Ahoj Libuško,“pozdravil jí svým hlubokým hlase,objal jí a políbil lehce na obě tváře.
 ,,Ahoj,“ oplatila mu pozdrav a odhrnula si z tváře pramen svých blonďatých vlasů, které sahaly téměř až do pasu.
 ,,Relaxuješ?“ zeptal se Martin a podíval ze střechy dolů. Sedl si raději na lavičku,ne na zídku, kde před tím seděla Libuše.
 ,,Přemýšlím. Nebo se o to alespoň snažím.“
 ,,Já myslel, že budeš mít plné ruce práce, tak že bych ti třeba pomohl. Ty tu zatím sedíš a kouříš,“ řekl a vzal do ruky prázdnou krabičku od cigaret a zamračil se nad tím.
 ,,Měla jsem jen jednu. Poslední.“
 ,,Na nervičky?“
 ,,To možná taky. Kdybych měla co na práci, tak tu takhle nesedím a nepřemýšlím o blbostech.“
 ,,Libuško, zítra se vdáváš, neříkej mi, že nemáš co na práci.“
 ,,No vážně nemám. Šaty mi zítra přivezou až sem, kytku mám v lednici a zbytek je už buď na místě, nebo to má na starosti někdo jiný a dopraví to tam on. Míla nechtěl, abych měla víc práce než požitku.“
 ,,A kde vůbec Miloslav je?“ zeptal se Martin.
 ,,V lese.“
 ,,Že se ptám, viď? Kde asi může myslivec být. Kdy se vrátí?“
 ,,Netuším. Minule na posedu usnul a vrátil se až v noci.“
 ,,Opravdu?“ ptal se Martin a při představě jak myslivec na posedu spí a zvířata se mu smějí a prohání přímo před nosem, se musel začít smát.
 ,,Jo,“ řekla Libuše vážně. ,,Dnes ale počítám s tím, že přijde dřív, když se zítra žení. Proč ses ptal? Nechceš se s ním potkat?“
 ,,Však víš, že ho nemusím vidět ani slyšet.“
 ,,No ale zítra přijdeš ne? Alespoň se podívat, když mi to nechceš dosvědčit.“
 ,,Promiň, ale nepodepíšu se pod tvou životní chybou. Podívat se na tebe samozřejmě přijdu, ale nemůžeš po mě chtít, abych hýřil veselím a radostí.“
 ,,Ach jo, Martí, už je to tu zase,“ řekla a potřetí si dolila víno.
 ,,Když ty mě pořád nechceš poslouchat. Je ti osmadvacet a kolik je jemu?“
 ,,Jen o deset víc než tobě.“
 ,,Ale už já jsem o čtrnáct let starší než ty. Libuško, jsi nádherná žena v rozkvětu. Jsi v pravém věku na dítě, ale Míla má už i vnouče. To ti bude malá Maruška říkat jak? V práci teto a tady babi?“
 ,,Martine nech toho! Jo a Maruška už chodí do školky.“
 ,,To je úplně jedno,“ řekl a zalitoval že je tam autem, protože i on by teď potřeboval sklenku něčeho ostřejšího, než je víno. ,,Promiň, ale musím ti to říct. Znovu! Měla bys si vzít muže, který při tobě bude stát velkou spoustu let, dost možná do konce života. Potřebuješ muže, který dokáže tebe i vaše dítě zabezpečit!“
 ,,Zdá se ti, že nejsem dost zabezpečená?“ zeptala se ho podrážděně a rozhlédla se kolem. Stála na střeše dvoupatrové vily, kolem sebe ohromnou zahradu s velkým bazénem, dětským hřištěm a srnkou místo psa.
 ,,Teď možná máš co potřebuješ, ale co bude až Míla umře?“
 ,,Martine!“ pleskla ho do pevných prsou.
 ,,Určitě ten dům napsal na dceru a vnoučata.“
 ,,No a co? Já si ho kvůli baráku neberu! Budu s ním bydlet klidně i ve stanu!“
 ,,Libuško,“ promluvil k ní Martin jemně, aby jí uklidnil a vzal jí za ruku, jejíž hřbet něžně hladil. ,,proč si nevezmeš někoho, kdo tě opravdu a hluboce miluje?“
 ,,Koho tím myslíš?“
 ,,Vždyť ty to víš,“ řekl a políbil jí na hřbet ruky, aniž by z ní spustil oči.
 ,,Vím to, ale chci to slyšet. Míla mi to nikdy neřekl.“
 ,,Libuše, miluji tě. Já! Ne on!“
 ,,Vím to, ale Míla mě má rád. Nevidím důvod s ním nebýt.“
, ,Ne zlato, vidí v tobě jen pečovatelku. Potřebuje někoho, kdo mu uklidí, uvaří a když se mu bude chtít a půjde mu to, tak se s tebou vyspí. O nic ví nejde! Tohle není láska ani souznění! Navíc tě bude na mysliveckých plesech vystavovat jako svou trofej! Starý myslivec a sexy sestřička.“
 ,,Ach Martínku, proč mi to děláš?“ zaúpěla a opřela si čelo o jeho hruď. Martin jí k sobě přivinul a hladil jí po dlouhých vlasech tak dlouho, dokud neuslyšeli přijet před dům další auto.
     ,,Míla přijel,“ řekla Libuše a otřela si z tváře slzy.
 ,,Zítra z tebe bude krásná nevěsta, tak proč ty slzy?“ zeptal se šeptem.
 ,,Netuším, asi jen nervozita. Zítra už to bude lepší. Vdám se a bude ze mě šťastná paní Novotná.“
 ,,Pokud budeš šťastná tak, jako posledních pár měsíců, tak i Výkřik od Muncha bude šťastnější,“ řekl a vstal z lavičky.
 ,,Už jdeš?“ zvedla k němu Libuše hlavu.
 ,,Jo, nezvládám tě vidět takhle ,šťastnou´.“
 ,,Počkej, jdu s tebou,“ řekla a brala do ruky láhev od vína a skleničku.
 ,,Chceš se mnou utéct?“ zahýbal laškovně obočím.
 ,,Jdu s tebou doprovodit tě k autu,“ řekla a ze střechy odešla jako první.

          ,,Libuško,“ otočil jí Martin čelem k sobě, když došli k jeho autu.
 ,,Copak?“
 ,,Mysli na to, co jsem ti řekl,“ kladl jí na srdce a zastrčil jí u toho pramen vlasů za ucho. ,,Vím, že jsi zásadová a jako milence mě chtít nikdy nebudeš, ale v tomhle manželství nikdy šťastná nebudeš a mě na tvém štěstí záleží,“ řekl a chtěl jí políbit.
 ,,Ne, nelíbat,“ ucouvla od něj. ,,Měl bys jet. Ahoj zítra,“ řekla, otočila se a odcházela do domu.